5 oblíbených komiksů

Až v posledí době jsem si uvědomila, jak zanedbáváme téma komiksů (potažmo i mangy). Sem tam se nějaký komiks objeví, ale je to spíš jen v recenzi, ale málo kdy se skutečně zabýváme tím, že bychom se rozplývaly nad komiksy.
A tak když jsem třídila knihy, uvědomila jsem si, jak moc mám svoje komiksy ráda a ikdyž jsem si teď říkala, že spoustu knih přesunu do knihobudky, nebo pošlu do nemocnice, z komiksů nevydám ani jeden.

1. Alan Moore & Eddie Campbell - Z pekla

Byly doby, kdy jsem byla blázen do záhady okolo Jacka Rozparovače, kdy jsem nevynechala jediný článek na internetu, hltala jsem snad všechny informace, co se mi dostaly do mého okolí a které jsem i aktivně vyhledávala. Tento komiks mě neskutečně nadchl, když jsem zjistila, že ho má kamarád, musela jsem si ho půjčit a přečíst, nehledě na to, že v posteli jsem musela zásadně číst ne břiše a nikde jinde, protože jsem ho zkrátka a dobře neudržela (576 stran formátu A4). A dlouhá léta jsem si říkala, že až budu mít peníze, tak si pořídím vlastní výtisk. Pak jsem se dostala do práce a byly peníze a všechno.
Pročpak si odpírat něco po čem toužíte?

2. Art Spiegelman - Maus

 Jestliže je komiks, který nikdy nedám pryč z knihovny je to bez debat Maus. Pokud je kniha, kterou budu půjčovat potomkům našeho rodu s vědomím, že je chci naučit něco nového, že chci aby v sobě měli lidskost, pokoru, vděk a aby znali naši historii, budu jim půjčovat Mause. Protože tento komiks informuje o holokaustu citlivě a s velkou porcí soucitu. A přesto všechno stále s vědomím, že to, co se odehrálo se odehrálo doopravdy a ne jen na stránkách knihy.

3. Junji Itó - Spirála

Tak tuto mangu nemám. Ale Dortíček ji má a půjčila mi ji. A sakra to byla jízda. Byla jsem z té mangy úplně rozbitá. Skvělý příběh, velice, ale opravdu velice znepokojující kresba a hlavně děsivá představivost. Sakra co se tomu člověku může honit hlavou?! Bylo to výborné čtení a úžasné pokoukání a velmi jsem si to užila, protože takový nápad jen tak neuvidíte. Děkuji Dortíčkovi za půjčení!

4. Jaakko Ahonen - Sojčák

 Toto "čtení" bylo vážně skvělé! Moc jsem si to užila. I když tam moc ke čtení nebylo. Spíše šlo o pocity a hrozivou tíseň, kterou komiks vyvolával. Kafkovské rozuzlení příběhu vás nechalo jen s podivnou pachutí v ústech, protože na jednu stranu vše skončlo na druhou stranu. Pane bože!!! Proč to skončilo a proč to skončilo tahle?! To přece ne! To přece ne. Je to děsivě tísnivý komiks, který mě po celou svou krátkou existenci těšil nádhernými ilustracemi a procítěným feelingem.

5. James O'Barr - Vrána

Tento komiks zmiňuji tolikrát, že ani zde nemohu jinak. Proč bych to taky dělala? Od častéhho čtení je chudák vazba a okraje stránek úplně ochmatané a zašlé, ani bych se nedivila, kdyby se toho mého výtisku nechtě už nikdy nikdo dotknout. A přesto příběh Vrány a jeho milé. Vrány a jeho cesty pomsty a odpuštění. Příběh o neskonalé lásce, bolesti a utrpení mě i dnes po tolika dlouhých letech baví. Nechci říkat, věty ve stylu: "Nikdy nikdy nikdy se tohoto komiksu nevzdám, navždycky bude můj nejoblíbenější." Vět tohoto stylu jsem řekla tolik, že bych teď před nimi nejraději strčila hlavu do písku, když se na mě někde vyřítí. Takže tyto věty nepoužiji, ale dejme tomu, že:
Jde o jednu z mých nejoblíbenějších knih posledních let a jsem si jistá, že ještě nějakou dobu se k ní budu velice ráda vracet. Nicméně mezi komiksy musím uznat, že jde o mou nejoblíbenější.