Kniha zvláštních nových věcí - Michel Faber

S Michelem Faberem se nějakým způsobem setkal každý z nás. A to myslím vážně... Protože před Kvítkem karmínovým a bílým jednoduše nebylo úniku... 

Ale, jak později rozvedu, jsem na tu knihu neměla (stručně a jasně) koule. Řekla jsem si: Zkusím Knihu zvláštních nových věcí! Má pěkný obal (jak na to tak koukám, tak obrázek e-knihy není vůbec marný, ale to ani přebal originálu), přinesl mi ji Ježíšek, tak to je jasné znamení osudu!

Tak a teď mám morální dilema, jak tuto recenzi pojmout.

Název: Kniha zvláštních nových věcí (Book of strange new things)

Autor: Michel Faber

Počet stran: 452

Nakladatelství: Kniha Zlín

Kvítek karmínový a bílý dozajista není nutné nějak sáhodlouze představovat. Internet a všechna knihkupectví jej byla jednu dobu plná! Skupina Co čteme: Kvítek. Úryvky z oblíbených knih: Kvítek. Neoluxor; Dobrovský; internetová knihkupectví: Kvítek. A což o to, podle všeho to byla dozajista zajímavá kniha. Nicméně na více jak devět set stran napsaných pro mě naprosto neznámým autorem, neznámým stylem, od kterého jsem nečetla ani ukázku, mi přišlo dost riskantní. 452 mi oproti tomu přišlo fajn. V hlavě mi pořád zůstávala otevřená vrátka, že pokud mi kniha sedne, mé těžce vydělané peníze zase jednou poputují do knihkupectví. Teď jsou ta vrátka opět neprodyšně zavřená.

Obsah bez problému vysypu z rukávu v několika řádcích. Duchovní Petr je vyslán na lidmi poměrně nově kolonizovanou planetu, aby se tam sblížil s místním obyvatelstvem a pokusil se jim vštípit základy víry. Na Zemi, nepředstavitelně vzdálené, nechal ovšem svojí manželku, Beu. Na jednu stranu mu jeho misijní práce jde až překvapivě dobře, obyvatelé již mají nějakou představu o Bohu a Ježíši, s ostatními lidmi, se kterými žije v jedné velké budově, vychází. Na tu druhou je díky moderním technologiím, zaručujícím manželům spojení, donucen čelit nečekaným problémům jiného rázu, než očekával, Petr, který se bál svého úkolu a možná i o svůj život, z bezpečí cizí planety bezmocně sleduje, jak se jeho starý svět bortí a Bea, která čekala, že nejhorší, co se může stát, bude nedostatek pečiva v Tescu sedm ráno, je nucena řešit daleko složitější a horší problémy. 
A to je všechno. Veškerý děj. Nic víc.

Moje dilema ovšem začíná v okamžiku, kdy mám hodnotit knihu celkově. A nemohu se odprostit od toho, že nejlépe knihu vystihnu tím, když se k ní postavím objektivně i subjektivně. Netradiční forma, ale tahle kniha si to přímo žádá.

Tak tedy můj subjektivní pohled na knihu. Nuda (*Asi bych to měla rozvést, co?* *Jo, zapoj slepičí mozek a něco napiš.*). Tak dobře, neměla jsem vcelku žádná očekávání, spíš vůbec žádná, jen mě knížka zaujala a tak jsem jí na poslední chvíli připsala na Vánoční seznam. Když jsem začala číst, přišlo mi to neskutečně zajímavé, cesta na cizí planetu a objevy a zajímavé věci! Skoro sci-fi. Ale pak mě začal hlavní hrdina hrozně obtěžovat svým zapálením v Boha a celkově svým přístupem, bylo by daleko zajímavější, kdyby se Faber zajímal o jeho narkomanskou minulost, než to co se dělo na planetě. Pak mě začalo otravovat i to, že cizí planeta je sice zajímavá myšlenka, ale ta planeta není skoro ničím zajímavá. Pak mě zaujalo, že místo pro domorodce nevyslovitelných souhlásek, jsou tam takové podivné znaky (viz obrázek níže). A i to mě po chvíli začalo otravovat, protože výsledné slovo občas nebylo k přečtení. A přesto jsem poctivě četla, protože jsem měla vytyčeno, že tu knihu pokořím. Řádky, odstavce i stránky ubývaly, ale když jsem koukla kde jsem, zdálo se mi, že jsem pořád na stejném místě a nikam se nehýbu. Většinou mi chybělo nějaké napětí, nějaký děj, který by mě prostě chytil a já si říkala, wau, jak tohle dopadne! V okamžiku, kdy jsem se těšila, že se bude něco zajímavého dít, to Faber zadusal do země a já se pleskala do čela: "Proč?!" Ani na konci jsem se žádného zpestření nedočkala. Spíš se mi zdá, že kniha končí v okamžiku, kdy začíná (pro většinu čtenářů) ta zajímavá část. Když mi pak, zhruba na tří sté stránce, poštou přišla jiná, daleko zajímavější knížka, tak jsem přeskakovala někdy i celé stránky duševních pochodů hlavního hrdiny, stejně jako popisy něčeho... Ne zrovna zajímavého.

S objektivním popisem se ve mě vzbudil ten poctivý studentík gymnázia, který má pocit, že čte povinnou četbu a musí knihu pochopit a pokusit se vypsat nějaké stěžejní myšlenky díla. Kniha má dozajista ohromnou hloubku, je to zajímavé téma, které je pojato s velkou citlivostí. Dílo, bude mít pro někoho ohromný význam, třeba pro ty, co se vyznají ve všech těch evangeliích a epištolách. Já mezi takové lidi nepatřím (a když se hlavní hrdina uvolil k tomu, že někoho obrátí na víru pravou, myslela jsem, že s knihou hodím na druhou stranu pokoje. *To není zrovna objektivní* *Dej pokoj!*). Jazykově to je docela zajímavá průprava, moderní jazyk a s popisy, jež vám dovolí vidět přesně to, co si autor představil.

Ale abych jenom nekritizovala. V jednom okamžiku se autorovi skutečně podařilo vytvořit atmosféru, která způsobila, že mi problémy na Zemi přišly neskutečně malicherné a hloupé. Ale s odstupem času přemýšlím, jestli to byl záměr, nebo jestli to prostě vykrystalizovalo ze mě, protože mi tam tou dobou už všechno připadalo takové... Divné a nikam se nepohybující.

Úryvek (jediná část knihy, kdy jsem se aspoň pousmála):

"Nejste vy náhodou jeden z těch bezkofeinovejch křesťanů, padre? Hostie pro diabetiky? Nedoktrinářský, se sníženým obsahem provinilosti i posledního soudu, o 100% méně druhého příchodu Krista, žádný přidaný Armagedon? Může obsahovat stopové množství ukřižovanýho žida?" (...)

Velrybky dávám jen za své subjektivní hodnocení. Objektivně bych mohla dát tak tři, možná čtyři. Ale pro mě to byla nesnesitelná, náboženstvím a sexuálním strádáním prosáknutá, nuda.