Čtení ve škole a kouzelný obal

Pořád všude slyšíte, jak ty dnešní děti vůbec nečtou. Podle mě je to volovina. A doložím vám to tím nejroztomilejším a nejzábavnějším způsobem, jakým mi to zrovna dneska doložila jedna rodinka v tramvaji. Není to velký článek, ale zahřeje u srdce a snad i pobaví.

V této scénce hrají Kluk-9-11 let (K), Mladší otravná sestřička 7-8 let (S), Hrdá maminka dvou čtenářů- věk neznámý (M)

M: Mě se zdá, že teď nějak moc nečteš.

K: (uraženě) To není pravda, já čtu pořád 

S: To já jsem za tenhle týden přečetla DVĚ knížky (bylo jasné, že chce bráchu trumfnout)

K: Já čtu furt, čtu doma, čtu v družině, čtu i ve škole!
M: (zděšeně) Ve škole se ale musíš učit, ne si číst!
K: No ale když ono to je zajímavější než učení. A vůbec, musíš mi půjčit ten Fénixův řád.
M: Ale vždyť sis zrovna teď něco půjčoval.
K: No jo, ale to mě stálo tři stovky. V knihovně to maj zadara. 

M: (absolutně zděšeně) Tři stovky?

K: No ta knížka stojí pět stovek, takže já mu dal tři stovky jako zálohu, chápeš? (Nasadil tón *mami laskavě se prober, to je přeci dneska úplně normální*). Takže když mu tu knížku zničím, nechá si všechny peníze, ale když odřu třeba rohy, nechá si jen stovku. (Kdo by čekal, že to maj děcka takhle ošéfovaný?!)
M: Aha. No tak já ti můžu půjčit takovej koženej obal.
K: Kouzelnej obal?!
M: Né, koženej, koženej! Aby si neodřel ty rohy.
K: (značně zklamaný) Aha. 

S: (s naprostou vážností) Kouzelnej obal by se ale hodil víc.

K: No to teda jo. 

Jak já se bavila. Byla sem hrdá a pobavená zároveň. A panečku kouzelnej obal by se mi teda taky sakra hodil. Tohle je jasný a nezvratný důkaz, že děti čtou a očividně ještě číst budou (konkrétně asi ten Fénixův řád), nevěřte masmédiím a starým naštvaným babičkám, že děti nečtou a furt jen sedí u počítačů. Jezděte tramvají jako já a udělejte si vlastní názor.