Lesníčkův knižní poklad I.

Jednou jsem na blogu, který, jak se podle uloženého nefunkčního odkazu zdá, již nefunguje (a nebo možná funguje a já to nějak popletla... v tom případě se pokorně omlouvám) našla bezva nápad. Udělat si sbírku sedmi knižních pokladů a knižního diamantu. 

Co to obnáší jsme sepsaly v tomto již starším článku.

A nebo to určitě pochopíte za pochodu. 

Zdroj

J.R.R. TOLKIEN - HOBIT ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

Vydal Odeon roku 1991

Řekněte proč je kniha vaším pokladem?

Tuhle knihu mě a bráchovi dala babička ze své vlastní knihovny s tím, že by se nám mohla líbit. Bylo to zhruba v době, kdy jsem se začala tak nějak víc věnovat čtení než na úrovni jednu dětskou knížku za půl roku. A i když mi tehdy ta knížka připadala hrozně tlustá, 369 stran, tak jsem se do ní pustila a za pár dnů měla přečteno. Protože to je prostě boží (a taky měla odsazené okraje a zvláštní obrázky...). Takže v tomhle případě jde spíše o citovou hodnotu spojenou s knížkou. I když knížka samotná za to taky stojí! :)

Kdo je vaše nejoblíbenější postava v knize a proč?

Asi Medděd. Ani nevím proč, jen když se řekne Hobit, tak se mi sice vybaví Pan Pytlík a Gandalf a Thorin, ale Medděda jsem si jednoduše oblíbila, hlavně kvůli té části, kdy mu Gandalf představuje postupně všechny trpaslíky. V knížce to je takový bodrý, milý chlapík, který žije v souladu s přírodou, má rád zvířata, hodně se směje a tak vůbec... A ve filmu... O filmu se v dobré společnosti nemluví.

Máte oblíbenou část v knize? Podělte se o ní.

Nevím, jestli to je zrovna nejoblíbenější část knihy, ale je to jedna z částí, kterou si z nějakého důvodu pamatuji u po těch několika letech, co jsem knihu nečetla. Tou částí je popis Gluma.

Tady hluboko dole u temné vody žil starý Glum, drobný slizký tvor. Nevím, odkud přišel, ani co byl vlastně zač. Byl Glum - tmavý jako sama tma, až na dvě kulaté bledé oči ve vyzáblém obličeji. Měl malý člun a v něm vesloval docela tiše sem a tam po jezeře, neboť to bylo skutečné jezero, široké a hluboké a vražedně studené. Pádloval svýma velikýma nohama, visícíma přes okraj člunu, ale nikdy nezčeřil ani vlnku. Kdepak on. Vyhlížel svýma bledýma lampovitýma očima slepé ryby, které lapal dlouhými prsty s rychlostí myšlenky. Měl rád i maso. Skřeti mu chutnali, když se mu podařilo některého chytit, ale dával si pozor, aby ho nikdy neobjevili. Jenom je škrtil zezadu, když někdo z nich zabloudil sám dolů na břeh a Glum tam právě lovil. Stávalo se to velice zřídka, protože skřeti tušili, že tam dole cosi nepříjemného číhá, tam dole u samotných základů hory.

... Už asi chápu, proč mi to utkvělo v paměti...

Povyprávějte o obálce knihy.

To půjde docela těžko, papírový přebal jsme dávno někde zanechali a současný obal je... Značně jednoduchý.  Ale v jednoduchosti je síla a ta zelená barva má moc pěkný odstín. Ale podle fotky, co jsem našla na internetu bych se o té obálce ani tak moc nechtěla rozepisovat... :D ... Eh, ještě že si ten obal pamatuji jen tak mlhavě.

Četli jste knihu víckrát?

Co to je za otázku? Samozřejmě že ano! Tedy ne tak často jako bratr, který ve svém nejlepším hobit období recitoval z paměti kde kterou část. Ale určitě tak třikrát jsem knížku četla a docela nedávno jsem se k ní vrátila, tentokrát ale v angličtině. A byl to snad ještě lepší zážitek! 

Proč byste doporučili knihu dalším čtenářům?

V současné době už se nemusím bát říct, že jde o klasickou literaturu a vcelku základní vzdělání. Nicméně je to neskutečně čtivá knížka, která vám zaklepe na dveře vaší imaginace a bez vyzvání vtrhne dovnitř, aby vám provětrala ztuhlé dětské představy o dobrodružství, boje dobra se zlem (a taky proti skřetům, drakům a pavoukům).Je to knížka o přátelství a o pomoci. O tom, že nikdo není bezcenný a dokáže že i ti nejnudnější tvorové mohou být velmi užitečnými a zajímavými.

Zkrátka a dobře, je to knížka, kterou jednou předám svým vlastním - dejme tomu - vnoučatům, pokud někdy budou aspoň děti... :D