Neal Shusterman - Smrtka

Smrtka je nová Hana, tak nějak by se dala pojmout tato kniha, kterou teď můžete vidět upřímně úplně všude... Ale fakt úplně všude. Recenze se jen sypou, stejně tak i pochvalné reakce čtenářů a vůbec samá superlativa! Jak se na Smrtku dívám já, starý skeptik a pochybovač o kvalitě YA knih?
Vlastně překvapivě docela pozitivně.

Název: Smrtka (Žatva smrti 1.dil) (Scythe)

Autor: Neal Shusterman

Počet stran: 384

Nakladatelství: Yoli

Smrtka byl jeden z těch neočekávaných dárků, co se prostě objeví pod stromečkem, takový ten dárek, o který jste si neřekli, který nečekáte a tudíž ani nevíte, co od něj očekávat. A protože jsem si potřebovala zkrátit čekání mezi výpravou do Luxoru a koupí nové knížky od Kotlety, tak jsem po Smrtce sáhla a musím přiznat, že mě knížka zaujala. Tak si pojďme říct pár důvodů, proč by neměla uniknout ani vám.

Autor byl pro mě velkou neznámou, Bez šance jsem nečetla a ani jsem se pro tu knihu pořádně nezapálila, abych toužila po jejím přečtení déle než tři dny po jejím vydání. Takže jsem do Smrtky skočila po hlavě bez tušení autorova stylu. (Dnes jsem poprvé viděla fotku toho člověka, pro Boha, on vypadá jako sériový vrah!) A ačkoliv u nás vyšla teprve autorova druhá kniha, nemyslete si, že je nějakým spisovatelským novicem, na jeho kontě už je bezmála třicet knih.

V sérii Bez šance se autor vydal na cestu života, ve Smrtce si vybral trochu jinou cestu. V nedaleké budoucnosti není smrt žádné velké dilema. Lidí je jako smetí, ale přesto si všichni žijí v míru a blahobytu, tím jak věda pokročila kupředu se nemoci a úmrtí vůbec nemusí řešit, protože nad nimi lidstvo už dávno vyhrálo. Ale i tak musí někdo kontrolovat populační růst a občas připomenout, že smrt je stále aktuální téma. Rowan a Citra se stanou učedníky smrtky ze staré školy, která žije v ústraní jednoduchým a střídmým životem, nicméně o slovo se hlásí i mladá generace smrtek a tak jsou nechtěně a bez vlastního přičinění vtaženi do této války frakcí, nicméně každý na jinou stranu barikády.

Kniha utíká rychlým tempem kupředu, ačkoliv jsem měla pocit, že mnoho míst je poněkud hluchých a k průběhu děje i poměrně zbytečných, rak tím, jak lehce se autorův styl čte mi ani nepřišlo, že bychom se zdržovali a přešlapovali na místě. Jistě, děj se tím nikam nepohnul, bez oněch částí by knížka neměla skoro čtyři sta stran, ale tak dvě stě, ale bylo dobré podívat se do zákulisí a pokusit se vžít do situace, kdy si uvědomíte, že smrtky a jejich učedníci do obvyklého toku světa nezapadají a lidé, kteří dřív byli jejich vším už pro ně nic neznamenají.

Líbil se mi detail, kde před další kapitolou je vložen úryvek z deníků různých smrtek. Ten úryvek sice má s následujícím děním jen málo společného, ale je pěkné ponořit se do myšlenek postav, kterým jinak do hlavy nevidíme, ať už jde o fanatické myšlenky smrtky Goddarda, rozjímání smrtky Curieové, nebo zpytování smrtky Faradaye. Líbila se mi představa toho, že si smrtky vedou veřejně přístupný deník, kterým se měli polidštit v očích veřejnosti, která mohla jejich rukou zemřít ve věku, kdy přirozená smrt neexistuje a oni ve svých splývavých rouchách zastávali pozici, do které bychom si nejlépe mohli zasadit například morového lékaře.

Ačkoliv jsem Bez šance nečetla a ani jinou z třiceti autorových knih, mohu říct, že u těchto dvou do češtiny přeložených děl se mi zdá, že můžeme vidět podobný prvek: boj o život. Ať už definitivní rozmontování, nebo konečné pokosení, tak či tak autor nedává moc prostoru k jiným koncům, buď hlavní hrdina zemře, nebo ne. A tím autor dodává každému činu hlavních hrdinů a vedlejších postav hloubku a naléhavost. I když vás po chvíli Rowan svým věčným přemítáním nad tím, jak vyřešit skutečnost, že jeden nebo druhý zemře a že by měl zemřít on a tak podobně, začne nudit, pokaždé si uvědomíte, že tahle stále opakovaná vata má svůj důvod. Přeci obětovat se, nebo žít dál s vědomím, že tak to být nemělo?

Protože se nejedná o klasické Young Adult v pravém slova smyslu, mohu říct, že jsem si čtení celkem užila. Ano, jsou jedineční a když ostatní (blíže nespecifikovaný počet učedníků na jejich úrovni, který se dle potřeby mění) učedníci odpovídají na otázku týkající se toho jak by koho pokosili a nebo jak by se zachovali, kdyby se během kosení něco stalo, tak naši dva hrdinové dostanou otázku: co nejhoršího jsi kdy provedl a čeho se bojíš. Ano, pocítí k sobě silnou náklonnost, samozřejmě, dospívající mladí lidé žijící pod jednou střechou a tak podobně (i když já jim to moc nevěřila, nebylo tam tolik zlomových bodů, abych si řekla, že by se mohli milovat, spíš mi jejich vztah přišel na bázi vzájemné ignorace). Ano, klasická pravidla a zvyklosti na ně neplatí, protože jsou velmi jedineční. A tak přemýšlím, že pokud bych všechny tyto drobnosti vyškrtala, vyšel by z toho román, který by mohl oslovit mnohem širší publikum, zbavil by se nálepky YA a zařadil do světové beletrie, blízko ke sci-fi, blízko k YA, blízko ke všemu novému a neokoukanému, protože ruku na srdce, s podobným námětem jsem se ještě nesetkala. 

Jsou tu nicméně dvě věci, které mi vrtají hlavou. První je: Proč z této knihy autor tvoří vícedílnou sérii? Kniha by tak nádherně fungovala samostatně. Jako malá jednohubka, zazvonil konec, všechno dopadlo tak jak mělo. Zavření dveří auta, odjezd do západu slunce a poslední záznam v deníku smrtky. Hotovo. Konec. Jak chce autor navázat touto knihou na další díly mi je záhadou, kterou rozlousknu nejspíš až s další knihou, která by měla vyjít na konci dubna tohoto roku. Jestli bude obstojná stejně jako tato, nebo jestli sklouzne do klišé a pohřbí zajímavý koncept, to teprve uvidíme, podle diskutujících na Goodreads nicméně končí neskutečným cliffhangerem, co ale mohu říct s klidným srdcem a u čeho nemusím hádat a číst komentáře na GR je, že ta obálka je opět naprosto úžasná! 

Druhá věc, nad kterou marně přemýšlím od okamžiku, kdy se mi kočka rozvalila na knížce je, proč ve světě neumírajících nikdo nemá nesmrtelného domácího mazlíčka. Jednou se setkáme se psi, kteří podle popisu jsou krvelačné bestie, ale kde jsou milující a věrní psi a kočky, které páníček neustále omlazuje do kotěcího věku? Zvláštní, já bych třeba měla byt plný koťat. Nejdůležitější myšlenka všech dob.

Přesně o tomhle mluvím! :D 

Vzato kolem a kolem Smrtka je dobré čtení. Není to moje top kniha, to asi ne, ale rozhodně ji ani nezavrhuji, naopak jsem se přistihla, že se těším na další díl, pochybnosti o něm jsem už vyjádřila, ale i tak. Co by se mohlo zvrtnout (kromě toho, že úplně všechno). A i když u mě některé věci nefungovaly jsem si více než jistá, že si tato série najde mnoho čtenářů a velkou fanouškovskou základnu, protože přiznejme si, nová myšlenka a představa v YA to se tak moc často nevidí.