Martin Bečan - Kaziměsti

K této knize jsme přišly na blogerské merendě pořádané Albatrosem (report z akce). No, kdyby tam nebyla beseda s autorem a ten by nám neřekl, že knihu nepsal pod vlivem žádných známých drog... Asi bychom si mysleli, že ten matroš, co bere je hodně kvalitní.

Název: Kaziměsti

Autor: Martin Bečan

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Přemýšleli jste někdy o tom, že město které běžně vídáme je jen jeden úhel pohledu, že spolu s tím, co je běžné existuje ještě něco navíc? Město, kde je všechno postavené na hlavu, že tam žijí podivní tvorové, že dveře mají nožky a hrají si s vámi na honěnou? Nebo že se měníte v doslovnou podobu svého jména?
Ne?
My taky ne.
Ale Martin Bečan ano. A je to geniální nápad. Když výše zmínění přátelé jednoho dne objeví v Olomouci uličku, kterou dříve neviděli a sednou na tramvaj s číslem nula do konečné zastávky Nikde, objeví, že i město, které znají jako své boty, má i některá tajemství. A tím tajemstvím je čtvrť se jménem Povidno.

Dovolím si parafrázovat autora tím, že napíšu, že v knize nejde o hrdinské činy, nejde v ní ani o nějaký převratný děj, jde jen o čtyři kamarády z vysoké školy, kterým město dovolí vidět ho ve skutečných barvách.Taky se hlavní zápletky dočkáte skoro až v polovině knihy. Na druhou stranu vám to ani nepřijde moc dlouhé čekání, protože celý čas strávíte obdivováním toho neuvěřitelného světa, který autor vymyslel a jen kroutíte hlavou, jak je to možné.

Je neskutečné, jakou práci si dal autor s popisy prostředí a postav, to byly až lyrické popisy s přirovnáními a metaforami. Některé popisy nebo děje byly jako dívat se na impresionistický obraz. To jsou postupy, které jsem od takovéto urban fantasy určitě nečekala. Každopádně tam byly, potěšily mě a překvapily. Nemenší překvapení pro mě byla některá použitá slovesa, která mě jakožto rodilému pražákovi přišla zvláštní.

Už na merendě jsme si vyjasnili, že toto dílko není výplodem nějakého špatného tripu. Člověku to ale stejně nedá a musí přemýšlet, kde se v jedné osobě dokáže vzít tolik originální fantasie. Věřte mi, cokoli v téhle knize potkáte je čistý originál, nic takového jste jednoduše nečetli. Možná bych některé části lehce přirovnala k Řekám Londýna, ale opravdu jen okrajově. To, co obývá Podivno, z toho vám půjde hlava kolem. Hospoda hluboko pod povrchem města do níž se vstupuje almarou? Trilobiti pod podlahou? A mnohem a mnohem víc, to prostě chcete číst.

Ale aby to tady nevypadalo jako nějaká placená propagace musíme říct, že na knize je poznat, že je to debut. Ne že by jí to teda nějak extra škodilo. Ale některé dialogy a vztahy mezi jednotlivými postavami jsou dost předvídatelné a tak nějak je vám jasné, že cokoli se stane rozhodně se to bude týkat víceméně jen ústřední čtveřice. A že ostatní postavy jsou spíš jen takové křoví. Ale nemyslete si, že je kniha dějově předvídatelná, protože to sakra není. Stejně na konci budete zírat jako puci nebo jako my dvě. 

Nicméně na mnoho otázek se nám nedostalo odpovědí. A snad nám k rozřešení těch otázek pomůžou věty, které autor vepsal do věnování každého výtisku, který byl na merendě rozdán. Naše věty byly následující:
"Vilemína Sladká, majitelka Nezvěsty, byla z příběhu nakonec vyškrtnuta." - to nám na naše otázky neodpovědělo.
"Cikánku ve skle jsem napsal podle cikánky Racajdy z pohádky O Ztracené lásce" - to nám taky moc nepomohlo.Víme také, že jedna z poznámek byla že: "Lesana nakonec zhubne." A to také není odpověď, kterou chceme.

Proto bychom byly rády, kdybyste se s námi podělili o své věty a my bychom třeba získaly nějaký kompletnější obrázek o tomto díle. Protože prostě, co ten konec? Stahuje se ta událost na celou Olomouc, nebo jen na Podivno? Jak se mění Lazar? Jak to dopadne s Parmicí?
Buď by odpovědi měly být v knihách ostatních lidí. A nebo, což by bylo asi lepší, bych uvítala další díl.

Protože tohle byla jízda. Neskutečná, surrealistická jízda, plná obrazů a imaginace. Jízda, která mě neskutečně překvapila a potěšila. Třikrát hurá pro urban fantasy! (A třikrát hurá i pro nádhernou, neskutečně vydařenou obálku. Pane jo, takhle se mi žádná obálka už dlouho nelíbila!)

PS: Nutně ale opravdu nutně potřebuji Stínku.