Traci Chee - Mluvčí

Když jsem přečetla první díl, byla jsem v celku překvapená a spokojená. Překvapená, protože jsem nečekala, že by něco takového mělo vyjít a spokojená, protože oproti mým očekáváním mě kniha potěšila.

No. 

Druhý díl. Heh... Druhý díl... Je kapitola sama pro sebe.

No porovnejte první recenzi na Čtenářku s tou, která přijde s Mluvčím.

Název: Mluvčí (2.díl série Moře inkoustu a zlata) (The Speaker)

Autor: Traci Chee 

Počet stran: 368

Nakladatelství: Fragment

Dobře. Dobře, tak to zkusím. Budu objektivní a nebudu se vztekat. A budu se snažit dát recenzi hlavu i patu.

Ale bude to těžké, když chci den strávit tím, že budu na čtvrtku malovat tančící ďábly, slepit to do čepičky, dát jí Traci Chee na hlavu a postavit na hranici spolu s její knihou. Ale pojďme k recenzi.

YA má takový podivný zvyk začínat tam kde končil první díl, ono by to nebylo špatné, kdyby knihy vyšly v rychlém sledu za sebou nebo by byly už vydané a vy je jen koupili a četli, nicméně toto není ten případ a tak se mi stalo to, co se mi stalo již několikrát. Neměla jsem nejmenší tušení, co se děje, kde jsem a co jsou ti zmínění lidé zač. Asi jako když vás někdo vzbudí náhlým rozsvícením světla. 

A přesně tak začíná Mluvčí. Se Sefií a Lučištníkem se setkáváme během jejich úniku před Gardou, které v minulém díle trochu pocuchali peří. Během jejich útěku zachraňují další chlapce, kteří byli určeni k boji a zabíjení, vznikají nová přátelství, nové lásky a nové zápletky, které s postupem děje gradují a dávají vzniknout dalším uzlíkům do mozaiky příběhu. Jenže hlavní děj má i několik vedlejších epizod, stejně jako v minulém díle se i tady prostřednictvím Knihy dostáváme do minulosti a i do budoucnosti. V některých kapitolách jsou i jiné hlavní postavy, opět se setkáváme s kapitánem Rákosem, vidíme děj i z druhé strany barikády prostřednictvím bývalé ředitelky Gardy a vidíme i úplně jinou perspektivu, kterou nějaké děti putující po jednom království vůbec nezajímají a to přes umírajícího krále a jeho pobočníka. Zkrátka je toho na jednu knihu dost.

A ne všechny dějové linky u mě sklízely plody úspěchu.

Tak v první řadě bych se zaměřila na to hlavní. Na dva hlavní tahouny děje. Na Sefii a Lučištníka. Pan Bože. Já se v minulém díle tak radovala, že je kniha spíš o dobrodružství a o brutalitě a ne o nějakých citech, co k sobě vzájemně chovají. Ano, byly náznaky, zřetelné náznaky. Na konci byl polibek, ale to co v minulém díle Chee potlačovala, jako kdyby tady vytrysklo na povrch v plné síle, už to v sobě asi neudržela. Takže ve své podstatě zajímavá zápletka, která by tam byla, je pohřbená pod tím, že se tihle dva k sobě tisknou a lísají a líbají na úplně všech stránkách. Teda pokud se zrovna nedohadují, nebo Lučištník nemá znepokojující vztah se svým kamarádem. A pokud neprobíhá milenecký vztah, hádka, nebo podivný vztah dvou mužů, tak se ti dva muži hádají, nebo perou, přičemž vás ujišťují, že bez sebe nedají ani ránu. Vlastně takto probíhá celá jejich dějová linie. A pak je tu (samozřejmě) temné tajemství a morální dilemata. Není to překvapivé, to jsou dva rysy téměř veškerých knih tohoto žánru. 

Zajímavé je, že tahle dějová linie - ta nejvýznamnější - mě rozčilovala ze všech nejvíce. Na části kapitána Rákose a jeho posádky na lodi Proud víry jsem se těšila. Jejich děj mě zajímal a byla jsem šťastná, že je Chee nepohřbila na hřbitově použitých a znovu nevyužitých postav. Stejně tak, jako mě bavily scény, kde byli Sefiiny rodiče, ke kterým se retrospektivně vracela, do doby jejich mládí, tyhle části byly snad ze všech nejlepší.

Líbilo se mi prokletí, které obestíralo krále a měla jsem ráda pohled Tanin, zástupkyně hlavních padouchů, pak jsem jim fandila víc než Sefii a Lučištníkovi, kteří měli být ti dobří, ale pro mě ne. Stejně tak se mi líbily krátké v průměru dvě stránky dlouhé vsuvky, které mají dost temný podtón výslechu a mučení obětí ze kterých se Garda snaží dostat informace o hlavních hrdinech.

Pokud jste si někdy všimli, tak knihy od Fragmentu mají na zadní straně obálky takový bílý obdélník a v něm takové sloupky, které vám zřetelně naznačují, co od knihy čekat. No mělo mě zarazit označení emoce na stejné úrovni jako tajemno a napětí. Jenže ten první díl to tam měl taky! Jsem zmatena. 

Dál bych ráda zmínila očividné chyby v textu. Občasné překlepy neřeším, je mi jasné, že to zkrátka nejde ohlídat, ani když to zkontrolujete pětkrát, spíš mi jde o fakta. Že Chee kombinuje časová období, to už jsem si stěžovala v minulé recenzi, ale ona ani neřeší nějaké staré známé pravdy. Třeba skutečnost, že máky na podzim potažmo na začátku zimy zkrátka nekvetou, ani ve fantasy světě, tam zima bývá ještě krutější než je! Taky fakt že po břidlici se prostě šplhat nedá. Pokud nejste horolezec sebevrah a pokud by po tom někdo skutečně šplhal, tak by to určitě nebylo bez povšimnutí, myslím, že by o vás věděl každý člověk v širokém okolí. Taky mě zarážel fakt, že člověk kterého jste málem zabili se s vámi baví jako by se nechumelilo a že chlapi mají mezi sebou vztahy jako ženské - pojďme se sebe urážet a hádat se o úplných hloupostech, jediný rozdíl mezitím kdo se hádá je, že mužské dohady Chee napumpovala testosteronem, širokými rameny, svalnatými těly a hranatými bradami. 

Co se mi mimo jiné na minulém díle líbilo, byl fakt, že čtení a psaní bylo něco zvláštního, něco co moc lidí neumělo a bylo to super, takové zakázané ovoce. A je zajímavé, že teď se tím nikdo nezabývá, prostě jo, Sefie umí číst a v klidu to učí i dalšího člověka a kdyby chtěli učit i jiní, tak je taky učí. A je mi jasné, kam tahle dějová linka povede s tím, co jsme měli možnost si přečíst v Knize o písařích. Stejně jako se mi líbila hrozba, smyčka, která se kolem hlavních hrdinů utahovala, tady povolila a nechala je běhat si po jednom ostrovním království a dělat si vlastně cokoliv, co chtěli. Také se mi v první díle líbil fakt, že příběh nebyl prvoplánovitě brutální, že když už se tam objevilo násilí bylo drsné, byly tam mrtví lidé bez nohou a rukou. Tady je boj téměř každou kapitolu, měla bych být ráda, miluji krvavé řeže, ale ne takové, kde nejsou zohavené mrtvoly a největší morální dilema je: Ta holka si mě nezaslouží, protože zabíjím lidi a líbí se mi to.

Vzpomínám si, že v prvním díle jsem měla problém se začíst, moc mi neseděl styl vyprávění, tady jsem si sice začetla poměrně rychle, ale pak jsem přemýšlela, jak je kniha jednoduchá. Omlouvám se, ale po tom, co jsem četla Vrby od A. Blackwooda, kde na mě jazyk útočil v jedné z nejhezčích forem plné metafor a vypjatých situacích, jsem si připadala jako kdybych četla slabikář.

Zdroj

Chtěla bych zmínit i opět skvělou obálku převzatou od Němců. Sice nevím, jakou má návaznost, to, co je na ní vyvedené s dějem, stejně jako jsem moc nepochopila ten název v kontextu knihy, ale dívá se na ní pěkně a stříbrná metalická obálka byla skvělá volba, hlavně protože pokud budete mít kompletní trilogii, tak vám vytvoří krásně zlato, stříbro, bronz - první zlatá obálka měla na sobě vlnky, druhá stříbrná obálka má na sobě lístky a bronzová by podle všeho měla mít peříčka a měla by nést jméno Vypravěčka (The Storyteller). A já jsem neskutečně ráda, že se Fragment rozhodl pro ty Německé obálky. Ty americké jsou tak neskutečně ošklivé! Ani to nedokážu říct, jak moc se mi nelíbí! Fun fact, kniha The Storyteller dnes (13.11. 2018) vychází v anglicky mluvících zemích, zajímavá náhoda.

Abych recenzi nějak zakončila. Knihu doporučuji fanouškům YA, ti budou dle mého soudu navýsost spokojeni, ta kniha má všechno. Love story, zradu, tajemství, široko ramenné fešáky, nadanou fešandu, které bylo jasně řečeno, že na něco nepřijde a bum, ona to udělá dokonale už na první pokus, dilemata ohledně budoucnosti a tak vůbec všechno podstatné.
Pro nás ostatní to zase taková hitparáda není, osobně nevyhledávám knihy, kde hlavní hrdiny drží u sebe láska a prožívají jí ve všech aspektech, přičemž argumenty si předávají výměnou slin a jiných tělních tekutin. Jak jsem psala výš, části, kde byli hlavní hrdinové jsem chtěla přeskakovat a dostávat se k těm lepším kapitolám, kde nebyli. Žel Bohu. Na pokračování Čtenářky jsem se těšila, ale nedostalo mě to tak jak jsem doufala, že by mohlo. Moje očekávání nebyla naplněna a třetímu dílu se teda vyhnu širokým obloukem.

Já jsem musela, omlouvám se za to a vím, že jsem právě hryzla ruku, která nás krmí, ale mám svoje zásady a tahle kniha na ně dost tvrdě narazila.

Lesníček & Pepé a jeho podezřívavé oko