Hendrik Groen - Nový tajný deník Hendrika Groena 85 let

Jeho revírem je Amsterdam, jeho rychlost je dvacet kilometrů za hodinu na skútru, jeho protivníci jsou věčně stěžující si důchodci, schody a ředitelka domova důchodců. Hendrik Groen píše ve dne v noci. Jeho úkolem je vás rozesmát a snad i trochu dojmout. Cože? Vy ještě neznáte Hendrika Groena? Tak honem přečíst recenzi na první díl. 

Název: Nový tajný deník Hendrika Groena 85 let

Autor: Hendrik Groen

Počet stran: 428

Nakladatelství: x.y.z.

Skoro na den přesně od recenze na první díl sedím a píšu recenzi na druhý deník tohodle sveřepého staříka. Hendrik je možná o rok starší, kolena ho bolí o trochu víc, občas usíná uprostřed dne a ne vždy si na všecko pamatuje, ale smysl pro humor a chuť něco zažít, ho rozhodně neopustily. 

Co vám budu povídat, druhý díl jednoduše vzal to, co fungovalo v tom prvním a ještě trochu přidal. Dostane se vám tak ještě o trochu většího mixu osobitého humoru, úvahami nad stářím, lehkého cynismu, nezdolného ducha a především lidskosti a přátelství, kterého bychom si na sklonku života měli vážit ještě o něco víc. Je dobře, že jsem byla díky prvnímu dílu připravená na notnou dávku cynismu a některé velmi smutné okamžiky, protože druhý díl se s ničím nepáře. Život Hendrika nešetří, ani když mu je už pětaosmdesát. Na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by ve svém věku přišel o všechny radosti a nedokázal objevit nová dobrodružství, výzvy a snad i trochu toho štěstí.

"...zahlásil Everet a nahlas uvažoval, zda existuje workshop malování rakví. "Aby šel člověk pod zem trochu zvesela.""

Přišlo mi, že druhý deník jde víc o hloubky, co se úvah nad stářím a žitím vůbec týče. Je sice fajn, že vás knížka opravdu rozesměje (třeba tajemný ovocný fantom), ale ještě víc oceňuji, že donutí člověka zamyslet se. Víte, trochu přehodnotit názor na ty "otravné důchodce" a možná se i trochu kát, že za prarodiči nechodíte tak často. Ani druhý díl nás neušetří umírání, zapomínání a té nehezké stránky stárnutí a za to mu musím vzdát poklonu, protože Hendrik Groen věci opravdu nepřikrášluje. Píše tak jak věci doopravdy jsou, i když se nám nelíbí a zavíráme před nimi oči. 

1.díl

""Jak můžou tak přesně vědět, že je to německý vlk? třebas přišel z Československa."

"Tím pádem je z domu už nějaký ten pátek, protože ten stát už neexistuje"

Díky formě knihy v podobě deníkových záznamů se knížka čte svižně, stránky ubývají pod rukama ani nevíte jak. Co se týče záhadného autorství těchto deníků, nezdá se, že by se od minula něco změnilo to znamená, že stále nikdo netuší, kdo tajemný Hendrik Groen vlastně je. ALE! V Nizozemsku podle knihy nejen udělali divadelní představení, ale dokonce natočili i dvanáctidílný seriál, jeď, Hendriku, jeď!

Deník Hendrika Groena je pro všechny, kteří chtějí humornou, ale zároveň přemýšlivou knihu, která nesází na prvoplánový humor a donutí člověka zamyslet se a ocenit vlastní život a možná ho i trochu přehodnotit. Aneb jak říká Hendrik:  "Vzhůru do sedel! Dokud se ještě žije!"