Země příběhů: Srážka světů - Chris Colfer

A je to tady. Po téměř dvou letech je konec. Přichází poslední díl  Země příběhů. Jste připraveni? Je někdo někdy vůbec připravený na opuštění světa a postav, které si zamiloval? Udělal mi to autor jednoduché, anebo to bylo naopak srdceryvné loučení plné slz a papírových a kapesníčků? Dozvíte se. 

Název: Země příběhů - Srážka světů

Autor: Chris Colfer

Počet stran: 280

Nakladatelství: Fragment

Poslední díly jsou ošemetné, obzvláště jedná-li se o poslední díl tak populární série, jako je Země příběhů. Já na ty knížky nedám dopustit, fakt ne. Jsou vtipné, chytré, napínavé a plné laskavosti, přátelství a všech různých dalších lidských kvalit a pozitiv. Na Srážku světů jsem čekala déle, než mi bylo milo, ale nakonec jsem její čtení odkládala, protože jsem se jednoduše nechtěla rozloučit. Bylo to krásné, ale jako obvykle mám svoje výhrady.

Ze začátku jsem na téhle sérii nedokázala najít nic špatného, přišla mi prostě dokonalá. Někdy u třetího/čtvrtého dílu jsem jí začala tolerovat drobné prohřešky obzvláště proto, že už dávno nejsem cílovka, a tak se v knihách asi piplám o něco víc. Jenže, i když bych si to moc přála, poslednímu dílu se nedá odpustit hned několik věcí. Za prvé je to jeho neuvěřitelná repetitivnost. A tím nemyslím s dalšími díly série, ale s poslední knihou jako takovou. Příběh se odehrává na několika frontách, které se neustále spojují, promíchávají a zase oddělují. A každý samozřejmě musí všechno a všem vysvětlovat. A to je tak únavné. Čtete nějaký děj jen proto, abyste si to všechno ve zkratce přečetli ještě jednou o kapitolu později a to se prosím děje více než často. Já chápu, že postavy si musí říct, co dělaly, jaké mají plány a tak dále, ale co je moc je moc.  Tahle knížka by byla o dobrých padesát stran kratší, kdyby se z ní vystřihly všechny opakované informace.

Ano, chybí mi tam první díl, to je tak když někomu půjčujete knížky...

Za druhé, v tomto díle dostanou prostor úplně, ale úplně všichni. Každá postava, se kterou jste se skrz sérii potkaly (a není mrtvá) se tu objeví a můžu vám z fleku říct, že je to všechno jen ne dobře. Já rozumím tomu, že autor chce dopřát všem postavám rozuzlení a nenechat nikde nic otevřené, ale možná je na to 280 stran málo. Problém vidím v tom, že všichni měli svůj moment, svůj kus děje. Ve filmu by to asi působilo dobře, ale v knize to bylo velmi útržkovité a působilo to na mě trochu sešité horkou jehlou. Těch postav, o které se musel autor postarat bylo jednoduše až moc a tak se všem dostalo kratičké chvilky slávy, která bohužel často působila hodně nuceně.

"Omlouvám se, že sem tak vpadám, ale stalo se něco strašného," prohlásil Artuš.

"Vpadli k nám Sasové?" napadlo Merlina.

"Jsou zase v módě harémové kalhoty?" otázala se Matka Husa. 

Za třetí, americká korektnost. Mám ráda když se v knihách věnuje čas nějaké té osvětě nebo bourání stereotypů, ale nemám ráda když mi to někdo cpe do krku a nutí mě to spolknout. Tady bylo všechno tak hrozně bijící do očí. Nejvíc mě asi dostala odstavec "Otrokářství je moc špatné!" (Opravdu? To mi nikdo neřekl!) a odstavec "Mateřství je krásná věc a vřískající mimino v letadle taky, se s tím smiř". Možná jsem prostě jen přecitlivělá na podobně z kontextu vytržené moralizování, třeba si toho vy ani nevšimnete. Kdo ví?

I když mám s posledním dílem určité problémy, nemůžu mu upřít, že ten úplný konec je vážně vážně skvěle napsaný. Není kýčovitý ani přehnaně moralizující, naopak je velmi lidský, laskavý a přesně takový, jaký jsem si ho přála. Způsob jakým se autor rozhodl vyřešit hlavní zápletku se mě upřímně dotkl a nedokážu si představit, co udělá s někým ve věkové kategorii, komu je kniha určena. Gratuluju, pane Colfer. I když je poslední díl o dost vážnější a napínavější než všechny ostatní, vtipů logicky ubývá, ale i tak si sérii zachovává svoji lehkost, svižnost a v neposlední řadě humor, i když je ho o něco méně.

"Šťastné konce existují, jen nevypadají tak, jak si myslíš. Šťastný konec neznamená řešení všech životních problémů ani záruku, že život bude snadný; je to slib, který dáváme sami sobě, že budeme vždycky žít, jak nejlíp můžeme, bez ohledu na to, co se nám stane. "

Země příběhů je zábleskem v nekonečném moři literatury pro děti a mládež. Je to sérii, které se podařilo udržet náboj, vtip, zábavu i napětí na stejně dobré úrovni po celých šest dílů. Pokud chcete knihy, které vás rozesmějí, ale i pohladí po duši, neváhejte a čtěte. Pokud chcete něco, co poučí vaše dětí/sourozence/synovce/neteře o síle přátelství, soucitu, odpuštění, rodinných vztazích (které nejsou nikdy jednoduché a především síle příběhů, tak jste si nemohli vybrat lépe. Zemi příběhů stojí za to číst ať už jste jakéhokoli věku, věřte mi, vím o tom své. 

Tahle série mi bude chybět. Vážně jo. A proto si taky koupím v angličtině její prequel, který vyjde někdy v září. Těšíte se? protože já se nemůžu dočkat!

Tomuhle dílu sice musím dát nejnižší hodnocení z celé série, ale rozhodne to neznamená, že by byl špatný, konečně názor si uděláte nejlépe samy, když si knihu přečtete. 

Za celou sérii však musím dát Zemi příběhů zcela jasných pět velrybek. Byla to nádherná jízda a já nelituji jediné chvíle strávené nad jejími stranami.