Amie Kaufman & Jay Kristoff - Gemina

"Snad Tě utěší, když se dozvíš, že tvoje smrt bude sice nesmírně násilná, ale milosrdně rychlá."
Pochopte, tahle věta na obálce mě nemohla nechat chladnou. Hlavně po nadšení, které z mé strany panovalo po přečtení prvního dílu.

Název: Gemina Akta Illuminae - 02
Autor: Amie Kaufman & Jay Kristoff 
Počet stran: 664
Nakladatelství: CooBoo 

Víte co? 

Tahle série mě dostala. To, co začalo zvědavostí, se změnilo v naprosté zaujetí. Jsem velice ráda, že se mi díky Albatros Media a.s. naskytla možnost přečíst si první díl série - Illuminae, protože sama od sebe bych se do toho asi nepustila. Nespíš bych neměla tu odvahu. A také díky nim jsem se dostala k druhému dílu! A za to jsem taky moc vděčná.

Druhý díl je (pochopitelně) úplně odlišný od toho prvního. Zaprvé již se netísníte spolu s dalšími uprchlíky na několika lodích, které určitě nebyly určeny k evakuaci. Nacházíte se naopak na, na svátky, vylidněné skokové stanici Heimdall, kam výše zmíněné lodě míří. Byla by to poměrně nudná stanice kdesi na okraji vesmíru, jenomže se jí dostane nechtěné pozornosti právě kvůli těm již několikrát zmíněným plavidlům. Druhý podstatný rozdíl spočívá v tom, že se setkáváme s úplně novými hlavními hrdiny. Dobře, oblíbené duo z prvního dílu se i zde objeví, nicméně jen v rolích vedlejších.  

Nový hrdinové by nemohli být odlišnější od svých předchůdců. Drogový dealer a bohatá dcera velitele. Každopádně, již první díl obsahoval určité náznaky toho, že se jedná o poměrně akční jízdu a avizoval, že i druhý díl, by se mohl nést v podobném duchu. A víte co. Je to pravda!

V rychlosti: během prvního dílu jsme byli svědky útoku BeiTechu na ilegální důlní stanici na jedné vzdálené planetce. Uprchlíci se snaží dostat právě k červí díře, která by je přenesla do bezpečí. Ve druhém díle je aktivovaná spící buňka BeiTechu na Heimdallu, která zabraňuje jakékoliv spojení stanice s přilétající lodí. Zároveň s tím agent BT má za úkol dostat do stanice "auditorský tým" BeiTechu - čti: nájemné zabijáky, kteří mají "zahladit stopy" ať už na Hiemdallu tak na lodi s uprchlíky. Nicméně, jak jste jistě uhodli, to nebude tak jednoduché. A tak příběh ubíhá ke svému konci, ubíhá přes mrtvá lidská těla, mimozemské drogy a poruchy v časoprostoru.

Příběh samotný bych hodnotila spíše kladně než záporně, ačkoliv je jasné, že se tu na realističnost moc nehraje, pokud jsem byla schopná uvěřit tomu, co se dělo v prvním díle, v tomto dílu tomu skutečně moc nevěřím. Jasně, je možné, že moment překvapení by byl klíčový, ale překvapení netrvá 600 stran a parta puberťáků by proti sehranému taktickému týmu moc šancí nemělo.

Nevím, jestli to způsobuje mužský element při psaní, nebo to, že se autoři při psaní vzájemně mlátí přes prsty, ale zdá se mi, že sci-fi faktor tu funguje daleko lépe než u kde kterého současného sci-fi. Prostě čtete technickou stránku věci a říkáte si, rozumím každému slovu, dohromady to dává nějaký smysl, ale pořád nevím jak to sakra funguje. Prostě běžná hodina fyziky. A neupíráte tomu pravdivost. Je to tak. Tečka, víc vědět nepotřebujete, spousta technických pojmů a myšlenek, které podle všeho dávají smysl a v ději se nachází nějací lidé, kteří tomu všemu rozumí. 

Vyzdvihla bych i vedlejší dějovou linku, která je uvěřitelnější než samotný hlavní děj. Tedy ony mimozemské drogy. Které se získávají z parazitů. Jenomže paraziti jdou v okamžiku útoku stranou a co se stane, když jejich potrava zemře? Začnou hledat nového hostitele. Nicméně k mému zklamání této dějové lince nebylo věnováno tolik prostoru, kolik bych si přála.

Samozřejmě by to nebylo YA, kdyby nedošlo k milostnému vzplanutí. Na rozdíl od Illuminae jsem tady jasně viděla tu hranici, kdy vztah přišel od stavu: "Toleruji tvou přítomnost", do: "Asi tě miluju." Což beru s povděkem. Protože v minulém díle jsem si na to celkem stěžovala a přišel mi zbytečný samotný první krok, kdy se spolu pár rozešel. Tady je všechno poměrně jasné a pochopitelné.

Co ovšem se mi opět moc líbilo byla grafická stránka příběhu. Sakra, tenhle formát mi prostě sedí ke knize takového stylu. Vzhledem k tomu, že se má jednat o mnoha stránkové složky, které mají pomoci při soudním přelíčení, tak použitý formát je zkrátka a dobře ideální. E-mailové konverzace, chaty, popisy video záznamů, soukromé konverzace. A v tomto díle něco navíc: deníkové záznamy "psané rukou" + kreslené obrázky, občas v komiksovém stylu, občas jen skeče obličejů. I zde jsem se setkala s obrázky tvořené ze závorek a pomlček a opět blednu závistí, stejně tak při pohledu na obrázek tvořený několika slovy, které jsou různě odtónované, aby tvořily zřetelnou ilustraci.

Co se mě týče, nemohu se rozhodnout. Byl lepší první nebo druhý díl? Jak jste si mohli povšimnout, jsem nadšená. Opět... Chtěla jsem použít takovou tu frázi že se v této knize nejedná o běžné YA, ale to z textu poněkud vyplývá, protože tohle v žádném jiném YA nenajdete. Přežívačky na vesmírných lodí? Stále podané tak, aby to současná generace brala? Protože si nemohu nepovšimnout, že sci-fi mnoho mladých lidí nebere. Když jsem zmínila na táboře že hodně čtu sci-fi, tak se tak jako divili, že to čtou jejich dědové, že oni jedině Jojo Moyes a fantasy a tak. Takže ano, pokud je tu kniha, která mladé přivede k jednomu z mých milovaných žánrů, budu jen ráda, obzvláště když je tak povedená, jako tato.

Ovšem mám i jednu velice zápornou skutečnost. Co ten konec? Teď vám odhalím poslední větu celé knihy. Není v tom jediný spoiler, nebojte. Jen vám chci ukázat, co mě dokáže poněkud rozhodit sandál:

"Chcete slyšet jak to končí?"

Jo. Fakt. To je poslední věta celé knihy. Takže já si tady sednu do kouta a budu tiše a pokorně čekat na poslední díl. Nejdříve ale vyházím kus knihovny, aby se tam ten poslední díl vešel...

Tak pac a pusu

Lesníček & Bláža