Knižní shrnutí 2020

 Ok, letošní rok byl těžký. Pro všechny. V našich životech se událo hodně změn a ne všechny nás posunuly k tomu, abychom měly možnosti číst víc knih. Ale i tak jsme se i letos rozhodly udělat knižní shrnutí knih, které jsme letos přečetly, abychom udělaly bilanci co se nám líbilo, či nelíbilo.

Dortíčkovo shrnutí roku 2020

Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším. Letošní rok byl fakt krize úplně po všech stránkách. Ačkoli karanténa a izolace přímo vybízely k dočtení dlouho odkládaných knih a zkrácení našich to-read listů, mě naopak zcela zabily chuť ke čtení. Doslova jsem od rána do večera seděla u online výuky a následných úkolů a pak jsem odpadla a odmítala se na cokoli dalšího soustředit. Svůj minulý rok nepřekonám a k mé vysněné hranici padesáti knih mám ještě daleko, finální číslo je 36. Není to sice moc, ale nebudu se tu bičovat, že jsem nepřečetla víc. Navíc jsem ti tento rok četla reportážní literaturu faktu, která není zrovna lehká na čtení ani strávení, takže mi těch třicet šest ani nepřipadá jako TAK moc nízké číslo. Konec kecání a pojďme na to, začneme hezky pesimisticky.

Největší zklamání

Charlie Jane Andersová - Město uprostřed noci

Tak tohle byl provar. Zase jsem se jednou nechala zlákat pochvalnými ódami na obálce a dopadlo to neslavně. Zde pro představu můj komentář z databáze knih: "Pro mě veliké zklamání. Autorce se nedá upřít fantasie a talent na vytváření nových zajímavých světů, ale to je pro mě tak jediné pozitivum. Vůbec jsem se nedokázala spojit s příběhem a už vůbec ne s hlavními postavami. Všechny postavy mi přišly silně nesympatické, neustále dokola dělaly ta samá hloupá rozhodnutí a vlastně se celou knihu točily v kruzích. S tím souvisí i můj pocit, že se v knize neustále opakovaly ty samé scény a dialogy, jen na jiných místech a v jiných podmínkách. Už mě to ani nebavilo číst. Nejzajímavější příběhové lince byl věnován velmi malý prostor, na úkor omílání neustále toho samého děje, skládajícího se z politikaření a ňimrání se ve vztazích hlavních hrdinek. Nápisy na knize slibují ohromující dílo, které se vyrovná fantasy eposům a známým jménům, ale mě tato srovnání přinesla akorát to zklamání. Autorka má na svém kontě několik cen a byla v knize místa, kde jsem pochopila proč, bylo jich ale ukrutně málo." 

Christopher Paolini - Poutník, čarodějnice a červ

Do tohoto průšvihu mě pro změnu zatáhla nostalgie. Dračí jezdce jsem četla na střední a zcela nekriticky je milovala. Na pozdější řeči, že je Paolini kopírka a to ještě špatná jsem nebrala moc zřetel, protože jsem si nechtěla kazit vzpomínky na skvělý příběh. No jenže to jsem neměla brát do ruky tuto knihu. Vůbec nechápu proč vyšla a o co autorovi šlo? Připravuje si tak půdu pro opravdové pokračování? No to potěš. Našel pár povídek v šuplíku a rozhodl se je vydat? Protože přesně tak to působí. Nesourodé, nudné, překlad míst a jmen neodpovídá původní sérii a o nějakých zajímavých postavách nemůže být řeč. Opravdu bych si přála tuhle knihu zapomenout a stále žít v představě, že Odkaz dračích jezdců je parádní série. 

Největší překvapení a zároveň to nejlepší

Sara Baume - Jasno lepo podstín zhyna

Tohle je kniha, ke které mě přivedlo doporučení od Betty z Hlava v knihách, její recenzi si můžete přečíst ZDE. Rozhodně jsem nečekala, že narazím na takový skvost plný smutku, lidského osamění, ale i touhy po lásce a obdivu k přírodě. Tahle knížka má všechno a čím déle jsem o ní mluvila, začala jsem objevovat její skromný fanklub, do kterého patří třeba i Knihorožec, její recenze ZDE. Nebudu se to dlouho rezepisovat, Janso lepo podstín zyhna jednoduše stojí za přečtení, další lákadla a ukázky najdete v neviditelných knihách. 

Goldaz Hashemzadeh Bonde - To jsme byli my

Až teď mi došlo, že jsem se o téhle knize ještě písemně nezmínila a je mi to líto. Čas to napravit.
Nahíd má rakovinu a začíná být pěkně naštvaná. Má pocit, ž není fér umřít po tom všem čím musela projít, když po revoluci utekla z Íránu. Zároveň si však uvědomuje, že jí běží čas a je třeba napravit vztahy s dcerou, které jsou přinejmenším komplikované. Postupně tak odhlaujeme Nahídin život a objevujeme těžká břemena, které si nese ze své bývalé vlasti a která jí ne a ne opustit. Takhle knížka není líbivá, není zábavná ani dojemná a už vůbec nepracuje s příjemnými tématy. Je realistická, místy drsná a hlavně, je o touze po životě. Vůli přežít za každou cenu, vůli vydržet. Věřte mi, stojí za to si jí přečíst. 

Nové objevy: David Vann

Jsou autoři kteří vás doslova, a teď pardón za to ošklivé slovo, ale netuším jak to vyjádřit lépe: rozjebou. Srub jsem si půjčila úplnou náhodou a po dočtení jsem seděla a žasla. Taková brutalita, takový surovost a v neposlední řadě realističnost toho všeho mi nedávaly spát. Nikdy jsem nic takového nečetla a David Vann se do mě zakousl jak sekera do výše zmíněného srubu a nebylo cesty zpět. A pokud jsem si myslela, že byl Srub náročný na zpracování, Ostrov Sukkwan mi plivl do tváře a pak se mi cynicky vysmál. Bylo mi z té knihy zle, zdálo se mi o ní a nemohla jsem na ní přestat myslet, i když jsem se snažila sebevíc. Přes všechny ty psychické újmy nedokážu autorovi odolat. Stále mě to v knihovně masochisticky táhne k jeho knihám a já vím, že neodolám. Recenze na Srub zde.

Nový objev a zároveň to nejlepší: N. K. Jeminisin

O téhle autorce a sérii Zlomená země budu mluvit tak dlouho dokud budu moct. Budu ji všem cpát do krku a propagovat a podporovat a bůh víc co ještě, dokud to nebude ten největší bestseller, co kdy Česko vidělo. A teď fakt, přečtěte si to, prosím prosím prosím, vážně nebudete litovat. Lákadlo na první díl, si můžete přečíst v neviditelných knihách. Velmi dospělé fantasy s neuvěřitelně dobře napsanými postavami a dějem, který vás bude místy bolet číst. Takhle série nemá slabé stránky (tedy aspoň ty dva první díly, třetí jsem ještě nečetla) a pokud ji dáte šanci, možná se stane i vaší oblíbenou sérii. Za mě všechny place na světě nahoru. 

Lesníčkovo shrnutí roku 2020:

Uf. Co se mě a čtení týče, nějak jsem se proměnila v hroznou loudu. Nějak se nemůžu dokopat ke čtení a taky to podle toto tak vypadá, krom toho, že jsem se přestěhovala, začala platit Netflix a přestala mít výčitky, že o víkendu hraju na PSku a nic moc jiného nedělám, tak jsem se omezila a přestala objevovat nové autory, nové knihy, měla jsem spanilý plán, že si budu půjčovat knihy z knihovny a tím pádem to zase v sobě rozdmýchám, ale přišla první korona. Druhá. Třetí. A já se nějak k ničemu nedostala, takže můj konečný součet je: 23 knih. Sakra to je hodně málo. Well...

Nejlepší kniha: Nina Špitálníková - Svědectví o životě v KLDR

Bezkonkurenčně nejlepší kniha letošního roku přišla až na jeho úplném konci. Kniha rozhovorů se severokorejskými uprchlíky mě naplnila podivnými pocity, kterých se nemohu zbavit ani teď i když už to jsou skoro dva týdny, co jsem knihu přečetla. Neskutečné osobní zážitky lidí, kteří utekli z diktatury plné vymytých mozků, kteří si teprve ve své dospělosti uvědomují, že nic co jim celý život někdo vštěpoval do hlavy není pravda, kteří kolikrát až teď slyší životní zážitky lidí, kteří žijí v absolutní bídě a zimě, která panuje na venkově KLDR a kteří se učí žít jinak, než byli doposud zvyklí. Lidí, kteří museli třeba nechat své nejbližší napospas neskutečné tyranii a dost možná i smrti, lidí, kteří neměli nic a museli začít od píky tak blízko a přeci jen tak daleko od života, který žili.
Zatraceně, přece není v pořádku, že učitelkám přijde normální skutečnost, že děti ve školce malují zabité a zmrzačené američany a japonce! Silný zážitek.
Mám chuť přečíst všechny knihy od autorky, protože videa na netu už jsem stihla zkouknout...

Nejdivnější kniha: David Wong - John na konci umře

Tuto knihu jsem si koupila hrozně, hrozně dávno, když zavírali Levné knihy na Letenském náměstí a všechny knihy a předměty prodávali absudrní slevou. Tak jsem si řekla, proč nedat 30 korun za něco do čeho někdo investoval tolik času a energie, jako je kniha.
Uf s každou stránkou byla tato kniha divnější a divnější, ale ne v dobrém slova smyslu divnější, deux ex machina skoro všude úplně náhodné věci zabijí úplně náhodné tvory. No. Zkrátka to není kniha ke které se vrátím, sice mě pubertální humor občas bavil, nicméně určitě jsem se nebavila pořád a určitě mi to nesedělo.

Největší objev: Sylvain Neuvel - Akta Themis

K této sérii mě navedla Dortíček. A navedla mě na naprosto výbornou sérii která mě zcela pohltila a nedopřála mi oddechu, dokud jsem ji celou nedočetla! Měla jsem plnou hlavu otázek, potřebovala jsem odpovědi! Celou dobu jsem trávila otázkami kdo to je, co se stalo, proč se to stalo, jak se to děje, proč se to děje?! Měla jsem naprostou schýzu, když jsem knihu třeba zapomněla a nemohla ji číst cestou do práce nebo na chalupě, potřebovala jsem odpovědi a ty jsem mohla dostat pouze v okamžiku, kdy bych knihu dočetla.

Jak na to tak koukáme, vlastně jsme Vám v letošním shrnutí ukázaly méně známé knihy a žádných velkých bestsellerů, co čte každý jste se nedočkaly. Je nám to líto? Ani omylem! Budeme tedy doufat, že Vás insiprujeme k přečtení nějaké z nich i kdyby to mělo být jen proto, abyste naše názory vyvrátili.

Neváhejte nám naposílat odkazy na vše roční shrnutí, ať si také počteme. 

Přejeme Vám všem šťastný nový rok plný všeho, co Vám dělá radost

Dortíček, Lesníček & velrybí crew