Marie Lu - Warcross

S ohledem na změny, které s novým rokem proběhly, jsem usoudila, že přišel čas zveřejnit tento článek plný nenávisti a zděšení. 

Je třeba říct pár zásadních informací před tím, než se pustíte do čtení této recenze.
1. Psala jsem ji okamžitě po dočtení knihy, kdy ze mě šlehaly plameny nenávisti tak velké, že jsem málem vymlátila všechna písmenka z klávesnice a spálila notebook a tu knihu a všechno v okolí. Takže několik měsíců ležela netknutá v konceptech.
2. Nechtěla jsem ji vydat z důvodu, že se jedná o ČISTOKREVNÝ HEJT.  
3. Toto četní není vhodné pro milovníky a vášnivé zastánce YA literatury.
4. Knihy jsem se zbavila hned po jejím dočtení, tudíž nemám žádnou svou fotku a používám obrázek z Databáze knih.

Každopádně doufám, že si čtení užijete. Recenze zůstala v téměř původní nezměněné verzi, nachází se v ní několik vulgarismů, tak se vám ze srdce omlouvám.

Název: Warcross (1.díl)

Autor: Marie Lu

Počet stran: 320

Nakladatelství: CooBoo

Zdroj

Takže. Nenávidím Young Adult. Nenávidím, nenávidím, nenávidím a každého, kdo to píše bychom měli upálit s heretickou čapkou. Dobře, ne každého, ale tuhle ženskou určitě. Marie Lu. Pamatujme si to jméno, protože to se zařadí k Voldemortovi, jakožto další jméno jež nesmíme vyslovit.

Zdroj

Tak si pojďme říct proč. Za prvé: postavit knihu na tom, že zaprvé hlavní holka: Hrozná drsňačka, vytetovaný rukávek, duhové vlasy, elektrický skateboard, lovec odměn, hackerka, která se ale nemůže dostat přes to, že jí před deseti lety umřel táta a který utekla máma (asi věděla, proč má odejít...), stvoří svou hackerskou kariéru na tom, že: "ťuká určité příkazy do neviditelné klávesnice" v okamžiku, kdy by každý hacker v okolí vycítil příležitost s tím, jak to v tom světě funguje (je třeba z inventáře tu věc přenést do ruky). Ale ona je první a jediná, kdo na to přišel! Taky je třeba říct, že dokud není potřeba, tak o kódech a složitých řádcích příkazů se nikdo nezmíní do dobré čtvrtiny knihy, protože, pane jo, hacker se potřebuje vyznat v kódech? Ale neříkejte!

Za druhé. Hlavní sexy elegantní fešák, který má dokonce i elegantní gauč a to je co říct, je prototyp naprostého krasavce. Kromě toho, že mu během knihy náhodně na hlavě vyraší šedivý pramen vlasů, který tam tak do čtvrtiny knihy nikdo nezmínil, ale to je vedlejší. Samozřejmě má velké tajemství, protože, co by to bylo za bambiliardáře, kdyby neměl super tajné temné tajemství?! Hlavně ale je hrozně geniální a hrozně zlomený svou minulostí a ta ho dohání ke každému geniálnímu nápadu, co kdy měl!

A to mě přivádí ke třetímu bodu: vymyslí něco naprosto neskutečného o čem jsme nikdy ani neslyšeli! Brýle, co smíchají celý internet do jednoho a vy to můžete mít na očích! Waaaaau, takže se můžete přenést do virtuální reality!!! Takže Google glasses a obyčejné VRko z PSka. Jo a taky tu je takový přívěšek, nějaká taková hra navíc, nějaký Warcross ale to je vedlejší, protože koho zajímá jak se to hraje, copak nestačí, že kapitáni mají nad hlavou zářivý diamant, který si musí vzájemně sebrat? To že se aréna pokaždé mění, že se pokaždé hraje jinými prostředky a to, že se tam objevují náhodná posílení, která se zrovna hodí do krámu hlavní postavě, to je fuk. Koho to zajímá? Vždyť můžete sbírat XPčka jen tím, že si ráno dáte kávu! To je přece boží ne?! Warcross... Pfff!

Zdroj

Čtvrtý bod pak spočívá v tom, jak tam jsou všichni hrozně hloupý! Bože! Ne jen ta autorka, která je schopná na tří stech stránkách si aspoň tak stokrát protiřečit náhodně vymýšlet nějaké věci, co se do té doby neudály, náhodně odhazovat a zase vytahovat nějaké postavy. Chápu, nemůže se tam objevit úplně nová postava, ale pro Boha. Ta nejočividnější volba. Oh, to bude skvělé překvapení proč bych neudělala Deus ex machinu z toho s kým se nejvíc nenávidí? To je tak nečekané. To ještě nikdy nikdo neudělal!... Prosím?
Ne jen autorka je úplně mimo! Ale ona udělala mimo i hlavní postavu. Ta holka je taková... Pinda! "Hideo (hlavní fešák) už aspoň deset let nepřišel s novou vychytávkou."(takže vlastně poslední, co vymyslel byly ty brýle podle ní) nicméně s tím, jak čas v té knize plyne jí před zhruba dvěma měsíci ukázal kontaktní čočky nahrazující brýle, ne jen, že ty brýle jsou na baterky a ty čočky si mají brát energii z těla a ta pinda z nich byla vyplesklá až za dva rohy, ale on aspoň deset let s ničím novým nepřišel... Dělá si ze mě prdel?!
Taky k čemu tam jsou hlavní postavě ty gorily, když je útočník schopen nakráčet si do soukromé lóže a vystřelit po hlavním fešákovi? To jako na něj koukali a pak jeden skočil do rány, aby položil svůj život za jeho, jak patetické. Jen kdyby tak umřel a nepřežil to s prostřeleným ramenem, protože v reálném světě nikdo neumírá!

Zdroj

Bod pátý na mém seznamu co všechno je s touhle knihou v nepořádku: Zřejmý výsledek toho jak to všechno dopadne. Co mě potěšilo je, že to je YA, které není sen! Není to Twilight, není to Nocte, což jsou velice zábavné knihy, když se to tak vezme, nicméně tohle má jiné očividné řešení. Dávno ztracený bratr, jen mu chybělo mateřské znaménko velikosti mexického dolaru a bylo by to naprosto dokonalé vyvrcholení celého děje. V Japonsku se podle všeho nepíšou dopisy, maily ani nic jiného, ačkoliv to mají všichni ti dementi přímo před očima, protože napsat: Hej bro! Žiju, co ty na to, saláte? To by byl panečku zápřah tohle udělat! (Teď mě tak napadá na co tam všem byly telefony, když si můžou vést konverzaci po brýlích?)  Samozřejmě je tu pak i otázka toho, jak se té blbce povedlo vyřešit tu hroznou záhadu se kterou si celou knihu láme hlavu blíže neurčený počet lovců odměn, který se bude ve druhém díle střídat podle toho, jak se to bude autorce líbit a hodit, neurčený počet geniálních IT techniků a samozřejmě i geniální tvůrce celého dementního světa, který má klíč ke všem zašifrovaným souborům? Mám takovou malou nápovědu má to co dělat se slovem Deus. A pak taky s úplně divnou náhodou, která prostě ječí: "Nevím, jak jsem to měla ukončit! Chtěla jsem jenom napsat zamilovanou knížku, ale nějak mě nenapadlo, že k tomu mám připsat i něco dalšího!" A tak, milé děti, přijde ta divná paní, která se na každé stránce ptá: Co by na to řekl táta/ taťka/ tatínek (nehodící se škrtněte).

Zdroj

Co mě rozčiluje dál? Ach ano. Love story. Důležitější než celý samotný příběh, důležitější než všechno co se odehraje ve hře, než co se odehraje ve skutečném světě, ještě že tu je ten úžasný a opět a znovu elegantní fešák, který se s málem políbí a pak se s ní skutečně políbí (v den kdy na něj spáchali atentát, protože to je přesně to, co by každý udělal, pozval by si do domu nějakou náhodnou holku, co se mu nabourala do jeho celoživotního díla a chtěl by jí políbit, protože přesně to chtěl už od nějaké padesáté strany) a pak oh bože, jak nečekané, se s ní i vyspí. A nic z toho nemá s tím dějem co dělat, protože úplně stejně a možná i lépe by to fungovalo, kdyby to všechno zůstalo u platonické lásky, protože ta po celou knihu šíleně zamilovaná holka je náhle naprosto vystřízlivělá, když si uvědomí, jak se věci mají: "Už ho nemiluju! Nechci ho vidět!" Jo a fun fact, když jsme u těch atentátů, věděli jste, že když v domě bouchne bomba, tak to všichni přežijete? Hustý co?! Asi půjdu nechat unikat plyn někam, stejně to všichni přežijou...

A nyní krátká vsuvka na téma: Jak moc nenávidím Young Adult.

MOC.

A teď zpátky k té hrůze, co někdo někdy vydal a myslel si, že to je dobrý nápad.

Takže kdybych to měla shrnout tahle kniha to má všechno.

Má naprosto všechno, co nenávidím na knihách tohoto typu.

Stupidní zápletku, kreténské postavy, dementní temnou a hrozně složitou historii hlavních postav, absolutní neznalost tématu o kterém ta ženská píše, Deus Ex Machinu, hloupé vyvrcholení děje, pitomé love story, které by tam ani nemuselo být, ale o čem by to pak bylo, když ta ženská nic jiného než YA nepíše....
Bože!!! Proč mě tak mučíš?! Koho napadlo dát mi tohle jako reading copy?! Proooč?! 

Nazdar váš Lesníček! A s YA jděte všichni do háje!

0 a -5 velryb k tomu!

Zdroj