Jak stvořit čtenáře

Dokázala jsem to!!! Stvořila jsem čtenáře ze svého mladšího bratra! Sakra, ale dalo to zabrat. Nakonec to trvalo jen nějaké dva roky, to není moc. Proto vám všem přináším mojí a bratrovu cestu ke čtenářství a tak trochu univerzální návod jak na to. A samozřejmě seznamy knih, které se o nového čtenáře zasloužily.

Nebudu začínat otřepanou frází, že dnešní děti by pořád jen seděly na těch internetech, až jim to vygumuje mozek. Pravda je taková, že dnešní doba poskytuje nepřeberné množství zábavy, že je jednoduše těžké si vybrat a co si budeme povídat knihy nemají tak dobrý marketing jako třeba počítačové hry. Ale já mu hraní na počítači nikdy nezazlívala, protože sama hraju a rozhodně nemůžu říct, že by to bylo jen občas. Ale chtěla sem bratrovi ukázat, že i knihy mohou být neuvěřitelná zábava a ve skutečnosti být i lepší než hry nebo filmy.



Skoro všichni  doma jsme velkými čtenáři, máma je na romány všeho druhu, táta na historii a sci-fi, nejstarší bratr je všehochuť, prostřední bratr tedy nečte kvůli dyslexii vůbec no a já podchytávám ten zbytek ve fantasy a světové beletrii. Mamka nám všem před spaním četla několik let v kuse, mladšího bratra nevyjímaje. A tak i když vyrůstal s knihami a byl obklopen dalšími čtenáři, nějak se to v něm neuchytilo. Samozřejmě nemůžete člověka do čtení nutit (obecně do čehokoli), když se mu nechce. A tak jediné, co slavilo za jeho dětství úspěch byly Lichožrouti a Bratři lví srdce od Lindgrenové.

Poté už jsem jen a jen narážela, zkoušela jsem série, které se líbily mě a pohořela jsem, Zkoušela jsem magii, kouzelníky, skřítky, draky i humor. Jako kdybych házela hrách na zeď. Série Artemise Fowla na kterou jsem nejvíce spoléhala, byla odložena s tím, že je to "nic moc". Harry Potter byl odložen po třetím díle. John Connolly a jeho Brána do pekla skončila úplně stejně s tím, že "mě to prostě nebavilo." Začala jsem si říkat, že možná cílím věkově moc nízko, přeci jen bylo bratrovi už 12, skoro 13 a tak jsem sáhla po dospělejší literatuře, ale stejně jako jeho předchůdci i Řeky Londýna pohořely.

Popravdě jsem si začínala trochu zoufat. Pak se ale bratr zmínil, že by ho docela zajímaly Hunger games. Mamka prohlásila, že nic tak brutálního, kde umírají děti, rozhodně číst nebude. No, od čeho ale má starší sestru, než od toho, aby porušovala pravidla? A tak brácha dostal k narozeninám kompletní sérii Hunger games a máma se mnou týden nemluvila. To byl můj první vetší úspěch. Sérii přelouskal za několik týdnů a pak se u filmů, které do té doby neviděl, uškleboval, že  "V knížce to teda takhle nebylo!". Mé srdce plesalo. Další velký úspěch zaznamenal Erebos od U. Poznanski, což je kniha z prostředí počítačové hry, kolem které se dějí až moc velké náhody. Poté nastalo určité hluché období, které jsem se pokusila vyplnit gamebooky série Lone Wolf, ale taky pohořely.

Říkala jsem si, že to budu muset všecko něčím trumfnout, něčím velkým, co ho zaujme a už nepustí. Jako svojí největší zbraň jsem tedy nasadila Metro 2033. A zabralo to. Nejenže knihu probíral se mnou, ale dokonce i s tátou, který jí taky četl. Mé knižní já skákalo radostí dva metry do vzduchu. Bráchu tedy nejvíc chytilo postapo. Sám se vyjádřil, že se mu nejvíc líbí, jak musejí být lidé vynalézaví a různě hledat zbytky jídla, aby přežili. K dalším narozeninám (již 14) dostal Ready player one a když jsem se zmínila o druhém díle (Armáda), pro změnu bylo nadšení na jeho straně se slovy: "Fakt? Hustý! A  koupíš mi to?". Ten kluk ušatá ví jak na mě! K vánocům ještě dostal Spad od Františka Kotlety a lidi, chytněte se něčeho, od naší mámy! Ano, od té stejné osoby, která tvrdila, že Hunger games jsou násilnická kniha. Bude to nejspíš tím, že od Kotlety nikdy nic nečetla a řídila se jen anotací, díky bohu. Momentálně čte Enderovu hru a hned po ní ses chystá na Den trifidů. A já? No já jsem šťastná jako blecha.

Vím, že nějakých deset knih ještě nedělá z člověka vášnivého čtenáře, ale je to úspěch u někoho, kdo se při představě čtení kdysi jen šklebil. Přivést člověka ke čtení dá práci, kor mladšího sourozence, protože vy jste ti otravní starší sourozenci, co pořád jen poučují. Možná budete narážet do stěn celý rok jako já, ale radím, nevzdávejte to. Občas stačí člověka jen popostrčit a on už vzlétne sám.

PS: už mi pomalu dochází nápady na postapo knihy, které mu podstrčím dál, budu ráda za vaše tipy. :)
Dortíček