Tom Mitchell - Co mě naučil tučňák

Už mám takovou povahu, pořád chodím kolem nějaké knihy, přemýšlím, jestli si ji koupit, nekoupit, nevím jestli se mi bude líbit, nebo nebude, protože mě prostě jen zaujme, ale nikdy si o ní nic nepřečtu a pak si ji v záchvatu nutné potřeby koupím. Přesně tak se ke mě dostala kniha Co mě naučil tučňák.
A je jen dobře, že se ke mě ta kniha dostala.

Název: Co mě naučil tučňák (The penguin lessons)

Autor: Tom Mitchell

Počet stran: 203

Nakladatelství: Noxi

Upřímně, nevybavuji si, že jsem kdy četla knihu při které by se mi bezděčně zvedaly koutky úst do šťastného úsměvu. Vážně ne. Vždyť když se podívám na své letošní přečtené knihy, tak jsou to povětšinou ne zrovna pohodové vize budoucnosti. Ale ani v minulosti bych nejspíš takovou knihu nenašla, proto je pro mě tučňák něco neobvyklého.

Autobiografický román z Argentiny sedmdesátých let, psaný mladým angličanem, který plánoval cestovat a učit chlapce na internátní škole angličtinu a vlastně ani se neplánoval v Argentině nějakým závazkem k něčemu, či někomu přivázat. Představa jednoduchého života ale vezme částečně za své, když z ropné skvrny vyplavené na pobřeží Uruguaye zachrání tučňáka, který se pak stane důležitou součástí života po zbytek jeho Argentinského dobrodružství.

Pro tuto knihu mám jen jedno přídavné jméno. Milá knížka. Je neskutečné, jak svou jednoduchostí a přímočarostí dokázala vnést do každodenního stresu trochu pohody. Jen představa toho, že bych měla svého vlastního tučňáka, který by mi byl zpovědníkem, parťákem a kamarádem mi způsobuje dementní spokojený úsměv.

Neočekávejte žádnou sondu do péče o tučňáky, žádnou rodinnou historii ani čistokrevný cestopis. Je to kombinace všeho a přitom ničeho, všechna témata jen tak kloužou po povrchu, nikdy moc hluboko neproniknete. Ve třech úvodních kapitolách se stručně seznámíte s autorovou rodinou, najdete a zachráníte tučňáka, ve stručnosti zjistíte, jak velká rána byla pro Argentince válka o Falklandy, zároveň se dozvíte kdo je Eva Perónová - nejvýznamnější a nejkontroverznější postava Argentinské novodobé historie a procestujete dva státy. Z tohoto můžete usoudit, že autor nic zbytečně neprodlužujete a možná máte pravdu, moc se mi líbil jeho úsporný styl, kdy nepřehltil informacemi, ale zároveň jsem měla možnost dozvědět se o zajímavostech, které prožil a o zážitcích, které v něm zanechaly nejhlubší stopy. Ať už když jsme se zasmála u hospodské rvačky, či mi stoupaly vlasy v zátylku při popisu osobní prohlídky vojenskými složkami, nebo na mě šel chlad při noci strávené v horách, kde se autor tak trochu strachoval o svůj život.

O čem ale tedy kniha hlavně je? Když není ničím a při tom je úplně vším. Řekla bych, že je hlavně o lidské a tučňáčí povaze. O tom, jak se mohou lidé měnit, když nezištně milují, jak mohou vystoupit ze svého stínu, když je někdo posune správným směrem. O tom, co všechno se může stát, když vedle sebe máte společníka, který má všechny rád, ale vás miluje, kterého mají rádi všichni okolo, ale vy byste mu snesli modré z nebe.

Všichni, co mají domácího mazlíčka se v této milé knížečce poznají a budou prožívat všechny radosti a starosti spolu s autorem a jeho zvláštně jednoduše výstižným stylem, ve kterém dává tučňákovi hlas, aby mohl vyjádřit vše, co kdy vyjadřoval jen očima a postojem. Přesně tak, jak si my vykládáme postoje a výrazy našich koček, psů, andulek, rybiček, pavouků, hadů, nebo čehokoliv, co zrovna chováte doma.

Jsem překvapená. Jsem spokojená a naplněná podivným šťastným pocitem. A to je pocit, který měla kniha vyvolat. Zahřát u srdce, dojmout, donutit trochu přemýšlet nad svým údělem. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou a víte co, vám by se měla do rukou dostat taky, protože toto krátké putování a soužití s bezelstným mořským ptákem je přesně to, co každý potřebuje.

Těším se zase příště

Lesníček