Elisabet Nemert - Čas vlků

Tuhle jsme se radovaly z nové spolupráce s nakladatelstvím Cosmopolis. A já jsem se konečně dostala k jejich knize, kterou doma už mám nějakou dobu, přiznávám se, ale teď se toho odehrálo tolik, jak dobrého, tak špatného, že jsem neměla úplně na čtení pomyšlení (a taky jsem hledala dárky na poslední chvíli, nějak jsem to letos úplně nevychytala... :D ). 
Ale na tuto knihu byste pomyšlení mít měli, neberte si ze mě příklad.

Název: Čas vlků (Vargarnas Tid)

Autor: Elisabet Nemert

Počet stran: 360

Nakladatelství: Cosmopolis

Sice už tuhle knihu Ježíšek letos nikomu nepřinese, nicméně, co já vím, narozeniny lidé mívají v různé roční doby, v různé dny, tak třeba ji někdo najde.

V knize se dostáváme mezi léta 1939 až 1945, do Švédska, které si přes různé ústupy stále drží jakousi neutralitu. A právě zde se setkáváme s mladou novinářkou a doktorkou filozofie Magdalenou, jejím bratrem - majitelem několika krámků s potravinami Nilsem, vedoucí jedené prodejny Vivecou a šlechticem vojákem a důstojníkem švédské armády Carlem-Magnusem. Každý vede své malé boje a na cestě dějem se jejich postavy střetávají a zase rozdělují a jejich životy se ohýbají podle toho, jak se posouvá válečné tažení a jejich osud se mění s každým malým rozhodnutím a nápadem. 

Nicméně ačkoliv se může zdát téma války zřejmé, nedejte na první dojem. V této knize totiž nejde jen o hrůzy války, ačkoliv jsou na pozadí znatelné a tak zřetelné, že máte pocit, že si na ně hlavní hrdinové mohou klidně sáhnout a v několika případech se tak skutečně stane, v tomto románu jde především o skutečnost, že i na pozadí války mohou vznikat vztahy. Že i když, a nebo možná právě protože, kolem zuří peklo, může se člověk změnit a sám může udělat krok do neznáma, ačkoliv se mu jeho díl do mlýna zdá být malým, může i tak zasáhnout do dění a alespoň malý kousek kolem sebe změnit.

Samotný nápad byl nádherný, popisy (ať už citů, nebo přírody a světa okolo) bych označila za téměř lyrické, popsané s takovým citem, až jsem si říkala, že jsem se snad vydala na rychlý výlet do Švédska a jeho zajímavé historické minulosti, kterou jakožto Čech nemůžu pořádně znát. Brzy mě ale v mých výletech mysli usadila ústřední postava Magdaleny, která mi přišla naivní a občas až hloupá! I když mi autorka několikrát připomněla, že ta žena má vysokoškolský titul a že její články v novinách sklízí ohlasy kam se podívá, že vyrůstala v nuzných poměrech a zažila bídu, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, že to je jen naivní holka, která nemá nejmenší představu, co se děje a jak se vypořádat s realitou. Se skvělými popisy šlo ale i ruku v ruce to, že když mezi hrdiny vykvetla láska, hrozila jsem se, jak moc to hrdinové prožívají. Jak se rozplývají už jen nad faktem, že jsou s tím člověkem v jedné místnosti a to i po několika letech vztahu. Skvělé popisy mají zkrátka pro mě světlou (přírodní a urbanickou) i temnou (emoční) stránku.

Příběhem se jako stříbrná nit nese přírodní symbolika a varování, krkavec, vlci, zvuky lesa, znaky, které může člověk sám pozorovat a naslouchat jim, pokud je schopen je vnímat a porozumět jim. Moc se mi ta skutečnost líbila, ačkoliv celá epizoda s bílou vlčicí mi přišla jako že byla vystřižena z jiné knihy, celkově mi tam tyto části neseděly i z důvodu zoomorfizace, prostě si nemyslím, že zvířata přemýšlí stejně jako lidé. Krkavec, ano, skvělý hybatel děje, dodává dílu jakýsi mystický rozměr a spojení s pohanstvím, které je dnes více než kdy dříve živé, ale vlčice s mláďaty mě osobně moc neoslovila a v jejich lince jsem žádné velké obohacení děje nenašla. Upřímně by celá kniha fungovala i bez její dějové linky. Samozřejmě pod jiným jménem, ne Čas vlků, ale Čas krkavců.

Zajímavé byly okamžiky, kdy jsme se jakoby na skok a v mezi řečí dostali do míst, kde se odehrál nějaký zásadní mezník pro ono období. Například, když do Osvětimi nastoupil Mengele, když Německo začalo bombardovat Dánsko, když Rusové vpadli do Finska a nebo když Němci zaútočili na Norsko. Byly to jen krátké kapitolky, nebo jen několika řádkové odstavce, přesto působily zajímavě a odvedly pozornost od děje, který se už ve vymezeném časovém úseku neměl kam dál posunout. Další věc, která se mi na těchto epizodkách a vlastně i na celé knize líbila byla skutečnost, že jsme problém viděli z více úhlů pohledu, viděli jsme do hlavy téměř všem a mohli jsme sledovat všechno, co se dělo v pozadí, jak se autorka dopracovala od vzniku problému, přes jeho řešení až k výsledku. Tyto dvě věci - že víme co se všem honí hlavou a jak se problém řeší jsem několikrát během knihy velmi ocenila.

Musím ještě vyřídit některé záležitosti: první z nich je určitě skutečnost, že hluboce smekám svůj klobouk před překladatelem Janem Markem Šíkem, který knihu přeložil ze Švédského originálu. A jak jsem si už výše vylila srdíčko, tak naprosto bravurně. Další z nich je fakt, že mě naštvala jedna nepřesnost totiž že autorka označila látku kterou nacisté zabíjeli v koncentračních táborech za plyn, když se v jednu chvíli zamotala poměrně hluboko do válečné mašinerie a snažila se na čtenáře zapůsobit, jako kdyby odposlouchávala Heydricha při vymýšlení vraždění, byly to výpary z krystalů Cyklonu B, nikoliv čistý plyn, pokud měla být tak přesná, jak chtěla. Další věc, která mě trochu zklamala byl fakt, že několikrát v průběhu děje je zmíněna Magdalenina disertační práce na které pracuje. Faktem by bylo, že jsem na ní od začátku knihy, kdy byla zmíněna poprvé, úspěšně zapomněla, jenže autorka ji tam pak ještě jednou naprosto zbytečně zmíní, čímž mi ji připomněla a do konce knihy jsem se pak nedozvěděla, jak to dopadlo. Malý nedostatek, ale pak jsem si uvědomila, že takových momentů, kdy bylo něco zmíněno a nedopsáno bylo trochu více. Škoda. A poslední věc je, že téměř všechny postavy mají jména. Až je to zbytečné. S tou postavou se vidíte jen jednou nebo dvakrát, přesto se vám představí a případně vám představí i svou rodinu, která tam vůbec není, nebo do děje vůbec nezasáhne. Pak v tom přehršli jmen najdete několik jmen, co jsou si vzájemně podobná a jste ztraceni. Na tak krátkou knihu bylo těch postav a jmen veliká spousta. 

Celkově jsem do knihy Čas Vlků šla, aniž bych pořádně věděla co očekávat. Švédsko, druhá světová, obdivovatel Hitlera, nějaká láska. Oukej, ale odcházím obohacená o nové znalosti o Švédské historii a se zkušeností se žánrem se kterém nemám moc vědomostí. Vlastně ani pořádně nevím do které škatulky knížku zařadit. Možná historické, válečné, romance, někde mezi těmi škatulkami leží knížka, která zaujme, která vás chytí a vy nebudete mít klid, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadne, jestli žili šťastně až do smrti, nebo ne.

Ano, knihu doporučuji. 

A já si k ní ráda sednu znovu, až budu mít trochu méně hektické období.

TŘI A PŮL!!!

Prostě musím vyrobit tu půlku velryby, nedá se svítit!

Mějte se pěkně a příště! Příště se těšte na knížky od Ježíška!

Lesníček & Pepé & Bláža & Timmy!