Zase ta věnování

Před nějakou dobou jsem psala o věnování, které mě rozplakalo. Při vyklízení knihovny jsem však narazila na další a další zvláštní nejen věnování, ale vložené pohlednice nebo citáty. Další jsem našla v půjčené knížce z knihovny. Nutí mě to hodně přemýšlet o tom, co všechno se dá do knih schovat. 

Je to přesně rok, co mi umřela babička a při vyklízení a třídění její knihovny jsem narazila na jedno krásné věnování, které mi vehnalo slzy do očí. Můžete si o tom přečíst TADY. Teď jsem narazila na další, už ne tak dojemné, ale rozhodně zajímavé. Je zajímavé, co všechno můžete v knihách objevit. Například jak rozdílně byly věci vnímány téměř osmdesát let zpátky. To všechno skrz jedno věnování nalezené v klasice, kterou by dnes snad už nikdo dobrovolně nečetl.

"Za krásné vysvědčení naší drahé Dádě, a na ukončenou dětského věku dne 28. června 1947 na tvoji paměť věnují rodiče."

Kdo by řekl, že v patnácti už nejste dítětem, že? Tedy jasně, podle zákona ne, ale podívejte se na dnešní patnáctiletý děcka a zkuste říct, že to jsou osoby schopné se o sebe postarat. Asi tak. Hlavně rok poté poznala babička mého dědu a byly spolu až do smrti. Představte si to, že v šestnácti někoho potkáte s už s ním budete napořád, jo, tehdy to byla prostě jiná doba.

Tohle věnování jsem zase našla v knize z knihovny. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to trochu jako detektivka. Proč byste dávali pryč knihu s věnováním? Co se mezi nimi stalo? Rozešli se? Dala Ajuška vůbec svolení k tomu, aby byla kniha dána pryč nebo to udělala dokonce ona sama? Je to jako dívat se na střípek něčího života a přemýšlet, kam asi kdysi patřil. Mě to přijde hrozně zajímavé!

Další poklady na mě vypadly už ani nevím odkud, ale prostě jsem si je musela nechat. Na pohlednici je velký sál bývalé klášterní knihovny z roku 1757 ve Vyšším brodě. a pohlednice stála 0,20 kčš, prosím, lidová cena! Citát jsem hledala delší dobu a v trochu odlišné podobě jsem našla, že by měl patřit anglickému politikovi a básníkovi Benjaminu Disraellimu (1804 - 1881). 

Miluj a doufej a v sebe vždy věř,

skuhravé sýčky si s úsměvem měř,

heslo si vytesej do stínu skal,

miluju, doufám, jdu výš a dál.

Nutno podotknout, že ten vyfocený citát se mi líbí o hodně víc. Proto si ho taky schovám do peněženky, ať ho mám pořád sebou.

A co vy a věnování v knihách? Narazili jste někdy na nějaké zajímavé? Anebo jste mezi stranami objevily jiné poklady? 

Váš Dortíček