Tanec s vlky vs. Tanec s vlky

Říkáte, že film nikdy nezachytí podstatu knihy? Že film nikdy nebude jako kniha? Že režiséři vždycky něco vystřihnou? 
Taky jsem si to říkala, ale pak mi cestu zkřížil Tanec s Vlky a já už vím, že to jde.
A taky vím, že přehrávat film stránku po stránce není dobrý nápad.

Děj Tance s vlky se odehrává během války Severu proti Jihu. Veterán z této války, poručík John J. Dubar, je odměněn za prokázané hrdinství a smí si vybrat odměnu podle svého a tak si vybere službu na hranici s indiánskou oblastí. Shodou nešťastných náhod se ale stane jediným vojákem v pevnosti. Postupně se sžívá se samotářským životem a navazovat přátelství s nedaleko žijícím indiánským kmenem. Proniká do jejich kultury až se pomalu stane jedním z nich.

(Poznámka na začátek. Právě jsem... hehehe, zábavná historka... zjistila, že jsem se dívala na prodlouženou verzi filmu. Takže nevím, co je v normální verzi, ale podle délek (224 minut x 237 minut) předpokládám, že vystřiženy byly jen záběry na přesuny skupiny a nebo jednotlivců. Takže pardon...)

Ke knize (Michael Blake, 1988, v ČR poprvé 1991) jsem se odhodlávala velice dlouho. Až je to skoro ostudné, jak dlouho jsem se k ní odhodlávala. Upřímně jednou jsem přečetla tak deset stran, řekla si, že to půjde a pak jí nechala ležet. No k filmu (režie Kevin Costner, 1990, ČSFD 89%) s Kevinem Costnerem v hlavní roli, jsem se přemlouvala ještě déle. Pamatuji si, že jsme ho měli nahraný na VHS kazetě. Navazoval na nějakou pohádku, nebo jak to bylo. Problém VHS kazet spočíval v tom, že pokud jste je nepřetočily zůstaly tam kde jste skončili se sledováním. A já naprosto přesně vím, kde skončilo sledování VHS kazety s Tancem s vlky. Vím to naprosto přesně.
Když mi bylo tak sedm a chtěla jsem se dívat na pohádku před Tancem s vlky, tak abych zjistila, jak moc musím přetáčet, tak jsem kazetu pustila a záběr, který mě čekal mě poněkud... Vyděsil.

Jo. Mrtvý jelen ve vodě. Nebylo to fajn. Ne. A ten je pravý! Našli ho sraženého u dálnice! Koho by to nevyděsilo?! Teď, když to vím, mě to děsí ještě víc!

Takže od té doby jsem o tom filmu nechtěla ani slyšet.
Až do doby před pár dny.

Popisovat rozdíly mezi knihou a filmem by bylo v tomto případě naprosto zbytečné. Jsou si podobné jako vejce vejci jen s několika rozdíly. Nejvýraznější rozdíl je v samotném zakončení, hlavní hrdina měl na výběr dvě možnosti, v knize si vybral jednu a ve filmu tu druhou. Dopad to nemělo prakticky žádný. Oba konce jsou otevřené a přesto velice definitivní, jak si asi sami vyvodíte z tématiky indiánů. Další rozdíl je v samotných kmenech. Zatímco v knize se Dunbar potká a přátelí s Komanči ve filmu se z nich stali Siouxové. Z čehož pramení jisté, poněkud velké nesrovnalosti.
Osobně se ráda a hodně věnuji indiánské kultuře, prostě mě to zajímá. Takže pokud v knize měl Komančský náčelník helmu jednoho z conquistadorů, je to v pořádku. Komančové skutečně vedli krátkou válku se Španěly ze střední Ameriky, nicméně je velice nepravděpodobné, že by se dostala do ruky Siouxovi, ti žili více na severu a než by se dostali do Mexika, povraždili by je ostatní indiánské kmeny. No a to, že Deset medvědů (náčelník indiánského kmenu, se kterým se Dunbar setká), byl Komančský náčelník, nikoliv Siouxský, to je další chyba, ale už nijak velká, náčelníků s Medvědem v různých podobách bylo nesčetné množství.
Proč to tak je? Protože Komančský jazyk se nepoužívá a výslovnost upadla v zapomnění, tak Costner ve filmu použil Siouxi, jejich jazyk ještě není vymřelý. A vyplatilo se je to jazyk, který stojí za ti zachovat, stejně jako galštinu a bretanštinu (jsem úchyl na tyhle vymírající jazyky, no).

Zdroj

Jak jsem řekla, kniha i film si jsou značně podobné. Jenže jeden podstatný rozdíl tu je. Zatímco kniha, krásná kniha s lyrickými popisy krajiny s úžasnými připodobněními prostředí a samotných indiánů, nevyhrála ani jednu jedinou maličkou cenu (tedy vlastně více méně dvě má) a byla spíš opomíjena, film těch cen vyhrál hned několik. A ne zrovna zanedbatelných. Kevin Costner (skutečně snímek režíroval i si zahrál hlavní roli, nejedná se o chybu) si za svůj počin odnesl hned 7 Oscarů (z toho jeden za adaptovaný scénář, který připadl Michaelu Blakeovi za samotný nápad) a naprosto dominoval ročníku 1990. 3 Zlaté Glóby (jeden pro Michaela Blakea) a stříbrného medvěda z Berlinale.

Spolu se všemi superlativy, kterých se filmu dostalo a stále dostává, bych přidala ještě jednu pochvalu a to za nádhernou hudbu (od Johna Barryho), která také byla oceněna Oscarem, rozhodně člověka nenechá na pochybách, že se jedná o emotivní film, který v Američanech vzbudil mnohé vášně a donutil je popřemýšlet o zakladatelích svých domovů. Dále bych zmínila, že ačkoliv mě kniha několikrát dojala, že jsem si povzdechla nad předestřenou situací a smutně se mračila do zdi, tak filmu se povedlo třikrát mě dohnat k slzám. Skutečným slzám. Jen jsem je utírala kapesníkem a doufala, že mě v tom stavu nikdo neuvidí, protože jsem bez nadsázky řvala jako děcko. A k tomu jsem po většinu filmu koukala jako smutné štěně.

Co mě překvapilo, bylo obrovské bizoní stádo, které bylo skutečně natočené. V roce 90 ještě nebyly počítačové efekty! Když jsem si přečetla, že stádo, které štáb natáčel bylo největší v Americe a čítalo 20 tisíc kusů, padla mi brada. Neskutečné číslo. Přesto asi nebylo jednoduché natočit tyto scény s divokými zvířaty, s herci, kteří mají o životě svých předků jen mlhavé podvědomí, se štábem, kamerami a vším, co k tomu patří. Navíc, ve filmu je jeden bizon skolen, to mě vedlo k dalším otázkám, jako kde vzali povolení k odstřelu, v 90. letech, stále přísně chráněného kolosu. No, odpověď je nasnadě, efekty nebyly, odstřelit bizona by byl zločin, který by publikum neprominulo. Takže "odstřelený" kus nebyl nic jiného, než mechanická konstrukce pokrytá bizoní kůží. Prostě rekvizita za 250 tisíc dolarů. Ale splnila svůj účel na sto procent, než jsem si přečetla tyto informace, myslela jsem, že vážně odstřelili bizona! (To mi připomíná, při hledání informací jsem na wikipedii našla fotku, která mnou otřásla neskutečným způsobem - fotka TADY).

Ačkoliv kniha i film nesou označení western a prakticky tomuto žánru znovu vdechli život, nesmíte očekávat drsňácké pohledy Clita Eastwooda, ani akčnost Sedmi statečných, natožpak boje o poklady z Vinnetoua. Není to western v pravém slova smyslu, kde nešlo o nic jiného, než o pistolníky, přestřelky a schovávání se za barely, o šerify a bandity (BANG! Mancato! Ha!!!). V těchto dílech jde o lidskost, o rozvoj a vývoj mysli samotného člověka. O to, co se odehrávalo před tím, než Divoký západ vůbec mohl vzniknout. Jde o lidskou krutost v nejsurovější formě ať už od bělochů nebo od indiánů. Jde zde ale i o mnohem jemnější city, důvěru, přátelství a křehkou lásku.

Z tohoto díla si člověk odnese mnoho. Ať už se z něj stane lepší člověk ve vztahu k přírodě, nebo se sám zamyslí nad tím, kde se stal ten zlom a celá jedna civilizace šla do kopru. Nebo i jiné otázky, případně zájmy. Mě Tanec s vlky utvrdil v přesvědčení žij a nechej žít. Však nezáleží na barvě pleti, nebo životním stylu, všichni jsme lidé. A to je skromná hlavní myšlenka toho všeho.

Zdroj

Ale ať jenom nechválím. I když má film mnoho silných stránek, od práce kamery, přes silný scénář a dobré obsazení, má i jednu neskutečně obrovskou nevýhodu. Je hrozně dlouhý. Bezmála čtyř hodinový snímek, který je trochu vtipný, který ukazuje krásu přírody, ale určitě ne akční scény, ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
To protože skutečně popisuje každou stránku knihy. Naprosto každou, Costner nevynechal jedinou maličkost, naopak si tam ty maličkosti ještě přidal! Čekala jsem, že záběry na přesuny skupiny, či jednotlivce budou vystřiženy, ale asi ne. Možná nejsou v té zkrácené verzi. Každopádně to bylo dost ubíjející.
Řekla bych, že můj styl - sledování na etapy s i několika hodinovým rozestupem - byl vhodný. Nedovedu si představit sledovat takhle dlouhý film na nějakém komerčním kanálu. To by skončilo vysílání, ani by si tam nemohli dát obvyklý teleshopping, jak by to bylo časově tip-ťop.
A na jednu stranu si nemohu odpustit jednu jedovatou poznámku. Ačkoliv vidět toto dílo v premiéře musel být zážitek na celý život. Rozhodně vám nezávidím. Asi bych tam umřela... Jako vážně.

Každopádně, i když je kniha i film mnohem starší než většina čitatelů a provozovatelů blogů, myslím si, že tohle je dílo, které stojí za to si v nějaké formě užít. Ať už se smutně šklebit u knihy, nebo plakat do popcornu při sledování filmu.
Však u takovéto formy umění jde především o poselství a toto dílo se se svým poselstvím popasovalo více než dobře.

Lesníček.