5 +1 knih, které mi vždy zvednou náladu

Známe to všichni. Stále výraznější globální oteplování, třetí světová klepající na dveře, Trump, ISIS, diskuse na Novinky.cz a na facebookových statusech o politice, zničený vzdělávací systém a zdravotnictví na pokraji zhroucení. Někdy, když tak jako omylem vidím nějaké kousky večerních zpráv, si říkám, že potřebuji nějakou vzpruhu. Něco, co mě rozveselí. Něco ne příliš dlouhého a přesto úderného.

A přesně takový je můj top 5+1 knih.

Krátké knížky, které způsobí, že se mi koutky úst zdvihnou do úsměvu.

Doufám, že v mém seznamu najdete něco, co by se i vám líbilo!
S láskou Lesnček!

Když mě tenhle článek napadl, což bylo tak v půl jedenácté, kdy jsem se fakt modlila, abych už konečně usnula, vysypala jsem z rukávu tak deset knih. Vzpomenout si na samotnou myšlenku nebyl vůbec žádný problém. Problém bylo to, co navazovalo. Které knížky to byly. Ale ony se našly samy. Na tyhle tituly se totiž jen tak nezapomíná.

1. Stopařův průvodce Galaxií - Douglas Adams

Tato kniha se sama přímo nabízí! Kdo by se nesmál při představě člověka hledající nástěnku s oznámení o demolici jeho domu kdesi ve sklepě úřadu s baterkou v ruce? Depresivní robot Marvin, Vogonská poezie na hrudku hnusu co si našel v podpaždí... Nebo dvouhlavému presidentu galaxie, Zafodu Bíblbroxovi. Ne dvě pod sebou, jako to je ve filmu. Ale dvě vedle sebe. Tohle je knížka, která by neměla uniknout nikomu, kdo miluje britský humor typu Haló Haló, nebo Monty Python. Je to naprosto absurdní. A geniální. Již několikrát se mi stalo, že za dvě hodiny jsem knihu měla za sebou a lačně se natahovala po dalším dílu. A navíc ten hřejivý uklidňující nápis: Nepropadejte panice. A bonusem je odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec! Co víc si přát?

Poznámka: Audio kniha namluvená Vojtou Dykem rozhodně stojí za to! Lepšího vorvaně v Galaxii neuslyšíte!

2. První kniha vikinga Vika - Runer Jonsson

Čím dál tím víc si myslím, že tato knížka pro děti je v Česku hrozně nedoceněná. No dobře. Není to asi pro děti, které vyrůstají dnes, protože není zrovna výchovná, nabádá ke kdekterým hloupostem a občas je poněkud drsnější. Ale já na ní nevidím vlastně nic špatného. Mě samotné bylo šest nebo sedm, když jsem ji četla poprvé. A nutno podotknout, že můj táta pochvalně pokyvoval hlavou, protože to je kniha jeho dětství. Ono je bezvadné posadit se, číst si dětskou knihu a bez sebemenších výčitek se od srdce zasmát. U této knížky to vlastně jde skoro samo. Vlastně to jde lépe než u "humorných knih" pro dospělé. Když si to tak uvědomuji, valná část knihy se odehrává na velkém raidu do Anglie, kde Vikingové seberou kde co a pak aby neplatili u Dánů clo, tak to co ukradli schovají do sítí pod loď... Hm... Asi to fakt není knížka pro děti...

3. Ruský týden - František Ringo Čech

Musím se přiznat, že toho člověka nemusím, Ringo Čech je pro mě taková podivná karikatura, která se vynoří odnikud a o všem všechno ví. Finanční krize? Vím, vím. Politika, jasně! Umění, udělám vám přednášku. Ženský, leží mi u nohou. O všem mluví takovým způsobem, kvůli kterému bych mu

dala jednu do zubů a jeho názory a myšlení, mě nutí okamžitě vypnout televizi nebo rádio. Avšak tahle knížka se mu neskutečně vydařila! Na sto jedenácti stránkách popsal Rusko za komunismu lépe, než publikace o tisíci stranách. Popisuje vám dobu, kterou strávil v Rusku na turné s kapelou. A zatraceně... Taková šílenost! Poprvé, když jsem četla tuhle knihu jsem si Matičku Rus představovala jako zmrzlou, čajem a šampaňským nasáknutou zemi, kde každý bača okusuje pirožek a v huňatém kožichu, usazen na hřbetu ovce, kouká na barevnou (mnoho odstínů zelené) televizi. Kde uctívají dávno padlé "hrdiny" z komunismu. Byla jsem v Rusku... A ono to tak je!!! Vlastně bych se ani nedivila, kdyby se stala ta bouračka, kterou Ringo Čech nastiňuje: Letíte si letadlem a najednou prásk! Nabouráte do vlaku. Nevěříte? Obrázek jako důkaz! Ano, tahle kniha má i ilustrace! Může být něco lepšího?! 

Poznámka... Pokud má někdo zájem, mohu knížku klidně poslat... Mám dvě. Ani se neptejte jak se to stalo...

4. Battle Owl: První plavba - Tomáš "Olaf" Marák, Martin "Matty" Krch

Tahle "knížka" pro mě znamená hodně, hlavně proto, že facebooková stránka Battle owl už vlastně neexistuje, přestala být aktivní, stejně tak i Korektor a mě zbývá už jen Ždibřich. A doufám, že ten to jen tak nezabalí! Je to velká škoda. Protože na Battle Owl si dělali legraci ze všeho a ze všech. Od politiky, přes rasu po vyznání. Především z  vyznání. Je to neskutečně nekorektní humor, tuto knížku stripů seženete ještě docela snadno a s klidem, druhý díl není možné sehnat, pokud jste Battle Owl nepodpořili na Startovači, což mi bohužel uniklo. Přesto jsem neskutečně ráda, že mám alespoň tuto knížečku. Je mi smutno z toho, jak se lidi nenávidí? Vezmu Battle Owl, protože tam je jedno kdo je kdo. Žid, křesťan, muslim, sektář, stejně je všechny pohanská Sovička bezvadně setře. 

Jediné v co celým srdcem doufám je, že se Olaf jednoho dne rozhodne znovu nahodit stránku a potěšit mě novým, nejjednodušším způsobem vytvořeným, komiksem, kde se sarkasmem sově vlastním opět dokáže urazit a zesměšnit všechno, co mu přijde pod ruku.

Ale to je asi jenom moje přání, které se nejspíš nenaplní... Velká škoda. Ta stránka, potažmo tahle knížka mě pokaždé dokázala neskutečně pobavit.

5. Besídka žáků zvláštní školy - Šimek, Grossmann

Jediná knížka ze seznamu, kterou jsem v životě nečetla. Ani jednou v životě. Důvod je prostý. Všechny povídky znám z paměti díky CD z přenosů z divadla Semafor. A když je pak člověk čte, tak to není ono. Dokázala jsem způsobit, že rodiče lezli po zdi... Nebo vlastně po karoserii naší šunky, když jsem do přehrávače šoupla místo hudby Šimka s Grossmannem... Po stopáté. Ale mě to i po stošesté bavilo. A pořád baví. Jsou to vlastně jediné "audio knihy" (hehehe) které jsem kdy skutečně poslouchala a doposlouchala až do konce (pokud nepočítám forbíny od W+V)... Dokázala jsem se pokaždé z plna hrdla smát Soutěži jedlíků, Výletu do cirkusu, nebo Exkursi do ZOO. Hláška: "V sedmnáct nula pět je tu hroch," je u nás obvyklou poznámkou a u mě vyvolá blažený úsměv, stejně tak, když špičkování s bráchou skončí prohlášením: "My Ukrajici neznájem remízu!" a nebo když mému tátovi pohladím pleš s magickými slůvky: "Meloun, meloun", protože si vzpomenu na všechny ty hodiny v autě, kdy jsem se smála jako blázen kyselým a přesto značně pobaveným pohledům rodičů navzdory. Vždyť to byla především jejich zásluha, že bez těchto dvou pánů bych do auta ani nenastoupila.

+1 Vrána - James O'Barr

Myslím to vážně! Ne, u tohoto komiksu se fakt nelámu smíchy. Vraždění gangsterů a řezání kůže a

zoufalé nářky mi nepříjdou zábavné na žádném zvráceném levelu mého myšlení. Vlastně tahle knížka je můj bonus. Moje tajná zbraň. Proč? Tahle kniha mě nikdy nedonutila smát se na plné kolo, jako výše uvedené, nikdy jsem jí ani s tím pocitem nebrala do ruky. NIKDY! Ale dokáže mi vykouzlit úsměv na tváři. Úsměv, který se objeví pod proudem slz. Zvedne mi náladu?... Ne a ano. Ne protože to je neskutečně smutná zpověď a zoufalý útěk od deprese po ztrátě milovaného člověka. Komiks je plný výčitek svědomí, šílenství, hladu po pomstě, plný flashbacků do minulosti, kdy všechno bylo v pořádku. Z té knížky kape krev sotva jí vezmete do rukou (tady se mi taky projevuje ten jev, že to je neskutečně krátké, začnu číst puf! Konec!). A přesto ano. Dokáže mi zvednout náladu. Protože po celé té strastiplné cestě konečně dojdete odpuštění. Vlastně. Je to komiks o lásce a cestě ke smíření sama se sebou. Zanechá to šrám. Každá bublinka textu bolí. Přesto já se na konci dokážu usmát.

(Oh můj Bože, právě jsem si vzpomněla na V hlavě! Na Smutek! A to je ono!!! Vrána je přesně to, co se děje, když jsem smutná a potřebuji ještě hlouběji do zoufalství, abych se pak mohla odrazit od dna!)