Knižní shrnutí 2019

A opět po roce máme knižní shrnutí.
Ne jen, že nám to připomíná, jak dlouho náš blog přes určitá škobrtání a klopýtání a střídavou aktivitu a neaktivitu funguje, ať už zde na Blogspotu, nebo před tím na děsivé platformě blog.cz. Zároveň nám to ale připomíná, že to co děláme má smysl a že i když máme pravidelných čtenářů ne mnoho i tak nám dělá neskutečnou radost, když se u nás někdo zastaví a nechá komentář.
Děkujeme všem, naším čtenářům, naším spolupracujícím nakladatelstvím, naším oblíbeným autorům. Za všechny možnosti, svobodnou volbu a projev.
Díky a podívejte se s námi na náš knižní rok 2019.

Lesníčkův rok v knihách

Já vím, já vím. Je to vážně hrozně málo. 32 knih je můj nejhorší výsledek za celé ty roky, co vnímám svoje čtecí výsledky. Netěší mě to a vím kde je zakopaný pes. Nebudu se omlouvat, řeknu to na rovinu, nějak mě zlákalo hraní her a trávení večerů venku a ne v posteli u knihy.
Co mi ale můžete věřit, tak to je, že příští rok se to určitě změní, nebude tolik peněz, abych trávila večer co večer venku, takže se asi opět vrátím ke svým starým zájmům, co nejsou tak nákladné, jako večeře a celovečerní kecání u drinků.
Ale zpátky k podstatě článku.

To nejlepší!

Tak tento rok to je podstatně jednodušší než roky předchozí. Méně knih, méně z čeho vybírat.
Alena Morštajnová: Tiché roky

Loni mě dostala Hana. Ale jako skutečně dostala. Jedna z top knih, za poslední dobu, ještě dnes do mě doznívá, ačkoliv to už bylo skutečně dávno. Letos se v tomto seznamu znovu objevuje tato populární česká autorka, tentokrát s knihou Tiché roky.
Tento retrospektivní skvost sice nemá tolik zvratů jako Hana, ale když se tam nějaké objeví, tak sakra stojí za to. A proto se tato kniha opět uchytila. A já se těším na další knihy od paní Morštajnové.

Margaret Atwood: Příběh služebnice
Je to zajímavé, tuto knihu měla loni Dortíček v nejlepších knihách, letos ji sem zařazuji já. A možná to potvrzuje fakt, že by jí měl člověk věnovat pozornost. Možná nejde o akční knihu plnou srandy a dějových otoček. Jde o knihu na zatraceně vážné téma. A co je možná o dost děsivější tak o knihu na dost reálné téma.
Co na to říct krom toho, že to byl příjemný den, kdy jsem tu knihu četla. Déle mi nevydržela.

Tom Michell: Co mě naučil tučňák
Co říct i oddechové knihy se mi kolikrát dostanou do ruky. Jenže když jsou oddychové a ještě k tomu krásné, tak se pochopitelně dostanou do nejvyšších pater mého hodnocení.
Jednoduchá, krásně a lehce napsaná kniha o zážitcích, laskavosti a milých vzpomínkách.

Terry Pratchett: Pohyblivé obrázky
Už kolem toho chodím dlouho a nemohu déle, Terry Pratchett sem jednoduše patří. Ještě jsem ho mezi nejlepší knihy nezařadila, ale tímto počinem sem zkrátka patří. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem se smála v nacpaném autobuse, když jsem četla určitou scénu o orangutánovi, lanu a špatně propočítaném skoku z věže. A zatraceně sarkastický a absolutně nezávislý mluvící pes. Bože, tato kniha projasnila můj nudný rok.

To nejprůměrnější… A jedna nejhorší.

Tím že jsem letos četla vážně málo knih, nemohu udělat svou oblíbenou kolonku to nejhorší, byla by tam jen jedna kniha a to by byla nuda. Tak abych vytáhla počet knih na tři, vytvořila jsem toto speciální označení.

John Ringo: Lovci monster: Grunge

A toto je to nejhorší, co mě v tomto roce potkalo a ani nad tím nemusím přemýšlet. Nemusím to ani zvažovat. Je to fakt. Lovce Monster a Larryho Correiu sleduji od té doby, co u nás začal vycházet a hrozně si jeho knihy užívám, nejsou ničím objevným, ale je to příjemně krvavé odreagování.
Ale tato podlě mě doslova fanfikce mě znechutila a bylo mi z ní hrozně, vůbec jsem nepochopila, proč k tomu Correia přištoupil, ale stalo se a mě se z toho tak akorát navaluje.

Průměr na druhou stranu bude asi překvapením:

Liou Cch'-sin: Problém tří těles

Já vím, všichni jsou z toho unešení a kdo ví co. Je to sci-fi a já mám sci-fi vážně moc ráda. Co ale nemám ráda je Čína a socialismus potažmo komunismus. Takže ačkoliv byly námět i myšlenka poměrně zajímavé, vůbec jsem se nemohla začíst. Knihu jsem měla rozečtených několik dlouhých měsíců a nic. Byla jsem akorát zdeptaná, že mě to nebaví, protože mi přišlo, že se tam nic neděje a když už tak se tam objevovaly postavy jako vystřižené z majora Zemana.

Jozef Karika: Tma
Trhlina mě bavila. Vážně bavila, Tma pak pro mě byla skutečně podivná a vcelku i nudná četba. Zatímco v Trhlině jsem měla neskutečný pocit schyzofrenie, tak zde jsem jen přemýšlela proč bych měla být vystresovaná, celkově mě rozuzlení celého děje přišlo fádní a strašně zvláštně podané. A i když se mi líbilo vizuální podání celé knihy nemohlo mi to zachránit dojem z knihy.

Skvělý knižní zážitek!

 

Událost, která se mi stala se pojí s mým oblíbeným autorem a to Františkem Kotletou, kdy se hodinové setkání s autorem protáhlo na několik hodin a jedno pivo se změnilo v cestu v podroušeném stavu domů, protože se smíchalo pivo, šimpaňské a koktejly dohromady. Bylo hodně smíchu, hodně vážných témat, nějaké podpisy a také na dárečky došlo.
A byl to sakra příjemný večer na který ještě dnes příjemně vzpomínám (krátký report k přečtení TADY)

Dortíčkův rok v knihách 

Já jsem letos spokojená velryba 43 knížek je pro mě paráda! Zaprvé jsem po dlouhé době překonala Lesníčka (hehehehe) a za druhé, a to je důležitější, překonala jsem samu sebe. Za tohle číslo se zasloužil hlavně fakt, že jsem zase začala chodit do knihovny, kde prostě nejsem schopná udržet se a při každé návštěvě si prostě musím něco půjčit. I když se vám 43 knížek nezdá jako převratné číslo, já jsem na sebe pyšná. Opět jsem se rozečetla, objevila některé skvělé knihy a nová nakladatelství a hlavně neprodělala žádnou čtecí krizi. Snad to tak půjde dál. Tak jdeme na to!

To nejlepší

Ursula K. Le Guinová - Vyprávění

Vyprávění pro mě bylo jednou z posledních knih tohoto roku a zanechalo ve mě nesmazatelnou stopu. Už dlouho sem nečetla něco, o čem bych tak dlouho přemýšlela a neustále se ke knize vracela, i dlouhou dobu po přečtení. Mix mytologie, sci-fi, lingvistiky, náboženství a nebezpečných ideologií mi jednoduše nedal spát a neuvěřitelně na mě zapůsobil. jedna z mála knih, kterou si po půjčení v knihovně koupím, chci ji mít u sebe. Nádherně napsaná, krásně poetická, ale i přes sci-fi téma až nebezpečně realistická. Ursula K. Le Guinová byla jednoduše paní spisovatelka a mě mrzí, že jsem na to přišla až teď.

Joe Abercrombie - Hrdinové 
Nebyl by rok, aby do mě Lesníček nešťouchal, abych si přečetla dalšího Joa. K jejímu štěstí jsem letos přečetla hned tři. Hrdinové se do mě doslova zakousli, až to bolelo. Neznám nikoho jiného, kdo by dokázal napsat děj odehrávající se v rozmezí tří dnů na 552 stranách a pořád to bylo tak čtivé, cynické a prostě... skvělé. I přes fantasy žánr umí Abercrombie psát zoufale realistické knihy, které ukazují lidskou povahu v pravdivém světle. Nic nepřikrašluje, v jeho knihách ironicky neexistují žádní hrdinové, nejsou to postavy, kterým byste vlastně chtěli fandit, ale i přesto to děláte. Nečekají vás žádné dobré konce, žádná vítězství ani hrdinské činy. Hrdinové jsou pro mě jednou z nejlepších Abercrombieho knih a zaslouží si čestné místo ve výčtu toho nejlepší, co jsem letos četla.

Pavel Renčín - Klub vrahů

Pavel Renčín je snad jediný český autor, kterého aktivně čtu a vyhledávám. Na jeho knihy se vždycky těším a bohužel je mám hned přečtené. Klub vrahů jsem četla ze začátku roku a i přesto si na něj stále zřetelně pamatuji. Kniha plná atmosféry, svižná a čtivá. Celou dobu máte pocit, že na pozadí se děje cosi temného, ale nemůžete to zachytit, ani pojmenovat a tak vám nezbývá než číst dál. Navíc v knize dostanete nemálo tipů na skvělé knihy, to prostě chcete. Doporučuji! Celá recenze ZDE.

Ian McEwan - Pokání

Pokání jsem znala jako film, který mi učaroval, ale zároveň jsem ho nechtěla vidět znovu. Tolik bolesti a zoufalé naděje, která k ničemu nevede, to jsem nechtěla prožívat znovu. Ale protože jsem očividně masochista, půjčila jsem si v knihovně McEwanovu předlohu a jala se samu sebe pořádně trápit. Ze začátku to šlo přes popisný a velmi bohatý jazyk hodně těžko, ale dostala jsem se do toho a nakonec jsem se nemohla odtrhnout. Řeknu vám, znát dopředu konec je snad ještě horší než se tu bombu dozvědět až na posledních stranách. Každopádně to je nádherná i když tragická kniha, která stojí za přečtení.

To nejhorší

Melissa Albert - Lískový les

YA s krásnou obálkou, ale o poznání horším obsahem. Jedna z mála knih, kde jsem se opravdu musela do čtení nutit, neb jsem každých pár desítek stran protáčela oči. Nápady dobré, ale jejich zpracování notně pokulhává. No, spíš se jen tak namáhavě plazí po zemi. Chaotická, přeplácaná kniha plná nápadů, které nejsou vysloveně špatné, ale v tom nepřeberném množství se ztrácí. Ne, tohle opravdu nebyla dobrá volba. Vážně bych se od Ya měla držet dál. Kompletní recenze ZDE.

Heidi Amsincková - Poslední vlak do Helsingoru
Jestli je toto opravdu 'to nejlepší co žánr Scandi noir může nabídnout', tak to potěš. Povídky předvídatelné už od první strany, postavy jak vystřižené z dětských omalovánek, nemastné neslané a neuvěřitelně nesympatické. Jako jednohubka do vlaku, když opravdu nemáte co dělat, to asi postačí, ale to je tak všechno. Z devatenácti povídek mě zaujaly asi tak dvě maximálně tři, ale zbytek zcela zapadl a ani si je nedokážu zpětně vybavit. Pokud chcete kvalitní hororové nebo duchařské povídky, téhle knize se vyhněte obloukem. 

William R. Forstchen - Vteřinu poté 

Tohle je kniha, která ve mě při čtení vyvolávala tak protichůdné emoce, že se i teď naštvu, když si na to vzpomenu. Na jednu stranu neuvěřitelně realistická postapo kniha, líčící pekelně rychlý rozpad společnosti když je jí odebrána elektřina. Nebrání se ožehavým tématům a opravdu člověka nutí trochu se bát o naši budoucnost, o kterou můžeme tak rychle přijít. Na druhou stranu kniha přetékající americkým patosem, ubrečeným patriotismem a bezbřehou adorací Ameriky, jejich morálních hodnot a samozřejmě vojáků, kteří jsou to nejlepší, co se může z lidí stát. Fuj. Nikdy víc.

Nově objevená nakladatelství 

Absynt - odkaz na stránky

Slovenské nakladatelství, které se i přes nepříznivost trhu rozhodlo vydávat reportážní literaturu. Přináší autentické příběhy z celého světa rozebírající všemožná aktuální témata. Přírodní katastrofy v Japonsku, nukleární katastrofy (Černobyl, Fukušima), rasismus (Ku-klux-klan, Andrej Breivik), války (Bosna, Afghánistán), ale i různá svědectví o zemích, politických obdobích či etických problémech. Díky neuvěřitelné kvalitě knih, jak vzhledově tak především obsahově, se okolo tohoto nakladatelství vytvořil kruh fanoušků a tak stále vycházejí nové knihy, které přinášejí nové informace a reportáže. Většina z knih vychází i u nás a já je nemohu snad více doporučit. Jsou překvapivě čtivé a přitom přináší opravdu komplexní obraz o daném problému, takže mu porozumíte i bez předchozí znalosti tématu a to je už co říct. Já od tohoto nakladatelství četla dvě knihy a rozhodně hodlám pokračovat. Mé názory na knihu Ganbare! Workshopy smrti, si můžete přečíst zde na velrybách.

Gnóm! - odkaz na stránky 

"Malé knihy, velká fantazie. Kapesní nakladatelství pro dospělé snílky." tak se charakterizuje nakladatelství Gnóm!, které jsem objevila díky Kaleidoskop šílenství a už mi to zůstalo. jedná se o malé české žánrové nakladatelství zaměřující se na fantasticku, sci-fi a horor. Vydává knihy u nás vcelku neznámé a nemám tušení jak to dělá, vždycky se mi neuvěřitelně trefí do vkusu. Každá kniha, kterou jsem od nich vzala do ruky je jak obsahově tak vzhledově nádherně zpracovaná a rozhodně se nejedná o nějaký konzum sešitý horkou jehlou, jen aby se už mohlo prodávat. Gnóm! vydává knihy v několika různých edicích, ale určitě je poznáte podle malé velikosti, velmi měkkého a do ruky příjemného paperbacku a zářivým barvám, které uvidíte už zdálky. Apeluji na všechny milovníky skvělých a žánrově netypických knih, jděte a čtěte knížky od Gnómu, opravdu si zaslouží vaši pozornost a podporu. Recenzi na gnómovku Hleď, prázdnota samozřejmě máme.

Tak tohle jsme přečetly, shrnuly, milovaly a zhejtily my dvě. Možná toho nejsou žádná kvanta, ale o to víc jsme si to užily. Doufáme, že i vám se rok 2019 vydařil, jak knižně tak v reálném životě. Do roku 2020 přejeme hlavně spokojenost, ať už to znamená nové knihy, úspěchy ve škole/v práci nebo jen nohy nahoře a klid. Váš Dortíček, Lesníček & velrybí crew. 

PS: Moc rády se podíváme na vaše shrnutí, sdílejte vaše články do komentářů!