Knižně hudební TAG

Už dlouho jsem nevyplňovala žádný TAG, co? To abych se do jednoho hned pustila.
Osobně jsem jej našla na TOMTO blogu. A sakra! To by v tom byl čert, abych nevymyslela odpovědi na kladené otázky! 
Kliknutím na názvy písniček přeskočíte rovnou na Youtube! 

Zdroj

Písnička, kterou musíš poslouchat pokaždé, když ji hrají a nezáleží na tom, jak je stará, či kolikrát jsi ji slyšel.

John Denver - Annie's song

Jasně tuhle písničku už tak moc často v rádiích nehrají, občas na nějakém Radiožurnálu, nebo Country radiu, ale upřímně toto je jedna z mála písniček, které když slyším, tak zastavím ve všem, co dělám. Nádherná píseň. Léta jí na ničem neubrala! John Denver má obecně nádherné písničky! Ale Češi je znají většinou v českých verzích... Škoda.

A popularitě té písně určitě nepřidalo to, že je na mé jméno!

Kniha, která nikdy neomrzí

Viktor Dyk - Krysař 

Ta se pro mě vážně nikdy neomrzí. Je to takový můj koloběh. 

Vezmu tu ohmatanou a špinavou knížku z knihovny. Za hodinu, případně za hodinu a půl ji mám přečtenou, na konci si popláču, založím ji do knihovny s blaženým pocitem v srdci a soplem u nosu. Za rok ji beru znovu a všechno probíhá jako přes šablonu: Úplně stejně.

Písnička, která ti připomíná nejděsivější období tvého života

Antonín Dvořák - Z Nového světa - Largo

Nádherná skladba. Dříve mě dojímala svojí krásou. Teď mě dojímá tím, co se k ní váže.
Nic víc není nutné vědět, je to až příliš osobní.

Kniha, která ti připomíná to stejné období (nebo jiné, které jsi nesnášel stejně)

Nevzpomínám si, že bych něco četla v období ze kterého mám Dvořákovu skladbu. Asi jsem v té době jen tak přežívala a poddávala se špatné náladě. Obecně se mi stává, že když mám nějaké špatné období, tak nečtu. Prostě je to pro mě v tu chvíli zbytečná ztráta času a energie, kterou bych mohla vynaložit na přemýšlením nad nesmrtelností chrousta. Každopádně ale vím o jedné knize, kterou jsem četla v době, kdy jsem neměla nejlepší náladu a spíš se tak potácela po světě, než že bych podnikala něco zajímavého a tou knihou by Tracyho tygr od Williama Saroyama. Přesto ke knize žádnou zášť necítím i když mě moc nebavila a spíš jsem doufala, že brzy skončí, abych se mohla zase uchýlit ke svému nic nedělání.
Asi bych jí měla dát druhou šanci.

Nová písnička, kterou teď neustále posloucháš

Eluveitie - Lvgvs

Přemýšlela jsem, jestli si tuto položku neupravit nějak podle svého. Jako nová písnička pro mě? Nebo celkově nová? Jasně, chtěla jsem sem dát nějaký svůj nejnovější objev, který je na internetu už od roku 2010, ale pak jsem se držela plánu.

Je poměrně nová pro svět i pro mě. 

Ach, Eluveitie... Švýcaři jedni, jak já vás žeru.

Kniha, kterou sis oblíbil naposledy

Adam Johnson -Syn správce sirotčince

Není to kniha pro každého. To ne, každopádně je to jedna z posledních, které mě neskutečně překvapily! Nebudu lhát, bylo to nečekané! Po těch rozporu plných reakcích, kterých se mi dostalo, jsem neměla představu, že narazím na jednu z nejlepších knih, co jsem letos četla! Takže ano, toto je kniha, kterou jsem si naposledy oblíbila. Recenze

Písnička, která je o mně

Passenger - Home

Co vám budu povídat? Tahle písnička je zkrátka o mě. Občas se tak cítím. Nemám pocit, že jsem statečná, že jsem milující, nebo milovaná, někdy sedím doma a mám pocit, že chci jít domů. Ale nevím kam jinam domů bych šla. Moje srdce je asi někde jinde, někde pryč. Jen nevím kde. Takže:

When I start feeling that it's gone too far
I lie on my back and stare up at the stars
I wonder if they're staring back at me

Kniha, která je o mně

Joseph Heller - Hlava XXII

Jo. Hlava XXII. Něco naprosto šíleného, nepochopitelného, plného protikladů a neslučitelnosti. No, taky je to kniha plná šílených situací. Na jednu stranu tu máte chlapa co prodává bavlnu v čokoládě a na druhou naturalistický popis chlápka, kterého rozštípne vrtule letadla v půli. Nicméně myšlenkou díla je nelibost vůči boji. 

Ano. Tohle je kniha o mě. Je tlustá, je švihlá i brutální, občas je naprosto nelogická a se světem se dělí o to, co sděluji i já. Války jsou hloupé.

"Rozhodl se, že bude žít věčně a zemře jen když mu to nevyjde."

Písnička, která je divná, ale i tak se ti líbí

                                                    Árstíðir - Ljóð í sand

Asi za to může ta islandština, nebo co... Každopádně některým lidem tahle písnička přijde divná. 

Mě se na druhou stranu líbí. Asi tak jako všechny ostatní od této kapely. Co vám budu vykládat? Je to zkrátka nádherná skladba, které mě přenáší někam jinam.

Unikátní kniha, která mezi ostatními z nějakého důvodu vyniká

Art Spiegelman - Maus

Jestli na světě existuje ještě jiná kniha, která člověku ukazuje hrůzy holokaustu a přitom nezobrazuje jediného mrtvého člověka, ukažte mi ji. A pokud to je komiks, povýším jí na toto místo. Tato záležitost ale povýšila umění sdělovat pravdu na jiný level. 

Řekla bych, že tohle by měla být povinná četba. Kniha formou blízká mladé generaci a obsahem nadčasová a mrazivě pravdivá.

Písnička, která tě nakopne

Irie Révolés - Rebelles

Jo. Tahle písnička dokáže nakopnout... A to pořádně. To ska umí.  

Těším se na jejich koncert! Bude to nebetyčná paráda!

Je reste rebelle!

Kniha, která tě inspirovala

John Ives -Smrt v hrsti prachu

Byla to tato knížka, která mě "inspirovala" k tomu zajímat se o nějaké základní poznatky o přežití v přírodě. Do té doby jsem byla taková. Jo, přespat v lese zvládám, rozdělám oheň, mám nějakou představu o první pomoci. 

Po přečtení této knížky jsem se o ty základní předpoklady k přežití začala zajímat daleko víc. Takže ano. Toto je moje inspirativní kniha.

Odpočinková písnička

The Parting glass

Písničku jsem poprvé slyšela od Petra Hollense. Od té doby jsem jí slyšela v tolika podobách, že už ani nespočítám, kolikrát mě uklidnila, kolikrát mě ukolébala ke spánku, kolikrát mě dojala.

Rozbrečela mě jednou. 

Na konci Assassin's creed IV.: Black Flag... To byl silný okamžik. Hodně silný.

Je to silná skladba, s úžasným, smutným textem, která přesto všechno zní pozitivně a naprosto klidně.

Kniha, kterou nejlepší si přečíst během upršeného odpoledne

Douglas Adams - Stopařův průvodce po Galaxii

Ano! Na jeden díl stopařova průvodce potřebujete tak... Dvě hodiny. A to se musíte skutečně loudat. Proto bych během deštivého odpoledne stihla přečíst asi všechny díly. 

Zábavné, chytré a lehce čtivé. Přesně ten typ knihy, který člověk ve svém životě potřebuje.

Písnička, která je tvoje guilty pleasure

Erutan - Willow maid

Slíbila jsem si, že si tuhle písničku už nikdy, nikdy, nikdy nepustím. Slíbila jsem si to po dvou měsících, co se mi usadila v hlavě a nechtěla odejít. 

Jenomže ona je tak dobrá!!!
Takže si jí pouštím dál a říkám si, že jednou mi to neublíží. 

Ublíží mi to pokaždé! Vždycky se mi usadí v té hlavě!
Uf. Už ji mám zase zaseknutou v mozku.

Kniha, která je tvoje guilty pleasure

Stephanie Mayer - Stmívání

Upřímně, už je to hodně let zpátky, co jsem tyhle knihy četla. To jo, to musím přiznat. Mám takový pocit, že ty knihy už ani nemáme, že jsme je dali někomu, kdo je ocenil víc, než my. Každopádně pro mojí pubertální dušičku to bylo něco neskutečného, něco co jsem milovala! 

Tehdy jsem bytostně potřebovala ty knihy dočíst a bylo mi jedno, že jsem celý den nejedla! Bella byla těhotná a ten upíří mutant jí zabíjel! #sorryjako ! Vůbec mi nevadilo, že se u nás o půlnoci stavila kámoška, abych jí půjčila třetí díl, který jsem zrovna dočetla, protože já jsem byla jediná holka ve třídě, co měla kompletní vydání! A popularita rostla geometrickou řadou.

To byl ale šlágr to Stmívání.

Nicméně hodně dlouho jsem odmítala přiznat, že se mi to líbilo.

Nostalgická písnička, která tě vrací v čase

Fergie - Big girls don't cry

Jakmile jsem si přečetla tu otázku, slyšela jsem jenom jednu písničku. Sakra. Flashback do roku 2007 je jako spadnout z obláčku na tvrdou zem. Za prvé! Je to tak dávno. Za druhé! Do háje, jak jsme byly hloupé a pubertální... Sakra, pokud si kdy nějaké dítě v mém okolí bude ve dvanácti vykuřovat v parku s partičkou stejně starých smradů, tak ho roztrhnu jak hada.

Kniha, kterou jsi četl strašně dávno a připomíná ti dětské časy

Christopher Paolini - Eragon

Četla jsem ji dávno? Jak který díl... Od toho posledního sice už nějaký ten čas uběhl, ale první díl jsem prvně četla na základní škole. A ano, když čtu první díl, tak mě to přenese, no možná ne do dětství, ale třináct let zpátky určitě. Do doby, kdy bylo společensky nepřijatelné si číst a nesedět v kroužku uhihňaných puberťaček. Tehdy jsem byla jiná než ony. Četla jsem a za to se mi občas smály. 

Je docela zábavné, že se mi teď za to omlouvají a ptají se mě, jakou knihu bych jim doporučila.

Časy se prostě mění a doby, kdy bylo čtení zakázané jsou očividně pryč.

Ještě že tak!