Čáry života - Veronica Roth

1. Young adult skoro nečtu, protože se u něj vždycky hrozně rozčílím. 

2. Populární knihy to od nás na blogu skoro vždycky schytají.

3. Tahle recenze vás asi dost překvapí.

Název: Čáry života

Autor: Veronica Roth

Počet stran: 424

Vydavatelství: CooBoo

Young adult jednoduše není můj šálek kávy, pořádně se mi líbily asi tak tři knížky s touto tématikou  a všechny ostatní mě hrozně naštvaly nebo znechutily. A tak si pro dobro nás obou od nich radši držím odstup. Ale Čáry života se mi tak nějak náhodou dostaly do rukou a tak sem si řekla, že to prubnu. 

A dopadlo to dobře. 

Cyra má dar bolesti, cítí ji neustále, je všudy přítomná a nedá se jí zbavit a ostatní z ní mají jen strach. Svou zásluhu na tom má i její tyranský bratr, vládce Šotetu, Ryzek, který ji využívá jako chodící mučící nástroj. Akos, snažící se za každou cenu zachránit svého bratra a vrátit se zpět na Thuve, kam patří. A všichni tři by chtěli změnit svůj osud, který jim byl předurčen, ale který nejspíš není tak jednostranný jak prve zněl, když ho vláda veřejně vyhlásila po všech planetách a všem tak změnili život. 

Osobně si myslím, že tohle se povedlo. Úplně nový svět nabízí mnohé možnosti a autorka jich využívá dobře. Popisuje různé planety a místa, jejich prostředí a specifika. Tím, že se rozhodla pro sci-fi udělala jednoznačně dobrý krok, protože je to originální. Dystopických světů už máme všichni dost. Ale nebojte se, žádných technických popisů se nedočkáte (jako například v Marťanovi). Přeci jenom je to vymyšlený svět a autorka ho zatím využívá spíše povrchně a nešťourá se v nepřeberných detailech, jako technická vybavení lodí nebo geologické složení planet. Valnou většinu času mi to stejně spíš připomínalo fantasy i když se tu sem a tam mihl nějaký kluzák nebo cesta do vesmíru.

Příběh je lehce šablonovitý, ale myslím, že záleží na tom jak dobře umíte tu šablonu dokreslit. Ano máme zde dva znepřátelené rody a je nám všem jasné, kam to spěje. Jenže tohle si vymyslel už nějaký pan Shakespeare, takže těžko vinit Veronicu Roth, že toho využila (jako x dalších před ní). Osobně si myslím, že autorka uspěla a do young adult přinesla originální prostředí, které mě na tom všem snad bavilo nejvíc. A když se odpoutáte od trošku předvídatelného děje, dostanete zajímavé postavy, které se vám vyvíjí a rostou před očima. Hlavním postavám jsem rozuměla, chápala jsem pohnutky obou dvou i jejich vzájemné spory, což je přesně to, co by autor měl dokázat. 

Kniha je rozdělená na 4 části. Kapitoly vypráví buď Akos nebo Cyra. Cyřiny kapitoly jsou psané v ich formě, ale Akosovy v er formě, to mě vždycky tak nějak praštilo do očí a nezvykla jsem si na to do konce knihy. Děj mi ubíhal svižně a to hned od začátku, je pravda, že by možná neškodilo některé pasáže druhé poloviny knihy trochu zkrátit, ale to už je jen otázka vkusu. 

Přišlo mi, že "romantická část" není ani tak o lásce nebo touze ale o vzájemné podpoře a o tom, že vám někdo pomůže uvědomit si vlastní cenu, i když vám všichni ostatní říkají, že žádnou nemáte. Proto musím podotknout, že mi nějaká ta romantika vůbec nevadila (a na to já jsem sakra náročná) a ten vztah, který se mezi oběma vytvořil, mi připadal reálný a ospravedlnitelný (na rozdíl třeba od Skleněného trůnu). 

Suma sumárum já jsem dost spokojená. Možná je to tím, že young adult moc nečtu, ale tohle mi opravdu připadalo jako něco nového a ani jednou jsem nad dějem neprotočila oči (což je výkon!) Takže 4 velrybky dávám hlavně za fakt, že mě kniha vtáhla, dávala celá smysl a nenudila i přes nálepku young adult. 

Ad rasismus: kniha (hlavně v zahraničí) vyvolala naštvané reakce, že propaguje rasismus, protože Cyra je snědá a mluví drsným hrdelním jazykem a její národ jsou násilníci přičemž Akos je bílý jak stěna a jeho jazyk je zpěvný a jemný a jeho národ je pro změnu plný tradic a farmaření. K tomu všemu jen dodám, že je to hovadina a lidi by měli opravdu přestat brát všechno tak hrozně vážně.