Krvavý poledník - Cormac McCarthy

Kdo zná Cormaca McCartyho, tak ví, že jeho knihy jsou surové, drsné, plné násilí, zoufalství a smrti. A hlavně, že mluví pravdu. Připravte se tedy na McCartyho největší, nejlepší a nejsurovější dílo vůbec

Název Krvaý poledník aneb Večerní červánky na západě

Autor: Cormac McCarthy

Počet stran: 389

Nakladatelství: Argo

---

Důležitá poznámka: tuhle knihu fyzicky bolí číst, veřte mi, není to nic jednoduchého a rozhodně nedoporučuju lidem citlivým na projevy násilí.

Je rok 1849 a na pomezí USA a Mexika loví tlupa otrhaných zabijáků indianské skalpy pro Mexickou vládu. Nezní to jako idylka, že? Taky není.

Tlupa pod vedením kapitána Glantona loví indiány, drancuje vesnice, které měla chránit, zabíjí náhodné lidi, vraždí děti, ničí a opíjí se krví. Nic jiného neumí a nic jiného ani dělat nechtějí. Dějem nás provází (opět) bezejmený mladík, který se k tlupě dostal spíš náhodou. Částečně je nezaujatým pozorovatelem, v druhé polovině knihy už děj sám vytváří. Nad všemi těmi zabijáky,násilníky a zpustlými postavami bez jakékoli naděje nebo morálky, však vystupuje jedna postava. Soudce Holden. Je to doopravdy soudce? To se neví. Ale je vzdělaný, umí snad každý jazyk, ví o vesmíru a bohu a lidech a věcech, co tu byly před námi. Ovládá spoustu řemesel, stále si poznamenává do svého notesu všechny své poznatky. Zdá se jakoby do tohoto světa ani nepatřil, ale opak je pravdou. Soudce Holden je ztělesnením snad všeho lidského zla a nezvratným důkazem toho, že lidstvo bylo zrozeno pouze pro násilí, válku a krvavou řež.

"V táboře bylo i pár mexických otroků, přibíhali a volali na jezdce španělsky, ti je odpráskli nebo jim vytloukli mozek z hlavy, z dýmu se vynořil jeden z Delewarů a v každé ruce třímal za paty nahaté nemluvně, přidřepl ke kruhu kuchyňských kamenů, s jedním i druhým děckem máchl a rozkřápl jim hlavy, až jim mozky vystříkly skrz lebeční lupínky jako krvavá krupice..."

Putování mexickou pouští je tak autentické, že až cítíte jak vám písek skřípe mezi zuby. Ten pocit umocňuje i hromada španělských slovíček a kratičkých konverzací (nebojte, na konci knihy je slovníček). Násilí je zde naprosto všudypřítomné a absolutně neodůvodněné. Myslíte si, že jste díky severským detektivkám už zocelení? Nejste, ani náhodou. Lidé stažení z kůže, děti pověšené na stromech skrz háky zabodnuté v krku, usekané hlavy, všudypřítomná krev, vyhřezlé vnitřnosti, pach smrti a výkalů. A přes tu všechnu surovost je Krvavý poledník plný filosofie, přemítání o životě a skrytých souvislostí.

"Taková jest podstata války, při níž leží v sázce zároveň hra, pravomoc i ospravedlnění. Z tohoto hlediska je válka nejpřesnějším druhem věštby. Jde totiž o zkoušku vůle jednoho a zkoušku vůle druhého v rámci vůle vyšší, kterážto musí, jelikož obě vůle váže, nutně dospět k výběru. Válka je nejvyšší hrou, poněvadž válka vposledku vnucuje bytí. Válka je bůh."

Tahle kniha vás vykuchá zevnitř, velmi pomalu a ještě si to bude vychutnávat. Přesto za to stojí. Je důležité takové knihy číst.

10/10!

"Plameny se ve větru klátily sem a tam a řeřavé uhlí bledlo a tmavlo, bledlo a tmavlo coby tepající krev jakéhosi živého tvora, jenž před nimi leží vykuchán, a oni se dívali do ohně, jenž v sobě vskutku nese cosi z lidí samotných, poněvadž bez něj jsou lidé o něco chudší, jsou odtrženi od svého