U nás doma jsem vždycky na základce po každém vysvědčení dostali od babičky malou skleničku nutelly a KNIHU! Pravda, že pak se to postupem času zúžilo na to, že knihu sem dostávala jen já. Ale to není důležité. Důležité je, že každé vysvědčení jsem nedočkavě čekala jaké knižní dobrodružství mě čeká tentokrát. A skoro nikdy jsem nebyla zklamaná. Jako malá jsem byla chodící požíračkou knih a cokoli mělo obálku a popsané stránky (a za autorku Enid Blytonovou), mě činilo šťastnou. Představte si zhruba tuhle scénu: malé vlasaté dítě, navlečené v šatičkách sedí v tajném bunkru pod palandou, jednou rukou obrací stránky a druhou se láduje nutellou. Jo, to sem byla přesně já. A sakra mi to chybí,
Na střední se mi občas za vysvědčení sešla nějaká ta poukázka do knihkupectví, což sem samozřejmě ocenila. Ale jak jsme s bratry vyrůstaly a oni maturovali a státnicovali a já měla přijímačky, nějaké osobní oslavy jsem přetvořily na hromadné rodinné večeře v restauracích.
Na střední se mi občas za vysvědčení sešla nějaká ta poukázka do knihkupectví, což sem samozřejmě ocenila. Ale jak jsme s bratry vyrůstaly a oni maturovali a státnicovali a já měla přijímačky, nějaké osobní oslavy jsem přetvořily na hromadné rodinné večeře v restauracích.
No a teď jsem na vejšce i já. Za složenou zkoušku se odměnuji dobrým obědem se spolužáky, kinem nebo návštěvou oblíbeného baru. Ta dětská radost z výkonu mě nějak opustila.
Kam tímhle vlastně mířím? Dozvíte se.
Než jsem v pondělí odcházela do práce, mamka začala mumlat, že musí nejmladšímu bratrovi něco koupit, když přinese to vysvědčení. "Za dobré vysvědčení knihu!" vyletělo ze mě automaticky. Mamka zvedla obočí a řekla něco o tom, že teda jako neví, že to asi ne. A já si vzpomněla na všechny ty Enid Blytonové z mého dětství a řekla si, že teď je možná ta poslední možnost navázat na starou tradici. A protože železo se má kout dokud je žhavé, koupila jsem bráchovi Armádu od Ernesta Clina. O tom jak jsem u něj probudila zájem o čtení ZDE.
Víte, já vlastně ani nevím, co od toho čekávám. Pochybuju, že by se mi vrhl okolo krku a celou noc si četl. Možná se tímhle způsobem snažím vrátit nějakou tu radost z dalšího úspěšného kousku vzdělání, sama sobě. Kdo ví? Třeba jednou budou i moje děti nebo neteře a synovci (což je o dost pravděpodobnější) dostávat za vysvědčení knihy a ta radost se třeba zase vrátí.
Co jste jako malý dostávali za vysvědčení vy?
Přesně :) Za dobré vysvědčení knihu :) Stejně to bylo i u nás :) Za odměnu jsem se mohla těšit na knihu, ale teď už se jimi odměňuji sama, za povedenou zkouškou :D Taky se snažím přinutit bratra ke čtení, jako počítačem posedlý puberťák samozřejmě nemá zájem :) Ale Armada by s mu zrovna mohla líbit...Že bych taky začala kout železo? :D
OdpovědětVymazatJá si naposled na zkoušku nadělila Anihilaci od Jeffa Vandermeera a ani trochu sem nelitovala. Podle mě není nikdy pozdě začít tlouct bratra....teda železo, železo jsem chtěla napsat!:D
OdpovědětVymazatUž si moc nepamatuji, ale většinou to byla nějaká návštěva cukrárny apod. Jako malá jsem nečetla, takže s knihou by u mě jeden asi moc nepochodil. Teď, když čtu, mi rodina knihy dávat nechce :D
OdpovědětVymazat