Jurský park vs. Jurassic park

Upřímně, dokud jsem se nezastavila v Levných knihách a neviděla tam knihu Jurský park, neměla jsem potuchy, že film, který patří k mým nejoblíbenějším má knižní předlohu. Tak si zkuste představit, v jakém jsem byla v šoku... Hlavně tedy z toho, jak skvělá knižní předloha byla.

Popisovat děj Jurského parku by asi bylo jako nosit dříví do lesa. Ale jak jsem zjistila, jen málo lidí na něm kdy ujíždělo tak, jako já. Upřímně, dokážu citovat celé pasáže z paměti. Když mi bylo sedm, koukala jsem se na ten film každý večer a byla až po uši zamilovaná do Granta! Ale přeci jen pro osvěžení:

Genové inženýrství je na počátku zkoumání, kam až může všechno to upravování DNA vlastně dovést. InGen je o několik kroků napřed a tak díky štědrému financování bohatého staříka Johna Hammonda, nadšence do dinosaurů, uvádí do provozu Jurský park. Zábavní park plný dinosaurů, který má být potěchou pro rodiny s dětmi a skvělé místo, kde trávit dovolenou. Aby byl ale park oficiálně otevřen, je třeba získat potvrzení od expertů v oboru. V okamžiku, kde se odborníci dostanou na ostrov a začne jeho posuzování, všechno se hrozivě zvrtne a jen málo kdo opustí tajuplný ostrov živý.

Zdroj

To bychom měli základní dějovou linku, která je společná pro knihu i film. Mají společného mnohé, ale ještě ve více ohledech se rozchází. Ať už v detailech, které nikoho moc nepřekvapí, nebo ve významných věcech, ať už v představách, které o postavách máte, nebo v situacích se kterými se setkáte.
Než se pustím dál, nechám tu odkaz na kompletní, úžasný, soundrack od velikána filmové hudby Johna Williamse, na jehož kontě zatím (John Williams je stále aktivní ačkoliv dalece přesáhl osmdesát let) přistálo 5 Oscarů,  3 Emmy a nespočet dalších filmových cen a nominací (jen na Oscara byl nominován 44!). A copak se člověk může divit, když se podepsal pod tak signifikantními soundtracky, jako je ten ke Star Wars, E.T. mimozemšťan, Indiana Jones, Schindlerův seznam nebo Harry Potter a to jsem zmínila jen některé. Tu úvodní melodii - tu zná snad každý. A každý ji miluje.

Do knihy jsem neskočila jen tak, kdepak. Udělala jsem si přípravu, než jsem se pustila do čtení, pro změnu jsem opět zhlédla skvělý film.

Film z roku 1993, který režíroval už v té době velmi slavný a úspěšný režisér Steven Spielberg, jehož tvorba je rozsáhlá a kariéra více než úspěšná! Jen pro připomínku, mezi jeho filmy se řadí například: Čelisti, výše zmíněný E.T., "Indy" i Schindlerův seznam, mimo jiné pak za zmínku stojí Purpurová barva, Říše slunce, Zachraňte vojína Ryana. Počet nominací a vyhraných cen bychom jen těžko dokázali spočítat.
Ačkoliv bychom dnes řekli, že film je napěchovaný hvězdnými jmény, tehdy se to tak až na pár výjimek nebralo. Jistě, jsme o dobré čtvrt století dál, ale představa, kolik by stálo obsazení dnes... Z toho se člověku zamotá hlava a ačkoliv se prve uvažovalo o možnosti obsazení Nicolase Cage, Seana Conneryho, případně Kevina Costnera, rozhodl se Spielberg pro v té době ještě ne úplně známé jména a tváře. Počínaje Samem Neillem, Jeffem Goldblumem , pokračujeme slavným sourozencem ještě slavnějšího Davida Atternborougha - Richardem Attenboroughem (režíroval snímky Ghándí, Chaplin a zahrál si například ve filmu Královna Alžběta), Samuelem L. Jacksonem  a v neposlední řadě i Waynem Knightem.
Na filmu se kromě skvělých tvůrců a herců podílel i sám autor knižní předlohy a to když s Davidem Koeppem (Smrt jí sluší, Mission: Impossible, Válka světů) napsal scénář. Není se co divit, že film je tak dobrý. Jen se podívejte na ta jména znovu a řekněte, mohlo by tohle být špatné?

Mohlo i nemohlo, abychom se dostali k jádru pudla i tohoto článku, povím vám ty základní a velké rozdíly. Michael Crichton psal knihu s vědomím, že ji prodá nějakému velkému studiu, což také v roce 1990 udělal (Universal), už v roce 1991 začala příprava na natáčení. Převládalo sice nadšení, ale také obavy z náročnosti scén, CGI bylo teprve v plenkách, dinosauří zvuky byly závislé jen na představivosti autorů (například řev Tyranosaura byly upravené zvuky pářících se želv a Raptoři vydávaly zvuky jako mrož s delfínem dohromady) a stejně tak kompletní vzhled dinosaurů (často odlišný od všeobecně uznávaných podob např.: TOTO je kostra Velociraprota).

Zdroj

A tak s vědomím všech těchto problémů byly některé zásadní scény z filmu vystřiženy. Nutno podotknout, že Spielberg je zrecykloval a použil ve třetím díle Jurského parku. Takže v podstatě není člověk o nic ochuzen, jen musí spolknout klesající kvalitu trilogie. Mezi těmi scénami je například úvodní sekvence třetího filmu, kdy holčička na pláži potká malé dinosaury, kdy se Grant plaví po řece a útočí na ně Pterodactylové, nebo nález obrovského hnízda Raptorů.

Mimo jiné mi přišlo líto vystřižení některých živočišných druhů, ale když si to vezmu z jiné stránky.
Ve filmu se dinosauři objevují deset minut čistého času. Deset minut ve snímku, který má těch minut 127, může za to náročnost scén, jen skutečnost, že většina z dinosaurů jsou robotické kostry potažené kůží, případně lidé v oblecích a jen minimum věcí bylo vytvořeno počítačem, pak člověk pochopí, že než vyrábět patnáct druhů dinosaurů popsaných v knize, postačí používat čtyři dinosaury.

Co jsem ovšem nepochopila a co mi stále vrtá hlavou i pár dnů po dočtení knihy byly změny, které udělal Spielberg v osobnostech hlavních postav. Zatímco ve filmu Alan Grant nemá děti rád a snaží se jim vyhnout, v knížce je rád, že se děti zajímají o dinosaury a s Timem vede spoustu hovorů, kterými ho uklidňuje, nebo poučuje. Zatímco ve filmu jsou Grant a Suttlerová milenci, v knížce jsou postaveni na bázi učitel - žák (#hollywood!). Další zajímavou skutečností byl fakt, že ve filmu je Lex starší než její bratr Tim a zatímco ve snímku zachrání všechny v řídícím centru uvedením zámků do chodu, v knize je mladší než Tim, nic z toho, co se děje kolem jí moc nebere a má jenom spoustu dětských řečí, zatímco Tim, malý nerdík zachraňuje jí i situaci. Dále je třeba zmínit postavu bohatého Johna Hammonda, který sice ve filmu vystupuje jako pomatený, milý dědeček vizionář, v knize se z něj už na prvních stranách vyklube hlavní záporák, který se stal obětí všech těch lidí kolem něj, protože on to měl vymyšlené do detailů, ale oni to podělali.
A další věc. Zatímco v knize valná část osazenstva zemře různými způsoby, někdy stejnými v knize i filmu, jindy odlišnými, tak ve filmu dříve než všechno vypukne většina lidí uteče na pevninu před bouřkou. Obecně by se dalo říct, že ačkoliv se převážná část děje sobě vzájemně podobá, konec je jako nebe a dudy. Zatímco Hollywood šponoval co se dalo a vypjal veškeré situace do absolutního extrému, v knize všechno skončilo více méně pokojně poslední postavy umírají bez cákanců krve po stěnách, evakuace spočívá v přistání vrtulníku na pláži.

Zdroj

Je tady ale jedna skutečnost, která přebíjí všechny tyhle ostatní fakta a mrzí mě ze všech nejvíc (ještě víc než postava Hammonda), totiž fakt, že zatímco ve filmu nepadne jediná zmínka, že park není úplně v pohodě, jen stálé ujišťování, že se na ničem nešetřilo, v knize už od začátku víte, že si nikdo není jistý tím, jestli je vše tak jak má být. Ačkoliv se postavy snaží vzájemně ujišťovat, že udělali všechno, co bylo třeba, tak přesto přiznávají, že zatím většina věcí selhala. Ať už ploty, zbraně, nebo veškeré bezpečnostní opatření. A to vede k nevyhnutelným střetům mezi postavami a gradování děje. Toho se ve filmu dočkáme až v okamžiku, kdy přestanou fungovat elektrické ohradníky.

Co se mi líbilo v knize bylo, jak Crichton přistupuje k vysvětlování vědy, kniha je více méně sci-fi, ačkoliv se neodehrává na vesmírné stanici, ale na ostrově v Karibiku. A tak je třeba říct co a jak funguje a vymyslet si spoustu postupů, přičemž vše popsat tak, aby to pochopil i laik a to se autorovi povedlo. A povedlo se to přenést i na plátna, právě v okamžiku, kdy se dozvídáte jak se podařilo klonovat dinosaury zazní věta totožná s tou, se kterou se můžete setkat i v knize.

Zdroj

Upřímně... Nemohu říct, která forma se mi líbila více. Asi film. Protože to je moje srdeční záležitost. Ovšem tím nechci říct, že by kniha nebyla dobrá, kdepak, určitě ji zařadím do knihovny a nebála bych se říct, že letos to bude jedna z těch lepších, co přečtu, ale stejně. Film je film. Je to akční podívaná a i když vás kniha také chytne a nepustí, dokud nezhltnete poslední řádek, dá se říct, že kvalit filmu asi úplně nedosáhne právě kvůli všem těm vizuálním a zvukovým vjemům, které se na vás hrnou po celou dobu filmu, od úžasné hudby po člověka zavřeného v dinosauřím obleku.

Ještě bych si dovolila poznámku, jsem sice velmi ráda, že jsem našla knihu Jurský park, ale upřímně úplně spokojená s loňským vydáním od nakladatelství Leda nejsem. Poměrně velké množství chyb a občas chybějící a přebývající uvozovky u přímé řeči mi zkrátka trochu pokazily celkový dojem.

Zdroj