5 knih, které jsem objevila díky povinné četbě

Možná si někteří z vás všimli, že jediný pravidelný přispěvatel je poslední dobou Dortíček.
Nějak mi nejdou psát recenze, tudíž jsem se rozhodla, že zkusím pro rozjezd něco jiného. 
Mých pět knih.
Pět knih, které jsem objevila díky povinné četbě a už na ně nedám dopustit. 
Dámy a pánové, držte si klobouky.

1. Joseph Heller - Hlava XXII

Kriste tu knihu miluju. Když jsem připravovala tento článek, měla jsem po ruce svůj starý čtenářský deník a sakra já dostala ohromnou chuť opět si tuhle knihu přečíst. Krom toho, že je krásně absurdní a pacifistická z ní pochází můj oblíbený citát: "Rozhodl se, že bude žít věčně a umře, jen když mu to nevyjde." Kromě toho má tato kniha jednu z podle mě nejkrásnějších obálek, nebo alespoň moje vydání ho má (hehehe).

Při focení těch knih jsem si uvědomila, že už nemám vůbec žádné sešity, že jsem to všechno vyházela. Takže seznamte se, ten velký zápisník dole to jsou maturitní témata, pak je tam prázdný blok, šedivá obálka to je skicář, pak je tam můj čtenářský deník a nakonec Pravidla českého pravopisu!

2. Robert Merle - Smrt je mým řemeslem

Když jsme měli v rámci povinné četby číst tuto knihu, četla jsem Hlavu XXII, která byla zařazena do stejné poválečné literatury. Téma holocaustu a koncentračních táborů mi vůbec nesedí a tak, když jsme se pak přečůrávali, kdo co skutečně přečetl a že já za to měla za jedna, tak jsem nikomu nechtěla věřit, že je tahle kniha tak moc dobrá. Až mi Evička řekla: "Hele, zkus to, ráda čteš, půjčím ti naší knížku a uvidíš, když tak mi to vrátíš." Tak jsem to zkusila. A sakra stálo to za to.

3. John Steinbeck - O myších a lidech

U nás na gymnáziu, když jsme dostali kánon povinné četby, tak si každý z nás vzal jednu knihu, aby na ní předvedl referát (pokaždé jsem si vzala hrůzy, protože lepší knihy byly vždy rozebrané, než se na mě dostala řada. Myslím, že jsem měla Oidipa, Ivanehoe, něco a ve čtvrťáku to vyšlo poprvé a naposledy a měla 1984). O myších a lidech si vzala spolužačka, která no dejme tomu úplně školní povinnosti moc nedávala. A tak jsem se jí ptala: Proč to bereš? Ty víš o čem to je? Co odpověděla, si budu pamatovat do smrti.  -No jasně, je to o myších a o lidech... Co bylo překvapivé? Ona ten referát skutečně donesla a knihu skutečně přečetla, Lucko, bylo to dobrý? Bylo to neskutečně skvělý! Musela jsem se o tom sama přesvědčit. Sakra ta kniha byla je tak dobrá!!! Po právu zabírá místo v mé knihovničce.

4. Ladislav Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha 

Tato knížka je. Mírně řečeno zvláštní. Vlastně celou knihu přemýšlíte, co to vlastně čtete a proč to děláte. Po celou dobu nevíte co by se z toho mohlo vyklubat. Vlastně ani pořádně nevíte jestli to chcete dočíst, protože lidstvo je nonstop přirovnáváno k největší odpornosti vůbec, Sternenhoch se vám neskutečně hnusí a Helga je něco, co nedovedete zařadit. Satan? Zlo samo? Nebo jenom nějaká nepochopená duše? A pak na posledních několika stranách to všechno do sebe zapadne. A pokud jste vydrželi celou knihu až do konce, tak budete sedět a přemýšlet, jestli by nebyl lepší filozofický závěr v duchu celé knihy... Na jednu stranu... Jo. Ale na tu druhou... Hehehe

5. František Halas - Torso naděje

Upřímně? Nemám ráda poesii, nikdy mě nebavilo se zastavit a přemýšlet nad významem každého verše, proto když bylo stanovené téma česká poesie, myslela jsem, že začnu mlátit hlavou o zeď. Nic z toho jsem nechtěla ani vidět. Ale sakra, tohle mělo zajímavý název. A taky mě to překvapilo. Četla jsem to poprvé. Ani prd. Vůbec, ale absolutně vůbec nic jsem nepochopila. Neměla jsem nejmenší tušení o čem ten člověk básní, Bože, vždyť mě to ani nedávalo smysl, přečetla jsem to jen tak letmo a už nebyl čas vycouvat, dva dny do odevzdání je dost málo. Přečetla jsem básně znovu, pomalu v klidu, nažhavila mozkové závity. A najednou to všechno začalo dávat smysl. Název sbírky, básně v ní, všechno to do sebe zapadlo a já si, byť jsem nechtěla, uvědomila, že poesie možná není tak špatná věc.

A co vy? Oslovila vás někdy povinná četba natolik, že jste jí s radostí zařadili mezi své top knihy? 

Tento článek neobsahuje některé mé oblíbené knihy (Krysař, 1984, Hobit a Pán prstenů, ani Kytici, ani Němou barikádu, Poea a spoustu dalších) protože jsem se o nich dozvěděla jinak, než z povinné četby a přečetla jsem je mimo povinnou četbu.

Mějte se krásně, Lesníček.