Fontána - Jonas Moström

Asi všichni se shodneme na tom, že severské krimi je fajn. Jen málo kdo nikdy v životě neslyšel jméno Jo Nesbo, Stieg Larsson nebo Lars Kepler. Norové a Švédi prostě bezkonkurenčně válcují všechno a všechny v tomto žánru. A tak když se mi naskytla příležitost přečíst si knihu od švédského, v Česku naprosto neznámého, autora, neváhala jsem ani na minutu!
A propadák to určitě nebyl!

Název: Fotána

Autor: Jonas Moström

Počet stran: 304

Nakladatelství: XYZ

Co se mě a severské krimi týče jsem v podstatě téměř nedotčená, jsem zastánce klasické anglické školy. Ať už Francise, Doyla, Christie a nové hvězdy Galbrighta. Ale samozřejmě ani Nesbo se mi nevyhnul, hlavně protože můj táta vlastní snad všechno, co tento autor napsal... Krom Doktora Proktora... A toho chci zase já...

Takže když se naskytla možnost přečíst si tuto knihu, řekla jsem si: "Proč ne?"

Kniha vás zavede do současného Švédka, do jeho hlavního města Stockholmu, univerzitního města Uppsala a blízkého okolí. Kde tým vyšetřovatelů musí řešit dvě vraždy, které od sebe sice dělí deset let, ale přesto jsou úplně stejné a hlavně v obou případech je do vraždy určitým způsobem zapletena hlavní hrdinka Nathalie, psycholožka a specialistka na profilování vrahů, ve které k tomu všemu již několik dnů narůstá pocit, že ji někdo sleduje. Osudy se míchají a důkazy hromadí a konec mě donutil uznale pokývnout hlavou.

Hned od prvních řádků se vám dostává akce, která s drobnými přestávkami trvá až do samotného konce knihy, jen s tím rozdílem, že s každým okamžikem ve vás, stejně jako v hlavní hrdince narůstá pocit stihomamu. A hlavně, s každým okamžikem jste blíž a blíž odhalení vraha. Jakožto milovník klasických anglických detektivek jsem si přišla na své! Náznaky, detaily a drobnosti, které vás s každým řádkem přibližují k identitě vraha! 

(A teď otázka za zlatého bludišťáka! Jak napsat, to co chci bez spoileru?) (Hehe, zvládla jsem to!) 

Vedle klasického, v současné době probíhajícího, kolotoče vyšetřování, které odhalí mnohé - od jistých nepěkných sexuálních praktik po samotnou identitu vraha se nám dostává retrospektivních pohledů do minulosti na poslední dny první oběti vraha. A v tom okamžiku jsem byla neskutečně překvapená, že sám autor nedal žádné vodítko k řešení případu!

Moc se mi líbilo zapojení dvou, nebo tří, kapitol, které byly psány z pohledu vraha a pozor, v ICH-formě. To byl povedený krok. Na druhou stranu, v ostatních kapitolách mi občas nesedl styl kdy ER-forma nabyla ještě neosobnějších rozměrů rozměrů, žádné jméno, žádné zájmeno, prosté konstatování toho, co kdo dělá:

Nějakou dobu seděla v autě. Nedokázala se přimět strčit klíček do zapalování. Měla pocit, jako by byla umístěna v nějaké kapsli, odříznutá od světa. Vzala do ruky mobil a napsala (...) (str.296).

Takovéto části byly zvláštní, ale po čase jsem si zvykla. Co mě však rozčilovalo byla (pokaždé!) naprosto zbytečná informace o značce bot, nebo ručníku. Jako kdyby byl rozdíl, že to v Číně vyrobili

pro Diora nebo Ralpha Laurena... Také jsem byla lehce z klamaná ze zavádějící anotace. Čekala jsem daleko víc psychologie a víc popisů osobností. Ale každý den není posvícení a když vím, že tato série má mít víc pokračování, rozhodně neklopím hlavu!

Zajímavá věc mě napadla s ohledem na to, že Nathalie se musí s polovinou Stockholmu znát a tykat si. V knize se vykalo jen tak dvěma lidem. 

Každopádně ať se nad těmito věcmi pozastavíte, nebo ne, tak tři sta stran uteče jako voda. To je fakt. Bez přehánění si v této knize najde každý cokoliv čemu dává preference. Romantika? Máme. Krev? Taky! Šedé buňky mozkové? Ano, prosím, tady. Ale hlavně. Akce a napětí, které vás nenechá v klidu usnout. A tak by to rozhodně mělo u detektivek být!