Ne jen, že nás velmi těší narůstající počty pozorovatelů Velryb a rozjetý projekt, zároveň nás ale nedávno oslovil autor této útlounké knížečky s prosbou o zrecenzování. No, já teď mám času dost. Tak proč bychom se do toho nepustily?
Pojďme na to!
Název: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Počet stran: 98
Nakladatelství: Backstage books
Jak už jsem napsala za knihu vděčíme přímo autorovi, který mi ji poslal i s věnováním, které pochopitelně udělá velkou radost (i když autor píše skoro stejně malým písmem jako já, tak to zas až tak moc fér není, zakládám si na svých blechách!)! Fotku obálky teda nemám, protože jsem byla až moc nadšená, než abych myslela na nějaké focení.
Mladý, obtloustlý Ríša vyrůstá v Brně se svými rodiči, ségrou a spoustou dalších příbuzných, kteří se malému dítěti tak nějak objevují v životě a jak to tak bývá, vlastně ani neví, jak se tam ocitli a co ho s nimi váže. V knížce vám autor podává příhody ze svého života ať už z tanečků, klavíru, nebo ze školy. A musíme si přiznat bez mučení, že se v těchto příhodách se v některém bodě pozná snad každý.
A to je ono. Vzpomínky na devadesátá léta, kdy letěly pogy, sobotní pohádky v šest hodin ráno, hry na starých rachotících počítačích s Windows 95'. Na dobu kdy jste na chodbě museli pozdravit kde kterou babku, protože kdo ví jestli by to nepráskla rodičům a ti nepráskli něčím vás. Kdy jste se ve třídě prali za správnou věc!
Věřím, že Ríšovo dětství kde kdo neocení a bude kroutit hlavou, jak je to možné, aby bylo dítě takhle levé a starší generace by možná byla schopná si zanadávat na nás, na omladinu. Nicméně, já ty příhody oceňuji, protože se mi častokrát zdálo, že jsme snad měli úplně stejné zážitky! Asi to je tím, že já sama jsem dítě devadesátek, asi to je tím, že sama jsem nikdy nebyla hubené dítko, spíš jsem byla ta, co měla za ušima. Také se mi stejně, jako kde komu, v životě objevovali, strýčkové, babičky a dědečkové, které jsem viděla jednou za rok a divila se, kdo to je. Ani já jsem nedostala odpověď na všechny otázky a když jsem je dostala, vyložila jsem si je jaksi... Po svém. Neměla jsem ale nikoho, kdo by v něco věřil, natož pak v moudré z nebe, na nezvratnou Boží vůli, nebo jakoukoliv přízeň. Což mi po přečtení této knížky přišlo hrozně líto.
Velikou slabinou, a na druhou stranu i výhodou, knížky je, že povídky jsou krátké, oddělené od sebe velikým X a každá je úplně jiná. Pokud tedy vyhledáváte nějaký stěžejní děj, na kterého byste se chtěli chytit, tak si tady na své nepřijdete. Nedočkáte se ani nijaké jazykové hloubky, nebo studnice vědění. Ale s tím snad do knihy nikdo, kdo si přečetl anotaci nešel. Je to výhodou, protože když jste roztržití jako jsem byla posledních pár dnů já, stačí dočíst k X a nepídit se, co se dělo na začátku knihy, aby jste si dali dohromady děj, stačí si pamatovat s kým Ríša ka a neka a to je na tom tak krásné. Ta jednoduchost. Přesně to jsem dnes potřebovala.
Celkově ale kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala, pobavila mě a díky sice zvláštnímu, nicméně čtivému stylu vyprávění mě pohltila na celou hodinu a půl... Možná dvě hodiny. (Sice mě zarazilo, že spíš místo Moravského nářečí to často vypadalo jako České nářečí. Ale nejsem z Brna a nejsem jazykovědec, tak to nijak nehrotím.) Ale co je hlavní, přivedla mě na jiné než vážné myšlenky o všedním životě, o tom co mě čeká a co se stalo, způsobila, že jsem se na okamžik taky vzpomínkami vrátila do mého dětství, do doby, kdy bylo všechno tak nějak jednodušší a to, co se kolem mě dělo ovlivňovalo především to moudré z nebe (a taky máma s tátou, že jo?).
Ještě jednou bych moc ráda poděkovala panu Richardu Skolkovi, který nás oslovil a svěřil v nás své naděje. Doufám, že jsem Vás nezklamala.
:)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!