Heine Bakkeid - Až mi zítra budeš chybět

Co když vezmu severskou detektivku, přidám trochu thrilleru, přimíchám tam nějakou mysterii, protřepat, nemíchat, dát k prodeji? Tak asi tohle se norskému autorovi honilo hlavou.

Název: Až mi zítra budeš chybět (Jeg skal savne deg i morgen)

Autor: Heine T. Bakkeid

Počet stran: 336

Nakladatelství: Plus

Nenechte se  zmást názvem. Jakmile jsem si přečetla název, divila jsem se, co to je? Až mi zítra budeš chybět? To je něco jako Jojo Moyes z Norska nebo jak? Naštěstí pod matoucím názvem je připsána na jednu stranu docela úsměvná, nicméně docela důležitá, poznámka, že se skutečně jedná o detektivku.

Když mi tato knížka přišla do ruky, byla jsem nadšená, obal je skvělý! Vážně, to byla jedna z věcí, která mě na knize skutečně zaujala. Na fotce navíc není vidět, že autor a název knihy jsou vyraženy do papíru (takže když jsem měla knihu prve v ruce, strávila jsem tak pět minut přejížděním po těch slovech... Ehem...).

Thorkild Aske (to jméno se mi fakt líbí!) je policejní vyšetřovatel ve výslužbě. Nedobrovolné výslužbě. Když mu jeho cvokař dohodí menší a zdánlivě bezproblémovou práci, kývne na to. Ale je zatažen do dost svérázného kraje severního Norska, kde pověsti o duších nejsou jen staré povídačky, ale živé hrozby. A práce, která se jevila jako kouknu a vidím se změní v nebezpečnou hru o život i o zdravý rozum.

Což o to, takhle to všechno vypadá neskutečně zajímavě. A ono by to i bylo. Prostředí je přesně tak mrazivé, jak si můžete myslet že bude, hlavní hrdina, který si prošel věznicí a doživotním zmrzačením je naprosto ta správná bilance mezi tím co je divné a co je až moc. A pravdou je, že oddělit jeho představy od skutečnosti dá občas docela slušně zabrat. Pravdou také zůstává, že jednou mi vážně přeběhl mráz po zádech. To je sice u mysteriozního thrilleru docela málo, nicméně lepší jednou, než vůbec. 

Zdroj

Přeci jen není to kniha ze které bych skákala dva metry vysoko a vykřikovala nadšením... Čekala jsem daleko zajímavější motiv vraha! Na to jak mě měl autor připravenou jako na talíři, aby mi napálil jednu překvapivou přímo do žaludku, tak mi dal něco nad čím jsem ohrnula ret a poznamenala: Aha... But why?

A taky mě několikrát naštval Thorkild, jak se choval ke své sestře! Já sama jsem sestra a kdyby se ke mě takhle choval můj vlastní bratr, tak bych mu ani nezvedla telefon, natož abych mu přijela v nouzi na pomoc! Pff, tůdle nůdle! Nevím, kde vzal autor takové macho chování, jestli se tak sám chová ke své sestře, nebo jestli si to vysnil, ale ne. Takhle to v normálních rodinách nefunguje... 

Na druhou stranu, kdybych se knize věnovala každou volnou chvílí a neměla pocit, že musím v Assassins creed nutně zavraždit Rodriga Borgia, asi bych ji přečetla za jeden, maximálně dva večery, jak dobře se čte. Jazyk je pěkně moderní, psáno v ICH formě, což vždycky beru za takový malý svátek a potěšení k čtení. Malý problém vidím v tom, že knihu asi nepůjčím svým rodičům, v knize je Američan Harvey, který svoje monology prokládá krátkými větami v angličtině, které jsou občas docela podstatné, nebo dodávají celé větě smysl (ne jako krátké poznámky Hercula Poirota ve francouzštině) a tak vidím jako drobný problém, že chybí nějaké, dejme tomu, poznámky pod čarou, když ne celý slovníček. Navíc napětí se hezky stupňuje, až nakonec vlastně přemýšlíte, o kolik víc se můžete nechat napnout, než prasknete.

Takže se ve mě dneska mele nadšení ze skvěle napsané knížky, neotřelého nápadu a fascinujícího prostředí s menším zklamáním ze samotného závěru a naštváním z chování člověka s tak božím jménem, jako je Thorkild.

Pozitiva nicméně převažují nad negativy, takže velryby! Kupředu!