Název: Vrby (The Willows (1907))
Autor: Algernon Blackwood
Nakladatelství: Vyšehrad
Počet stran: 144
Že vám jméno Algernona Blackwooda nic neříká i když žil na přelomu 19. a 20. století (tedy žádná novinka)? Nedivím se, Vrby jsou totiž jeho první kniha přeložená do češtiny! A přitom jeho dílo je obsáhlé a ani on sám neměl přehled kolik povídek za svůj život napsal. Když jsem si hledala nějaké informace o autorovi, abych do jeho díla neskočila jako slepý do vody, zjistila jsem, že byl mystik, zastánce duchařiny a milovník přírody, což by se mělo odrážet i v jeho dílech a víte co? Je to tak!
V povídce Vrby se setkáváme se dvěma bezejmennými dobrodruhy, Angličanem a Švédem. Spolu putují po proudu Dunaje od jeho pramenu v německém Schwarzwaldu až po jeho ústí do Černého moře. Hlavní dej příběhu se ale odehrává v záplavové oblasti tohoto Evropského veletoku, v místech Dunajských luhů, kde bývala příroda nespoutaná a divoká. A tomto prostředí se odehrává mysteriozní příběh o setkání lidí a Bohů.
Pokud někdo sleduje naše recenze a články pravidelněji, mohl si už utvořit jistou představu o tom, které knihy u nás bodují. U mě to bývají knihy s obsáhlými popisy prostředí a atmosféry, tudíž mohu říct, že tato malinká knížečka se připojuje ke knihám, které u mě zabodovaly. Atmosféra byla nádherně vykreslená a já měla skutečně pocit, že sedím na písečném ostrůvku, kolem mě ubíhá řeka a vrby si mezi sebou povídají a když se do knihy pomalu promítat pocit neurčitého strachu, začínaly i ve mě pomalu narůstat obavy.
Do této povídky nesmíte jít s tím, že vás bude děsit stejně, jako Kingova díla. Když si dnes čteme H.P. Lowercrafta, nepůsobí na nás jeho knihy tak moc děsivě, samozřejmě nás trochu lekají jeho představy, nemůžete to číst s naprostým klidem a netečností, nicméně dříve se lidé bez nadsázky báli při četbě jeho knih. Stejně tak, jako utíkali z kinosálu, protože při prvním promítání rozjezdu vlaku se báli, že je ten vlak zajede. Na nás nepůsobí věci stejně, jako na naše předky před více jak sto lety. Ale esence těch obav v dílech přetrvávají a Vrby jsou dokonalým příkladem. Ačkoliv je vám jasné, že se nebudete bát jít v noci na záchod, nedá vám kniha klid. Hlavně v okamžicích, kdy hlavní hrdinové tápou ve svých obavách, to může být prvé poledne a vám jejich přemýšlení přijde naprosto racionální. Když ale zpětně přemýšlím, číst knihu v během pobytu v přírodě a ne v teple domova v centru města, možná bych mluvila jinak...
Co se mi především líbilo byla realističnost obou postav. Každému z nás se někdy stalo něco, co se dá jen těžko vysvětlit a v každém z nás probíhal přesně stejný monolog, který běží Angličanovi v hlavě. Je to možné? Kecy, přece se to dá tak a tak vysvětlit, ale přece... A obě jeho postavy vedly své vlastní boje ve svých hlavách, i když kvůli poutavé ICH formě jsme viděli jen do té Angličanovi, bylo z popisů jasné, že i Švéd přemýšlí a kalkuluje. A když se pak vyjeví, že ne všechno je tak, jak se zdá, je zřejmé, že během necelých sto padesáti stran se sonda průzkumu lidské mysli vyšle hlouběji, než jste jí kdy vyslali. A i když probíhá jen minimum dialogů, uvědomíte si, že postavy vám celkem sedí a rádi byste s nimi vyrazili i na jiné výpravy. Na nějaké méně podivné, na nějaká místa, kde se nedějí divné věci, kde neúřadují divné síly z jiných světů, které nežádají smrt, aby pustili život dál.
Je třeba dodat, že první vydání knihy Algernona Blackwooda je důstojné a krásné hlavně díky monochomatickým kresbám od Jana Híseka, dodávají knize jistý pocit tajemna, neuchopitelnosti a jsou nádherným příkladem práce umělcovi mysli, kdy si každý dokáže scénu představit podle svého, ale on dokáže, že to jde i jinak, abstraktněji a přesto zřetelně. Srdce amatérského kreslíře zaplesalo!
Celkově knihu hodnotím velmi kladně, potěšil mě formát a velikost knížky! Tak akorát do kapsy mého kabátu! Těšilo mě téma a zpracování, miluji přírodní tématiku, les, ať už je jaký chce, v sobě ukrývá historii a příběh, občas vás les děsí ani nevíte proč a občas se v něm cítíte jako doma, energie z něj proudící je pokaždé jiná a z toho vrbového lesa bych utekla ihned, jak by to jen šlo. Bavil mě jazyk, někde na pomezí starého a nového, zkrátka vhodné, jak pro mladší generaci (která neví, co jsou kadeře), tak i nám starším a pokročilým.
Marně přemýšlím, jestli mám nějakou výtku. Je to vážně zvláštní, ale moje skeptické já nemůže na nic přijít.
Jsem spokojena a literárně nasycena.
Děkuji, nakladatelství Vyšehrad, že jste se odhodlali vydat Blackwooda, určitě se budu zajímat i o jeho další knihy.
V povídce Vrby se setkáváme se dvěma bezejmennými dobrodruhy, Angličanem a Švédem. Spolu putují po proudu Dunaje od jeho pramenu v německém Schwarzwaldu až po jeho ústí do Černého moře. Hlavní dej příběhu se ale odehrává v záplavové oblasti tohoto Evropského veletoku, v místech Dunajských luhů, kde bývala příroda nespoutaná a divoká. A tomto prostředí se odehrává mysteriozní příběh o setkání lidí a Bohů.
Pokud někdo sleduje naše recenze a články pravidelněji, mohl si už utvořit jistou představu o tom, které knihy u nás bodují. U mě to bývají knihy s obsáhlými popisy prostředí a atmosféry, tudíž mohu říct, že tato malinká knížečka se připojuje ke knihám, které u mě zabodovaly. Atmosféra byla nádherně vykreslená a já měla skutečně pocit, že sedím na písečném ostrůvku, kolem mě ubíhá řeka a vrby si mezi sebou povídají a když se do knihy pomalu promítat pocit neurčitého strachu, začínaly i ve mě pomalu narůstat obavy.
Do této povídky nesmíte jít s tím, že vás bude děsit stejně, jako Kingova díla. Když si dnes čteme H.P. Lowercrafta, nepůsobí na nás jeho knihy tak moc děsivě, samozřejmě nás trochu lekají jeho představy, nemůžete to číst s naprostým klidem a netečností, nicméně dříve se lidé bez nadsázky báli při četbě jeho knih. Stejně tak, jako utíkali z kinosálu, protože při prvním promítání rozjezdu vlaku se báli, že je ten vlak zajede. Na nás nepůsobí věci stejně, jako na naše předky před více jak sto lety. Ale esence těch obav v dílech přetrvávají a Vrby jsou dokonalým příkladem. Ačkoliv je vám jasné, že se nebudete bát jít v noci na záchod, nedá vám kniha klid. Hlavně v okamžicích, kdy hlavní hrdinové tápou ve svých obavách, to může být prvé poledne a vám jejich přemýšlení přijde naprosto racionální. Když ale zpětně přemýšlím, číst knihu v během pobytu v přírodě a ne v teple domova v centru města, možná bych mluvila jinak...
Co se mi především líbilo byla realističnost obou postav. Každému z nás se někdy stalo něco, co se dá jen těžko vysvětlit a v každém z nás probíhal přesně stejný monolog, který běží Angličanovi v hlavě. Je to možné? Kecy, přece se to dá tak a tak vysvětlit, ale přece... A obě jeho postavy vedly své vlastní boje ve svých hlavách, i když kvůli poutavé ICH formě jsme viděli jen do té Angličanovi, bylo z popisů jasné, že i Švéd přemýšlí a kalkuluje. A když se pak vyjeví, že ne všechno je tak, jak se zdá, je zřejmé, že během necelých sto padesáti stran se sonda průzkumu lidské mysli vyšle hlouběji, než jste jí kdy vyslali. A i když probíhá jen minimum dialogů, uvědomíte si, že postavy vám celkem sedí a rádi byste s nimi vyrazili i na jiné výpravy. Na nějaké méně podivné, na nějaká místa, kde se nedějí divné věci, kde neúřadují divné síly z jiných světů, které nežádají smrt, aby pustili život dál.
Je třeba dodat, že první vydání knihy Algernona Blackwooda je důstojné a krásné hlavně díky monochomatickým kresbám od Jana Híseka, dodávají knize jistý pocit tajemna, neuchopitelnosti a jsou nádherným příkladem práce umělcovi mysli, kdy si každý dokáže scénu představit podle svého, ale on dokáže, že to jde i jinak, abstraktněji a přesto zřetelně. Srdce amatérského kreslíře zaplesalo!
Celkově knihu hodnotím velmi kladně, potěšil mě formát a velikost knížky! Tak akorát do kapsy mého kabátu! Těšilo mě téma a zpracování, miluji přírodní tématiku, les, ať už je jaký chce, v sobě ukrývá historii a příběh, občas vás les děsí ani nevíte proč a občas se v něm cítíte jako doma, energie z něj proudící je pokaždé jiná a z toho vrbového lesa bych utekla ihned, jak by to jen šlo. Bavil mě jazyk, někde na pomezí starého a nového, zkrátka vhodné, jak pro mladší generaci (která neví, co jsou kadeře), tak i nám starším a pokročilým.
Marně přemýšlím, jestli mám nějakou výtku. Je to vážně zvláštní, ale moje skeptické já nemůže na nic přijít.
Jsem spokojena a literárně nasycena.
Děkuji, nakladatelství Vyšehrad, že jste se odhodlali vydat Blackwooda, určitě se budu zajímat i o jeho další knihy.
Sakra je to dlouho, co jsem měla reakci na knihu bez jediné negativní reakce.
Super.
Tak snad i další recenze budou jen a jen kladné!
PS: Víte jak, vrby se v Praze hledají dost blbě... Tak mám nějakou lísku.
PS: Víte jak, vrby se v Praze hledají dost blbě... Tak mám nějakou lísku.
Lesníček
O autorovi jsem nikdy neslyšela, ale jak tak koukám, asi to není překvapení, když je tohle přeložená prvotina. Ale i tak se o tom tolik nemluví. Což je asi škoda, vzhledem k tomu, jak jsi to vychválila. :)
OdpovědětVymazatNení, osobně se považuji za vcelku znalou v literatuře a byť jsem třeba autora nečetla, tak znám alespoň jméno, když už nic jiného, ale Blackwooda jsem viděla poprvé v novinkách Albatrosu :D
VymazatMě se knížka vážně hodně líbila, upřímně ji zařazuji mezi nejlepší, co jsem letos vůbec četla... :)
Když jsem zjistila, že u nás Vrby mají vyjít, tak jsem jásala, že konečně u nás taky někdo přeložil Blackwooda! :) Bohužel ale času málo a nových knih mraky, takže stále čekají až na ně přijde řada... ale myslím, že je nechám pár knih přeskočit :D
OdpovědětVymazat... Mluvíš mi z duše! :D Tolik knih, co čeká v řadě a pak přijde nějaká pecka a je na prvním místě seznamu. Náhodou... :D Záhada... :D
Vymazat