5 sérií, které si chci přečíst znovu

Tak zvaný re-reading je hodně populární. A proč ne, já také miluji, když se mohu znovu ponořit do příběhů, které znám, do míst, které mi přijdou jako domov, protože jsem s těmi knihami strávila kus života a hlavní postavy jsem brala skoro jako svoje kamarády.

Ale k tomu, aby si člověk vytvořil takový vztah s nějakou knihou, nebo postavou potřebuje víc než jen jednu krátkou knihu.

Proto je tento článek spíš takovým holdem vzdaným sériím, které jsem četla, mám je doma a miluji je, přesto nemám dost času znovu se k nim dostat. Ale to přijde... 

To přijde.

1. Odkaz dračích jezdců - Christopher Paolini

Toto je série, která způsobila že jsem tím, kým jsem. Že mám ráda knihy a že se ve fantasy cítím jako ryba ve vodě. Eragon pro mě byl první knihou, které jsem kdy dala re-reading! První i druhý díl jsem četla alespoň pětkrát! Murtagh byl moje mladistvá láska... A pořád je!
Pamatuji si, že mě první kniha pohltila natolik, že jsem ji četla na základce pod lavicí. Nebylo to lehké! A četla jsem ji i o přestávkách a na schodech a všude! A holky na mě kvůli tomu byly uražené. Ale já si nemohla pomoci!
Když byl Paolini poprvé v Praze, stála jsem tři hodiny ve frontě, abych ho mohla vidět a nechat si knihu podepsat!
Ty knihy mají celkem 2 475 stran.
A já se už od roku 2009, kdy vyšel 3. díl, nemůžu dostat k tomu přečíst je znovu.
Mé mládí pláče.

2. Zaklínač - Andrzej Sapkowski

Co pro mě znamená Zaklínač. Uf! Pokud mě Eragon přivedl do fantasy světa, tak s Geraltem jsem si prožila svůj křest ohněm. První díl jsem přečetla za cestu z Prahy do Brna. A sotva se má noha dotkla brněnských chodníků, rozhlížela jsem se po knihkupectví. Takže druhý díl jsem dost paradoxně koupila na prázdninách v Brně. Protože jsem druhý díl bytostně potřebovala.
Už ani nevím, jak jsem se ke knihám dostala, pamatuji si jen, že to bylo někdy v době, kdy se prodával první díl herní série. Paní prodavačka se jen divila, jak je možné, že je o to takový zájem. Jenomže já si to v té spojitosti nekupovala, můj počítač mel problém přehrát i to hloupé intro, natožpak, abych mohla hrát.
Teprve s Geraltem jsem zjistila, že fantasy svět nejsou jenom melancholičtí elfové a bodří trpaslíci. Sapkowski mi otevřel oči a dokázal, že fantasy není žánr pro mladou věkovou kategorii, ale že to může dost často být drsná, mnohdy hodně krvavá podívaná.
Knihy o Zaklínači čítají celkem 7 dílů a jednu samostatnou knihu, dohromady to hodí 2 885 stran.
A i když je to série, kterou skutečně toužím prožít znovu, tak to prostě nejde.

3. Píseň ledu a ohně - George R.R. Martin

Přátelé. Toto je jeden ze svatých grálů, které mám. Ty knihy jsou. Prostě skvělé. Martin mi ukázal snad ještě názornějším způsobem než Sapkowski, že fantasy dokáže člověka zmlátit a nechat krvácet v koutě. A ten autor nepomůže, spíš ještě přidá. Martin se s tím nepáře. Spíš naopak. Postavy vraždí, jako když bičem mrská a neohlíží se na citečky, nebo nějaké malichernosti, jako je popularita těch postav. Je svůj a za to mu děkuji.
Nejvíce ho miluji za ty jeho postavy, které jsou. Zkrátka lidské. Dělají rozhodnutí ze stránky na stránku i když za tím musí být neskutečně hodin práce a přemýšlení autora, tak všechno působí přirozeně a tak jak by mělo. (Pokud máte zájem dozvědět se o fenomenálních knihách a skvělém seriálu něco víc, sepsaly jsme před nedávnem obsáhlý článek právě na toto téma, klik SEM)
5 038 stran. 5 ze 7 knih bylo zatím vydáno. A já zkrátka nemám čas se k nim znovu propracovat.

4. První zákon - Joe Abercrombie

Joe je prostě spisovatel mého srdce, můj nejoblíbenější autor a tak vůbec. Málo se kterými postavami jsem provázaná jako s těmi od Joa Abercrombieho. Chovají se jako lidé a ne jako bezchybní hlavní hrdinové, mají své mouchy, pohání je kupředu nějaká emoce - vztek, pomsta, láska, strach, hrdost. Prostě cokoliv, co pohání nás. Zároveň s tím ale přijde mnoho okamžiků, kdy se ty postavy zlomí, protože je tyto emoce nemohou pohánět do nekonečna. A proto si Joa tolik vážím jako autora. Jeho postavy jsou uvěřitelné. Nevyhrávají všechny souboje, nikdy nejsou ti nejlepší a když má jeho děj na jedné ruce napsáno něco hezkého a pohladí vás tím, tak se vymrští druhá ruka s nápisem realita a jednu vám vlepí.
První zákon sice nemá tolik stran (1 520) jako výše uvedené série, nicméně První zákon je vydán na velmi tenkém papíře a sazbu má hrozně drobnou. A stejně jako u ostatních i tady mám časový pres, který mi nedovoluje vrátit se do mé comfy zóny.
Avšak v nedávné době jsem si celou sérii zkompletovala v angličtině a byla by veliká škoda nechat ty knihy jen tak ladem! Měla bych je v té angličtině přečíst. a to bezpodmínečně!

5. Pán prstenů - J.R.R. Tolkien

Byla by svatokrádež prohlásit, že bych si znovu neprožila příběh o zničení Jednoho prstenu, byla by to lež jako věž. Bohužel se mi podařilo přečíst Pána prstenů jen dvakrát v životě. Jednou na začátku střední školy, podruhé po jejím ukončení. Hobita jsem četla ani nevím kolikrát, Húrinovi děti a Silmarilion jen jednou. A je mi to skutečně líto! Jsem smutná, že jsem se zatím nestihla vícekrát vrátit do Středozemě, že jsem se neprošla Lórienem, ani v jeskyních okolo Helmova Žlebu, vdechovat zkažené ovzduší na zamořených polích v Mordoru. A znovu se na samotném konci série rozplakat jako malé dítě.

Problém těchto knih je, že na jejich četbu je třeba ticho a klid. Soustředění a uvědomění si děje by mělo být povinností snad u všech knih, ale pokud si chcete vychutnat dílo J.R.R.Tolkiena, potřebujete klidu ještě porci navíc.

Tyto knihy jsou také střízlíci, Pán prstenů má jen tři díly a ty dohromady hodí "slabých" 1 336 stran, přesto, jak jsem řekla. Potřebujete se soustředit a to já v tuto chvíli moc nemohu, protože se mi čím dál častěji stává, že knihu dočítám v nějakém dopravním prostředku a to není místo pro mistra Fantasy žánru.

Zvláštní všechny série jsou z fantasy světů. Hm. 

Proč tu není Harry Potter ptáte se? Harry Potter mě nikdy nedostal do takové míry, abych se s ním chtěla setkávat zas a znovu. Proč tu nejsou detektivní série? Protože u detektivek mi jde především o cíl, ne o cestu, takže když vím, kdo je vrah, už to tolik nepálí, na ty musím počkat, než si je přečtu znovu. Jistě, mohla jsem sem vložit Stopařova průvodce po Galaxii, ale kdybych měla náladu, tak toho mám za dva dny přečtenou. Kdepak.

Tyhle série mi skutečně chybí a já už nic v knihkupectvích nekupuji. Až dočtu, co mám nachystáno, pustím se se vší parádou do re-readingu těchto knih. A už teď se nemohu dočkat, až ten den přijde!

Lesníček