Harry Potter re-reading - Kámen mudrců

Už vážně dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že tahle série by si zasloužila v mojí paměti trochu osvěžit. Protože nejenže si dokážu vybavit pouze čtení pátého dílu, já tuhle sérii nikdy nedokončila, filmy mě předběhly. Jaké to tedy je začínat zcela od začátku, i když máte pocit, že příběh znáte?

Kámen mudrců mi dlouho ležel na nočním stolku, měla jsem trochu strach, že mě to nebude bavit, že už jsem na to přeci jen stará a že celá série bude zklamání, že bych přeci jen možná měla zůstat u filmů. Nakonec jsem všechny obavy překonala a začala číst. Víte, když nějakou knížku čtete znovu, je tu takový pocit, že jste se vrátili na známé místo, pamatujete si scény a dialogy a i po několika letech se vám vše znovu vybaví, jako by to bylo včera. No, tohle se u mě nestalo. Pořád jsem si říkala: dej tomu dalších pár stránek, dej tomu další kapitolu, ono to přijde. Nepřišlo. Skrze celé čtení jsem se snažila vzpomenout si, velmi urputně nutno dodat, jestli jsem první díl vůbec četla. No... nepřišla jsem na to. Přijde mi to zvláštní, že bych jedničku nečetla, když si zcela zřetelně pamatuji, že jsem četla pětku. Na druhou stranu když byl v kinech první film, bylo mi sedm, je dost dobře možné že jsem čtení trochu přeskočila a vrhla se rovnou na film. Tak jako tak, záhada zůstává nevyřešena.

Moje obavy, že mě Harry nechytne se zdály být zcela liché. Stránky mi ubíhaly pod rukama a já si vychutnávala všechny ty detaily, které ve filmu nejsou. Jako třeba, že strýc Vernon spal ve spacáku před dveřmi, aby chytil pošťáka, nebo že Harry potkal Malfoye už v Příčné ulici a ne až na schodech v Bradavicích a nebo že Dudley nezůstal za sklem v terárku (škoda). Nejvíc mě asi překvapilo, že ve filmu byla zcela vynechaná zkouška lektvarů v poslední místnosti před závěrečným bojem s Quirellem. Těch věcí je moc a moc, ale obecně musím říct, že první film je knize velmi, velmi podobný, ono to tak už u prvních dílů sérií bývá. 

Zase o něco víc jsem si zamilovala Hagrida. Moment, kdy u Harryho lůžka vzlykal, že za všechno může on a že by měl být vyhozen z Bradavic a za trest žít jako mudla mě jednoduše dojala. Tenhle obr má v srdci víc místa, než celé Bradavice dohromady. Navíc to byl on, kdo zachránil Harryho z trosek domu a tak se není čemu divit, že mezi sebou mají tihle dva tak speciální pouto. 
Byla jsem hodně překvapená, že se Harry dozví už v tomto díle, že se Snape a jeho otec nenáviděli a že James mu zachránil život. Ještě mě zarazilo, že když se Harry zeptá, proč ho chtěl Voldemort zabít, Brumbál mu odpoví, že mu to řekne až přijde čas, což se vlastně dozvíme až v pětce díky věštbě. Zajímavé jak to Rowlingová měla rozehrané už v první díle. Člověka to samozřejmě láká číst dál a zjistit proč Voldemort po Harrym tak pase. 

Další novinkou pro mě byla samotná postava Harryho. Pamatuju si ho jako takového ťunťu, který netušil co se sebou, obzvláště když se mu ze dne na den změnil život. Takového nevýrazného, bledého chlapce, který chtěl hlavně zapadnout. V knize mi přijde o dost odhodlanější a průbojnější, taky daleko víc křičí. Přišlo mi to zajímavé zjištění.

Poslední věcí, ale rozhodně o nic méně důležitou je překlad. Hodně lidí si neuvědomuje jak moc je překlad zásadní nejen pro knihu jako takovou, ale hlavně pro její úspěch. Bratři Medkové, kteří celou ságu přeložili, odvedli neuvěřitelnou práci. Kdyby nebylo jich, mohli jsme tu mít Jindru Kotlíka co chodil do Hogwartů, kde byl ředitelem jistý Albus Hloupédveře. Překlad opravdu dělá moc! Kéž je země lehká Pavlu Medkovi, který přeložil část třetího dílu, poté díl pátý, šestý a sedmý. Pokud si budeme připomínat jak moc je překlad pro knihu důležitý, pak právě možná díky Harrymu Potterovi nebude jeho práce nikdy zapomenuta. 

Vzato kolem a kolem jsem si čtení prvního dílu moc užila a ani mě nečekalo žádné velké zklamání nebo fakt, že bych začínala zavrhovat filmovou adaptaci (to mě asi čeká až později). Těším se na další díl! 

Co vy Harry? Četli jste ho vůbec nebo naopak pořádáte re-reading každý rok?