Dočkala jsem se!
A moc mě to těší!
Název: Alchymistova šifra: Temná kletba
Autor: Kevin Sands
Počet stran: 384
Nakladatelství: Fragment
Pokud nechcete do čtení skočit rovnýma nohama bez znalosti předchozích dílů, podívejte se recenze u nás na blogu:
První díl: Alchymistova Šifra
Druhý díl: Alchymistova Šifra: Znamení moru
Pochopte mě, miluji knihy pro mládež, necítím se pak tak staře (tuhle jsem viděla obrázek pokud znáš alespoň tři animované postavičky, jsi starý, já tam tři nepoznala).
Hlavě když jsou to knihy pro mládež prošpikované dobrodružstvím, tajemstvím a záhadami a tohle všechno si na své pomyslné tabulce můžu odškrtnout, protože tato série to má!
V minulém díle jsme se s Christopherem a jeho kamarády Tomem a Sally loučili v Londýně sužovaném morem, třetí díl pak přímo navazuje na druhý. Mor ustupuje, ale ne dost rychle, aby se svět vrátil do starých kolejí, proto jsou oba přátelé za své skutky pozváni ke králi do Oxfordu, kam se dvůr ukryl do bezpečí. Náhoda chtěla tomu, že se ocitnou na místě, kde hodlá poprvé udeřit vrah, jehož stopy vedou do Paříže, kde všechno odkazuje ke starodávnému templářskému řádu (mě je jasný, proč tam nebyl žádný Assassin! Protože Arno Victor Dorian se narodil o sto let později! Kde jste, když vás člověk potřebuje! Určitě ne v 17. století, co? (Miluju Assassin's creed!)). Jak se v cizí zemi popasují s nelehkým úkolem odhalit vraha a zachránit královskou rodinu se dozvíte v tomto díle.
Když píšu navazující recenze na vícedílné série mívám zvykem číst si své předchozí recenze, abych se moc neopakovala, nebo alespoň jen minimálně. S klidným srdcem můžu říct, že moje nerozhodnost plynoucí z druhého dílu je pryč a vrátilo se nadšení, kterým jsem oplývala při prvním díle. Což beru jako první kladné body. Na jednu stranu mi je líto, že sem ještě nepřihlížela Velkému požáru Londýna, ale pořád doufám, pořád doufám! Děj se odehrává totiž bezmála rok před ohnivým peklem, tak snad v příštím díle - Call of the Wraith (volně přeloženo Volání přízraku)?
Miluji, když se autor s ničím nepáře, když oznámí jak se věci mají, když s postavou nezachází jako s drahocenným pokladem, kterému se nesmí zkřivit vlásek na hlavě, pochvaluji si to u každého dílu a ani tento není výjimkou. Chlapci a dívka zvrací, krvácí, div neumírají! Och to je krásné vidět i realistickou stránku věci v knize pro mládež! A v tomto díle dostávají zabrat snad ještě víc než v těch předchozích dvou, je to dáno povahou knihy, přeci jen zde jde o hon na vrahy a ne na podvodníky a zloděje.
Nicméně co se realističnosti týče, je dospělému čtenáři ihned jasné, že takhle by to zkrátka a dobře nefungovalo. Je jasné, že král by mohl být vděčný, je možné, že by se chlapcům odměnil, ale nikdy by je neposlal do Paříže lovit vrahy, kteří ohrožují jeho rodinu. Je jasné, že se Christopher jakožto lékárníkův učeň učil jazyky, minimálně tedy latinu, ale aby uměl latinu, francouzštinu a italštinu. V patnácti letech po sotva pár letech učení? Stejně tak jako, že dívka ze sirotčince, pracující jako služebná, jejíž otec sice byl francouz ale je dobrých osm let po smrti, umí číst i psát francouzsky i anglicky a že pekařův syn umí také číst a psát, teda jenom anglicky, ale i tak. Nejsem si jistá, ale mám za to, že to v sedmnáctém století nebylo zrovna obvyklé. A upřímně, syn pekaře a sirotek by mezi francouzskou smetánku na dvoře Krále Slunce rozhodně nezapadli a myslím, že by se prozradili, sotva by vystoupili z kočáru a pak by byli popraveni, jak autor několikrát správně upozornil.
Každopádně to nic nemění na tom, jak moc je kniha čtivá a návyková! Poslední dobou mi moc čtení knih nejede, nicméně u Alchymisty jsem se ani nemusela přemlouvat. Neměla jsem problém vzít knihu do ruky a pustit se do čtení, prostě to tak nějak vyplynulo a už to jelo! Člověk se ani nenaděje a venku je tma a v ruce má přečtenou knihu, kde sice nad spoustou věcí polemizuje, protože... No velká část věcí je dost nereálná, ale stejně vás potěší.
Co mě potěšilo extrémně je, že oproti minulému dílu jsme se dočkali mnohem více zašifrovaných vzkazů, které musel Christoher a jeho kamarádi vyluštit, mnohem víc hlavolamů a skrytých symbolů! Přesně to bylo to, co mě nalákalo k prvnímu dílu, ve druhém toho bylo znatelně méně a teď se autor vrátil k tomu, co pro spoustu lidí udělalo první díl natolik zajímavým! Hodně šifer, ale také méně alchymie, protože baron z Chillinghamu o lékařských postupech přece nic neví. Je to směnný obchod, ale je třeba říct, že férový.
Skutečnost, že se podobně jako v knihách tohoto stylu pro dospělé (Dan Brown) setkáváme se skutečnými reáliemi - obrazy, stavby, postavy - mě velice těší a tentokrát mě potěšila a nebudu lhát i pobavila skutečnost, že se autor pokusil do těchto skutečných předmětů zapracovat i vymyšlené, obzvláště, když pracuje se skutečnými obrazy, které sdílně vložil do knihy a pak tam dá jeden, který neexistuje a který se snaží napodobit kresbu ze zhruba čtrnáctého/patnáctého století. Nejde to, rozdíl poznáte na první pohled a možná vás pobaví stejně tak, jako to pobavilo mě.
Upřímně vám ale povím, že jsem celkem spokojená. Jakožto kniha pro mládež ano, bez problémů, pro starší, no řeknu to po pravdě, nemyslím si, je tam až moc skutečností, které by mohly odradit od čtení ať už prosté nesrovnalosti, tak i naivita hlavních hrdinů, nicméně jako oddechová kniha? Ano, beru, děkuji pěkně!
Další díl prosím. Brzy prosím.
A pak pátý, rozumíme si, pane autore, já totiž vážně moc zoufale vyhlížím požár...
Hlavě když jsou to knihy pro mládež prošpikované dobrodružstvím, tajemstvím a záhadami a tohle všechno si na své pomyslné tabulce můžu odškrtnout, protože tato série to má!
V minulém díle jsme se s Christopherem a jeho kamarády Tomem a Sally loučili v Londýně sužovaném morem, třetí díl pak přímo navazuje na druhý. Mor ustupuje, ale ne dost rychle, aby se svět vrátil do starých kolejí, proto jsou oba přátelé za své skutky pozváni ke králi do Oxfordu, kam se dvůr ukryl do bezpečí. Náhoda chtěla tomu, že se ocitnou na místě, kde hodlá poprvé udeřit vrah, jehož stopy vedou do Paříže, kde všechno odkazuje ke starodávnému templářskému řádu (mě je jasný, proč tam nebyl žádný Assassin! Protože Arno Victor Dorian se narodil o sto let později! Kde jste, když vás člověk potřebuje! Určitě ne v 17. století, co? (Miluju Assassin's creed!)). Jak se v cizí zemi popasují s nelehkým úkolem odhalit vraha a zachránit královskou rodinu se dozvíte v tomto díle.
Když píšu navazující recenze na vícedílné série mívám zvykem číst si své předchozí recenze, abych se moc neopakovala, nebo alespoň jen minimálně. S klidným srdcem můžu říct, že moje nerozhodnost plynoucí z druhého dílu je pryč a vrátilo se nadšení, kterým jsem oplývala při prvním díle. Což beru jako první kladné body. Na jednu stranu mi je líto, že sem ještě nepřihlížela Velkému požáru Londýna, ale pořád doufám, pořád doufám! Děj se odehrává totiž bezmála rok před ohnivým peklem, tak snad v příštím díle - Call of the Wraith (volně přeloženo Volání přízraku)?
Miluji, když se autor s ničím nepáře, když oznámí jak se věci mají, když s postavou nezachází jako s drahocenným pokladem, kterému se nesmí zkřivit vlásek na hlavě, pochvaluji si to u každého dílu a ani tento není výjimkou. Chlapci a dívka zvrací, krvácí, div neumírají! Och to je krásné vidět i realistickou stránku věci v knize pro mládež! A v tomto díle dostávají zabrat snad ještě víc než v těch předchozích dvou, je to dáno povahou knihy, přeci jen zde jde o hon na vrahy a ne na podvodníky a zloděje.
Nicméně co se realističnosti týče, je dospělému čtenáři ihned jasné, že takhle by to zkrátka a dobře nefungovalo. Je jasné, že král by mohl být vděčný, je možné, že by se chlapcům odměnil, ale nikdy by je neposlal do Paříže lovit vrahy, kteří ohrožují jeho rodinu. Je jasné, že se Christopher jakožto lékárníkův učeň učil jazyky, minimálně tedy latinu, ale aby uměl latinu, francouzštinu a italštinu. V patnácti letech po sotva pár letech učení? Stejně tak jako, že dívka ze sirotčince, pracující jako služebná, jejíž otec sice byl francouz ale je dobrých osm let po smrti, umí číst i psát francouzsky i anglicky a že pekařův syn umí také číst a psát, teda jenom anglicky, ale i tak. Nejsem si jistá, ale mám za to, že to v sedmnáctém století nebylo zrovna obvyklé. A upřímně, syn pekaře a sirotek by mezi francouzskou smetánku na dvoře Krále Slunce rozhodně nezapadli a myslím, že by se prozradili, sotva by vystoupili z kočáru a pak by byli popraveni, jak autor několikrát správně upozornil.
Každopádně to nic nemění na tom, jak moc je kniha čtivá a návyková! Poslední dobou mi moc čtení knih nejede, nicméně u Alchymisty jsem se ani nemusela přemlouvat. Neměla jsem problém vzít knihu do ruky a pustit se do čtení, prostě to tak nějak vyplynulo a už to jelo! Člověk se ani nenaděje a venku je tma a v ruce má přečtenou knihu, kde sice nad spoustou věcí polemizuje, protože... No velká část věcí je dost nereálná, ale stejně vás potěší.
Co mě potěšilo extrémně je, že oproti minulému dílu jsme se dočkali mnohem více zašifrovaných vzkazů, které musel Christoher a jeho kamarádi vyluštit, mnohem víc hlavolamů a skrytých symbolů! Přesně to bylo to, co mě nalákalo k prvnímu dílu, ve druhém toho bylo znatelně méně a teď se autor vrátil k tomu, co pro spoustu lidí udělalo první díl natolik zajímavým! Hodně šifer, ale také méně alchymie, protože baron z Chillinghamu o lékařských postupech přece nic neví. Je to směnný obchod, ale je třeba říct, že férový.
Skutečnost, že se podobně jako v knihách tohoto stylu pro dospělé (Dan Brown) setkáváme se skutečnými reáliemi - obrazy, stavby, postavy - mě velice těší a tentokrát mě potěšila a nebudu lhát i pobavila skutečnost, že se autor pokusil do těchto skutečných předmětů zapracovat i vymyšlené, obzvláště, když pracuje se skutečnými obrazy, které sdílně vložil do knihy a pak tam dá jeden, který neexistuje a který se snaží napodobit kresbu ze zhruba čtrnáctého/patnáctého století. Nejde to, rozdíl poznáte na první pohled a možná vás pobaví stejně tak, jako to pobavilo mě.
Upřímně vám ale povím, že jsem celkem spokojená. Jakožto kniha pro mládež ano, bez problémů, pro starší, no řeknu to po pravdě, nemyslím si, je tam až moc skutečností, které by mohly odradit od čtení ať už prosté nesrovnalosti, tak i naivita hlavních hrdinů, nicméně jako oddechová kniha? Ano, beru, děkuji pěkně!
Další díl prosím. Brzy prosím.
A pak pátý, rozumíme si, pane autore, já totiž vážně moc zoufale vyhlížím požár...
Mějte se krásně!
Lesníček a Bláža
Styl Dana Browna mám ráda, i když se musím přiznat, že jsem četla Šifru mistra Leonarda a Anděly a démony a už nějak nemám chuť další díly číst, protože je to do jisté míry "na jedno brdo".
OdpovědětVymazatTahle série zní lákavě, ale ty obálky! Jsou dost děsivé! :D
Souhlasím! Já ho jednu dobu hltala, ale třeba Počátek jsem ještě nečetla, protože si nemyslím, že by tam mělo být něco, co by mě mohlo překvapit.
VymazatJako nejsou to úplně skvosty, no :D Ale druhý díl má tu obálku bez debat nejlepší, nicméně ilustrace uvnitř jsou boží!