Michal Vaněček - Mlýn

Víte, dříve to se sliby bylo jinak. Když jste někomu dali slib, dodrželi jste ho. Bratři Karel a František Hadrbolcovi jeden takový dali svému otci, že ochrání rodinný mlýn a nikdy nedopustí, aby padl do cizích rukou. Cena za dodržení tohoto slibu je však vysoká. 
Rodinná sága od nakladatelství Cosmopolis - Mlýn
Název: Mlýn
Autor: Michal Vaněček
Počest stran: 426
Nakladatelství: Cosmopolis

Hned ze začátku je potřeba uvést, že mlýn je napsaný podle životního příběhu rodiny z jižních Čech, takže až si budete říkat, že tohle přeci není možné, tak věřte, že bohužel je. Příběh pokrývá víc jak jedno celé století. Začíná rozpadem monarchie, pokračuje přes první světovou, Sudety, druhou světovou, komunisty, revoluci až téměř po současnost. Člověk by až řekl, že je na pokrytí takových událostí 426 stran málo. Ačkoli kniha neopomíjí žádné velké historické milníky, nejvíce se příběh věnuje období komunismu, což mě zprvu překvapilo, ale když nad tím přemýšlíte, dává to smysl. Žádné jiné období nebylo pro soukromé vlastnictví horší, než právě komunismus

Skrz různé generace a období se kniha kupodivu drží zapamatovatelného množství postav, kde každá má svoje místo a i její příběh se odvíjí. Hlavní hrdinové Karel a František jsou vážně podivíni, nemluvní samotáři, kteří stále dokola opakují, že dali otci slib. Skrz knihu jsem si párkrát říkala, že by to opravdu měli vzdát, že to za to nestojí. Doba byla jiná, těžko teď chápat, co tehdy takový slib znamenal. Autentičnost příběhu dodává i postava faráře Hřiba, který je inspirován farářem Josefem Toufarem, který byl zatčen v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem a ještě před soudem ubit k smrti a pohřben v masovém hrobu. V knize se objevují tři jeho kázání, které pronáší postava faráře Hřiba. Pokud vás to zaujalo, jednoznačně doporučuji knihu Jako bychom dnes zemřít měli od Miloše Doležala, která pojednává o životě a smrti Josefa Toufara.

Kniha je psaná hodně jednoduše a stroze. Krátké nerozvité věty někdy působí až příliš jednoduše a trochu rušivě. Na jednu stranu se to velmi hodí k povaze hlavních hrdinů, kteří také mluví jen v krátkých úsečných větách, ale na druhou stranu tak kniha působí spíše jako jedna velká reportáž, než jako román. To však není nutně na škodu, protože tuto reportážní atmosféru doplňují výstřižky z Rudého práva, které jsou místy až k pláči, když si uvědomíte, co všechno se lidem tehdy cpalo.

Jako jediný, pro mě opravdu velký negativ vnímám názvy kapitol a jejich řazení. Kniha sama o sobě začíná koncem, tedy víte hned od začátku, jak vše dopadne, což je neobvyklé, ale nemohu to samo o sobě nazvat negativem. Kapitoly jsou nadepsané velkým tučným písmem, které rozhodně nejde přehlédnout a víceméně shrnují dění v celé kapitole. Představte si, že čtete Harryho Pottera a kapitoly se jmenují "Quirrel je Voldemort", "Tajemná komnata je na záchodcích", "Tom Riddle je taky Voldemort", "Hagrid schoval v lese obřího pavouka", no nezkazilo by vám to chuť číst, když se vše důležité dozvíte hned z názvu kapitoly? Kdybyste byli opravdu líni, stačilo by vám číst názvy kapitol a příběh by se k vám v hodně zkrácené podobě dostal tak jako tak. Tohle byla věc, přes kterou jsem nebyla schopná se přenést celou knihu.

Totalitní režimy jsou zlo. Těžko porovnávat, který byl pro naší zemi horší, jestli ten nacistický nebo komunistický. Oba mé pradědečky nacisti poslali do koncentračních a následně pracovních táborů. Jednoho za to, že byl Sokol, druhého za šíření protinacistické propagandy. Pradědeček si pak půjčil peníze a zařídil si kamenickou dílnu, tu mu vzali komunisti, ale dluh za stroje musel splácet tak jako tak, i když mu už nepatřily. Chci tím říct, že rodin jako Hadrbolcovy bylo mnoho, že tohle se opravdu dělo a je potřeba si to neustále připomínat i kdyby jen knihou jako je Mlýn.

"Změníš možná režim, ale lidi ne... Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě."

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Cosmopolis