Muzeum her

Knižní velryby nejsou jenom vášnivé čtenářky, ale máme i mnoho jiných zájmů (dobře, zase tak mnoho ne). Mezi jeden z těch největších rozhodně patří počítačové hry. Protože občas jednoduše není lepším odreagováním nic jiného, než vzít ovladač a postřílet pár pekelných zmetků brokovnicí. Tak jsme společně zamířily do Muzea her a bylo to jako výlet do malého ráje.

Jak jsem na něj přišly? No, kdykoli jsem od Lesníčka jezdila, míjela jsem ho v tramvaji. Zaujal nás hned na první pohled. Sice jsem netušily jestli to je herna, prodejna nebo jestli mají vůbec otevřeno, ale rozhodně nás fialová výloha lákala dovnitř. Pak jsem viděla v pořadu RE-PLAY (celý díl najdete zde) rozhovor s majitelem a jak to vypadá uvnitř a bylo rozhodnuto, že musíme jít!

Hned po příchodu víte, že tohle je místo pro fajnšmekry nebo ho minimálně jeden takový zařizoval. Je to totiž jako vstoupit do jakési herní Narnie. Všude okolo vás jsou hry. A tím nemyslím nějaké drobné elegantní konzole, ale doslova pořádné kusy techniky, včetně všech možných simulátorů závodění. A jelikož je tohle výjimečné muzeum, můžete na (skoro) všechny exponáty sahat. Ba co můžete, doslova musíte, pokud si chcete užít parádní zážitek. 

Prostor o dvou patrech je vyplněn hrami, konzolemi, počítači nebo výstavkou sběratelských edic her, zkrátka a dobře je čím se kochat. Jsou ty velké a profláklé firmy, ale i mnohými zapomenutí tehdejší průkopníci. Najdete tu Playstation, Xbox, Segu, Nintendo, Atari, Wii U a mnohé další a to prosím mluvím jen o herních konzolích. Zahrát si tu můžete takové pecky jako Super Mario Bros, Sonic, Assasin's Creed, Star Wars, Medievil, Crash Bandicoot nebo legendárního Pac-Mana. 

většina konzolí má k sobě ovladače napevno přichycené, aby nedocházelo k vytrhávání z konzole a nedejbože krádeži. To je občas nepříjemné, protože si častokrát musíte sednout protože na ovladač nedosáhnete ani si ho nenatočíte k vaší úplné spokojenosti, ale což, důvody proč tomu tak musí být jsou zcela jasné. 

Nezapomíná se zde ani na počítače a co se jich týče, musíte se některým těm "dinosaurům" smát. Na druhou stranu se podívejte na Lesníčka jak nadšená je z Aladina, který vyšel už v roce 1993 a obě jsem ho měly doma!

Některé hry se ovládají joystickem, jiné klávesnicí, nezáleží na tom, zábava je to všude stejná. Zahrát si tu můžete třeba první Diablo nebo legendárního Wolfensteina a mnoho jiných kousků. 

V neposlední řadě je muzeum her příjemný prostor. Nejenže si můžete všechno osahat, ale ještě se přitom můžete rozvalit na příjemném gauči a mnoha sedacích pytlech a vyzvat svého kamaráda na nějaký ten zápas třeba ve Fifě. A pokud vás už ze zírání do obrazovek bolí oči, můžete si prohlédnout výstavy nejen sběratelských edic a původních krabic a obalů od her. Jsou tam úplné poklady. 

Jediným "negativem", které můžeme zmínit je fakt, že u spousty her jednoduše nemáte tušení, co dělat. Ovládání řešíte metodou pokus omyl a když už na to přijdete, hra vás po ukončeném levelu nepustí dál. Problém vidím v tom, že nemám tušení, zda je tak hra nastavená záměrně nebo jsem jen já úplný blbec. Ano samozřejmě mohly bychom se jít zeptat, jenže to ne, to my se moc stydíme a tak radši jdeme zkusit hrát něco jiného. Samozřejmě to nedělají všechny hry, ale i tak bychom u některých méně intuitivních her ocenily nějaký kratičký papírový návod, hlavně pokud se jedná o nastavení pro dva hráče. 

Všehovšudy jsem v téhle nádheře strávily něco přes dvě hodiny. Navíc hned při vstupu dostanete náramek a tak můžete prostory muzea libovolně opouštět a zase se vracet, to když vám z toho hraní třeba vyhládne. Konzole a hry se průběžně obměňují a tak se nemusíte bát, že by na exponáty padal prach. Navíc muzeum pořádá i různé tématické akce například japonské herní systémy nebo víkend s virtuální realitou, nudit se rozhodně nebudete. Informace o vstupném a otevírací době naleznete na stránkách muzeumher.cz 

Velryby hodnotí tohle muzeum pěti velrybkami a na závěr vám posílají fotku Lesníčka Ostrosřelce!