Amie Kaufman & Jay Kristoff - Obsidio

A je konec. Wau. Ani nějak nevím... Je těžké si to přiznat. Bude mi tahle série chybět a řadím ji do svého seznamu, abych si ji někdy přečetla znovu.

Vážení, jsem tu před vámi, pokorný YA skeptik, který uznává, že toto dílo si zachovalo jakous takous kvalitu. Jsem přesvědčená, že tento sci-fi počin by mohl obrátit na víru pravou ne jednoho anti scifáka. Kaji se a sundavám svůj virtuální klobouček, protože tato autorská dvojce mi dala nějakou pevnou skálu, která se mi nerozdrobí pod rukama sotva vyjde druhý díl i přes výraznou podobnost a ne úplnou překvapivost mi dodali kvalitní YA, které nenudí, zbytečně nezatěžuje tím, co je náctiletým svaté - lásky a emoce a citečky a nikdo nikdy za žádných okolností neumírá a není zraněn a vůbec.
Děkuji, klaním se a vyhlížím další počin z pera této dvojice: sérii Auroru.

Ale pojďme na to, plané řeči stranou.

Pokud jsme se v Illuminae dočkali vraždící UI a úprku o život, v Gemině jsme měli útok vraždících žoldáků, rozpolcený časoprostor a parazity ochromující oběti A úprk o život, čeho bychom se tak mohli dočkat v Obsidiu?

Upozorňuji, že následující text může spoilovat předchozí díly, takže pokud si chcete přečíst předchozí díly bez vyzrazení děje, vraťte se k recenzi na Illuminae a Obsidio, nebo si jděte přečíst svůj výtisk. Děkuji za pochopení a pokud bude někdo i po tomto upozornění remcat, tak ho plácnu svým výtiskem. Nebo všemi třemi. (1896 stran)

Poslední díl série pojednává o tom, co se dělo potom, co část uprchlíků z prakticky vyhlazené Kerenzy IV překonala velkou část vesmíru a po tom, co došlo k politování hodným událostem na Hiemdallu, kdy jediná úniková cesta skončila rozbitá na atomy a došlo k přesunu většiny obyvatelstva na už tak přeplněnou palubu Hypatie, která se přes veškeré své technické problémy dostala za sedm mučivě dlouhých měsíců z planety Kerenza IV až ke zkáze, která zbyla ze skokové stanice, jen aby si tam všichni uvědomili, že se musí otočit a letět zpět na první obyvatelnou planetu - první dva díly letem světem. Když se tedy všichni, včetně pětice (Kady Grantová, Ezra Mason, Hanna Donellyová, Nik a Ella Malikovovi) hlavních hrdinů otočí, že pojedou zpátky, neví co je na konci cesty čeká. Nemají tušení, jestli nenajdou jen zdecimovanou planetu bez života, nebo zda najdou lidi přežívající ve zbytcích toho, co byla obytná planeta. Nicméně život na planetě v otrockých a genocidních mezích vzkvétá a bují a s tím i odboj proti uzurpátorům. A tam se setkáváme s Ashou Grantovou, sestřičkou, která nenávidí všechny vojáky, kteří podnikají invazi, členkou odboje a bývalkou Rhyse Lindstorma, který přiletí spolu s nenáviděnými vojáky, aby udržoval tuhý režim a až bude potřeba zametl stopy.
Dokáží pohřbít svou minulost a myslet jen na přítomnost? Dokáže jedna malá lodička prorazit blokádu vojenských lodí a partička puberťáků změnit osud všech lidí na planetě i v kosmických lodích obalených vakuem, podrobí se vzpurná posádka rozkazům teenagerů a spojí se do fungující jednotky?

Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že většina YA knih je psaná v ich formě, tudíž nemáte absolutně žádnou pravděpodobnost toho, že hlavní hrdina umře. Illuminae na druhou stranu je přepis deníků, chatů, kamerových záznamů a mailů, tudíž pokud jste četli nervák ve druhém díle, je vám jasné, že s hrdiny se může stát cokoliv. A to je věc, kterou jsem na této sérii obdivovala, prostě se s tím nemažou, mrtvoly hází na sebe a kupí je do masových hrobů, vypouští je do vzduchoprázdna a nechají jejich končetiny létat vzduchem, je to něco čeho se vám dostane málo kdy ať už jde o YA nebo beletrii jakéhokoliv stylu.

Navíc jak jsem řekla a čeho si pořád vážím a co skutečně stále obdivuji i po třech dílech, je styl jakým je kniha psaná, jak funguje po vizuální stránce, nenechá vás vydechnout, pořád sledujete kdo píše komu, koho sledujeme na kameře, to podstatné na tom všem je, že vše že sledujete minulost, že čtete samotná akta, která byla předána soudu, aby uznali vinu či nevinu. Co mě na tomto díle mrzelo, že už většina knihy se skládá z popisů kamer, které občas poněkud nudí... Objevíte méně chatovacích oken, méně mailů, méně myšlenek Spira, méně spletitých stránek, kde hledáte text jen po citu, nebo po tečkovaných linkách. Tento zajímavý koncept tudíž trochu upadá na úkor akce, která nejde shrnout v chatu.

Ačkoliv poslední díl uspokojil moje očekávání, nejsem úplně nadšená. Především, asi jako většině hodnotitelů, mi vadily šablony, tušíte, co se bude dít, hacker napíchne počítač a vše v lepší obrátí, Spirovi opět "jebne", nejzodpovědnější a nejstatečnější jsou v podstatě děti, tušíte to, protože jste to četli v předchozích dílech. Ale hlavně, všichni jsou černí a bílí, někteří změní barvy, ale pořád je to stejné: buď jsou dobří, nebo jsou ti špatní. Zároveň s tím jsem byla trochu smutná z toho, že v jedné knize se ve dvou situacích odehrála prakticky totožná scéna. Což je dost smutné, měla jsem trochu vyšší mínění o schopnostech autorů, hlavně už vám v tuto chvíli ty zvraty ani nepřijdou zajímavé, protože jsou více méně recyklované z předchozích knih. A to je to nejsmutnější na tom všem.

Je ale důležité taky podotknout, že se v knize objevila postava... Prakticky úplně zbytečná postava, ale v emocionální rovině bezkonkurenčně nejdůležitější postava, pokaždé když se objevila na scéně, zdálo se mi, že jsem trochu pookřála a pokud existovala postava, které bych přála krásný happy end, tak to byla tato.

Každopádně nemohu se rozhodnout, zda tento, nebo ten předchozí díl byl slabší. Za mě asi tento, protože co jsem na Illuminae milovala, totiž nepředvídatelnou a dříve neviděnou formu, autoři bohužel upozadili.

Co ale musím opět zmínit je skvělý nápad obálky. Sakra, oni mě tím plastovým obalem úplně zničí! Upřímně toto je jediné použití plastu, které bych byla ochotná akceptovat. Papír se roztrhá, nebo promočí, ale na plastovém přebalu? Nic moc vidět není! Což je super a případné poškrábání pak akorát způsobuje pěknou hru světel. Plus a co nesmím zapomenout. Bože ty knížky vedle sebe vypadají naprosto úžasně!

Kolem a kolem, ještě jednou smekám klobouček a pokorně skláním hlavu, po zatraceně dlouhé době vznikla série, která mě neomrzela po druhém dílu. Po dlouhé době jsem měla v ruce YA, které jsem netrpělivě otáčela stránku za stránkou a doufala, že se nestane nic hrozného. Ony se ty hrozné, heroické a naprosto zbabělé věci dějí, ale pořád jsem ve skrytu duše doufala, že na hromadě mrtvou, kterou si autoři vyskládali nepřibude žádná z oblíbených postav. A že to občas bylo o prsa.

Nyní vložím dvojí hodnocení: toto pro samotný závěrečný díl, který byl tak půl na půl, no možná spíš třičtvrtě na čtvrt:

A PŮL!!! Protože víte co, nebylo to prostě novátorské, forma byla nudnější. No muselo to dolů.

A tady pro celou sérii:

Víra v YA trošku obnovena. Ne moc. Ale aspoň maličko.

Mějte se krásně a taky potkejte nějakou zajímavou sérii!

Lesníček