Tuhle knížku prohlašují za naprostou špičku svého žánru. To je vždycky tak trochu ošemetná věc, ona reklamní bublina celkově může často spíš uškodit než pomoct. Takže jak se to má s touhle italskou rpg knihou, kde středověk je opravdu na dosah ruky?
(Jo a máme novou velrybku, jmenuje se Timy!)
Název: Hyperversum next: Brána času
Autor: Cecilia Randallová
Počet stran: 439
Nakladatelství: Fragment
Alex se pomocí staré hry na ještě starším tátově počítači propadne do středověku a k jejímu zděšení už se nejedná o hru ale děsivou skutečnost, když virtuální brýle zmizí a ona zůstane sama uprostřed středověké Francie. Sice jsou shodou okolností dějepis i francouzština její oblíbené předměty, ale tohle je i na ní trochu moc.
Něco si ujasníme hned ze začátku. Žánr litrpg kombinuje fantasy a mechanismy počítačových, online her a virtuální reality. Brána času (podle mě) litrpg není ani omylem i když se o to několik stran snaží. Litrpg by mělo oba světy, jak ten skutečný tak virtuální/počítačový kombinovat, prolínat a tím jim dodávat nový rozměr. Co tedy je litrpg? Třeba Ready Player One nebo Erebos. To že se na prvních stranách knížky cestuje "omylem" časem pomocí hry, to není litrpg. Obzvláště pokud je zbytek knihy už jen středověké fantasy. Nechápejte mě špatně, tahle knížka není vůbec zlá, jen nemá s tímto žánrem moc společného.
Napsat uvěřitelné středověké prostředí je vždycky těžké. Chce to nad psaním opravdu přemýšlet, mít hodně nastudováno/načteno a nepsat blbosti. Cecilii Randallové se to ve směs povedlo. Možná to bude i tím, že se do středověkých reálií moc nepouštěla a psala pouze o tom, co všichni známe z filmů: tedy turnaje, hostiny a rozlehlé kamenné hrady. Se středověkými vztahy to bylo obojaké. Na jednu stranu autorka dodržovala etiketu, snoubenci si vykali a dívky nesměle darovaly stuhy svým šampionům. Na stranu druhou zde ženy byly lékařkami a měly své slavné muže pod pantoflem. Tak já vám nějak nevím.
Co se mi ale hodně líbilo byla dynamika současného vs. středověkého pohledu na svět, zvyklostí a chování. Máme tu ráznou, impulzivní a lehce prostořekou Alex ve světě, kde dívky maximálně tak kývaly hlavami a říkali "Jak si přejete, sire." Pro ostatní hrdiny je jako zjevení. Je zábavné pozorovat střet "kultur", jak troufalá a nevychovaná se Alex zdá v porovnání... vlastně s kýmkoli. Mark, syn královského vazala, je Alexiným naprostým protikladem. Středověký muž se středověkým vychováním a myšlenkou, že mít děti v 18 už je skoro pozdě. Jak říkám, některé situace byly opravdu k popukání.
Jak už bývá u knih pro mládež nepříjemným zvykem, hlavní zápletka vám dojde o hodně dřív, než by měla. Těžko říct, jestli to tak náhodou nemá být, protože jsem zjistila, že tohle je samostatné pokračování TŘÍDÍLNÉ série ze stejného světa, které u nás nevyšlo. Nejspíš by pak některé pasáže dávaly daleko větší smysl. Fakt, že se hrdinka domluví moderní francouzštinou ve Francii 13. století je poněkud úsměvný, ale to už bych asi chtěla moc. Věc, která mě ale vždycky rozpalovala doběla byla "To si pamatuji ze srazu fanoušku fantasy." Je zcela očividné, že paní Randallová asi na žádném srazu fanoušků fantasy nikdy nebyla, protože na takových srazech rozhodně nejsou všichni blázni do středověku a neřeší detaily heraldiky, spíš se převlékají za elfy a hádají se v dothračštině.
Původní trilogie Hyperversa z roku 2006 - 2009
Zase ale nemůžu být na tuhle knížku tak zlá, protože když přežijete prvních sedmdesát stran, kde byste Alex nejradši dali pěstí mezi oči (a nejednou), vyklube se z toho docela akční příběh s hezkou romantickou (a kupodivu nepatetickou) linkou. Přerod hlavní hrdinky ze spratka na dámu je fascinující a nad koncem neprotočíte panenky, což je u literatury pro mládež obrovské plus.
Za žánr litrpg bohužel musím dát:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!