Knižní shrnutí 2016

A je to tu, zase další rok skáče do propadliště dějin a já mu vesele mávám, protože rok 2016 byl vážně pekelnej. Ale máme shrnutí! A to zas tak hrozné není. Tak se pokochejte, co jsme všechno přelouskaly, a co jsem pro vás vybraly jako TOPky tohoto roku. Lesníček & Dortíček

 Protože Lesníček toho přečetl tolik, že se mu to nikam nevejde, začnu já. Toto je tedy prosím za mě, za Dortíčkův rok.

Vím, že 25 knih není nic extra, ale kdybych měla započítat ještě všechny knihy, co sem musela načíst do školy, myslím, že bych si vcelku slušně zvedla rating. Něco bylo lepší, něco horší, kupodivu zde není žádná kniha, která by byla absolutní propadák, za to vybrat ty nejlepší už šlo hůř.

Toto je mých TOP 4 knih, které jsem tento rok uchopila do spárů 

Každá úplně odlišná a skvělá z jiného důvodu.

Vězněnou můžete s klidem přirovnat Kingovi a budete mít pravdu. Tahle kniha je neuvěřitelná, mrazivá, děsivá a jde z ní hrůza. Takovou atmosféru jsem při čtení dlouho nezažila a navíc je to český počin! Jestli se vám zdá obálka děsivá, věřte, že obsah je mnohem mnohem horší.

Stanice 11 vyhrála cenu A.C Clarka a stejně jí to v našich luzích a hájích moc nepomohlo. Což je nesmírná škoda, protože ona za přečtení stojí! Důvod dem je, že Stanice 11 je ze všech postapo knih nejuvěřitelnější. Z téhle apokalypsy jsem měla vážně strach. A spíš než o zachraňování světa, je to kniha o lidských příbězích a snaze nezapomínat na svou vlastní lidskost. Žádná velká akce a útěk před zmutovanými zombie, ale jen lidé, putující a hrající Shakespeara.

Hotel New Hamsphire je jednoduše srdcovka. Zbožnuji Irvinga a Hotel byl jako hodně ostrý nůž, který mi někdo zarazil do těla a pak s ním otáčel. Snad nejlepší Irvingovka, postavy tak reálné, jako byste je sami znali. A ten příběh je jednoduše bizarní a nádherný. Snad ani nedokážu popsat čím přesně se tahle kniha tolik liší, ale je výjimečná a skvělá.

Krvavý poledník byl nářez. Brutální krvavý, zapáchající a rozkládající se nářez, plný zoufalství, nulové morálky a vnitřností. To je zhruba o čem kniha je. Ale i přes to všechno násilí je to kniha hodně filozofická, dává podněty k zamyšlení a pokládá otázky, nad kterými se pozastavíte a budete přemýšlet. Náročná četba, ale stojí za to. recenzi si můžete přečíst ZDE.

Překvapení roku 

Útlounká knížečka, která se ke mě dostala přes levné knihy. Nenápadná, anotace nic moc neříkající, za pár korun no nekupte to. A nemohla sem být víc překvapená, co se v ní skrývá. Silný, opravdu silný příběh jedné mladé dívky, která se snaží vyrovnat s tím, co jí život naservíroval. Trochu zvláštně psané, bez vyznačení přímé řeči a dost strohé, ale ten příběh za to stojí. Rozhodně doporučuji, za pár hodin jí máte přečtenou (já za 4) a ani nemrknete.

Zklamání roku 

         

Hraničářův učeň je má velká láska. Vyrůstala jsem na příbězích o Willovi a Haltovi. Jenže čím víc stoupá popularita této série, tím rychleji se množí prequely a sequely a dodatky a všecko. Bohužel už to není ono. Příběh je jen šablona, kniha je plná vaty a oslích můstků, které mají za úkol vytvořit návaznost na původní sérii. K mému velkému zklamání jsem z hraničáře buď definitivně vyrostla nebo autorovi už dochází šťáva. 

Skleněný trůn byl jednu dobu všude. Každý ho recenzoval, kupoval a doporučoval. Young adult mi moc nesedí, ale každý vychvaloval hrdinku až do nebes a tak jsem podlehla. To byla chyba. První polovina knihy byla skvělá, hrdinka cynická a jízlivá, to beru! A pak se něco strašně zvrtlo a šlo to všechno do háje. Z celkem nadupané knihy se najednou stala jakási slátanina nadpřirozena, lásky, duchů a milostného trojúhelníků. A ten "cliffhanger", který prozrazoval úplně všechno, tomu také nepomohl. Za mě bohužel ne. Recenze ZDE. 

A teď Lesníček!

Celá pravda je, že toho mám víc ale zároveň s tím, jsem začala o něco později.

Každopádně, 43 knih není o mnoho lepší, než ta slabá polovina, co předvedl Dortíček. Nicméně na mém roku se značně podepsala moje nechuť k tomu cokoliv dělat, třeba i jen dýchat, natož pak číst.
Asi bych měla znatelně víc knih, kdybych ty dva měsíce jen tak neproseděla a nepřemýšlela o nesmrtelnosti chrousta. Nicméně, zde je můj knižní rok na jednom obrázku.

Kdybych za sebe měla posoudit nejlepší a nejhorší knihy, tak by můj výběr vypadal následovně:

VŠECHNO ŠPATNĚ ZPÁTKY NA STROM:

Knihy, které mi letos nejvíc nesedly. Tato čtyřka mi letos způsobovala nejhorší noční můry (to jsou přečtené knihy, knihy, které jsem nedočetla, jako Labyrint a Nebezpečné ženy, nezařazuji).

Léčba ostrou břitvou byl naprosto tuctový román, který by člověka ani nijak nepobouřil ani nepotěšil, vlastně by to s člověkem neudělalo vůbec nic. Ale mě to hrozně rozčilovalo. Ten hlavní hrdina byl nemastná neslaná šablona začínajícího autora. Děj by se vešel na polovinu stran. Ale kromě hlavního děje máte ještě co dělat s retrospektivou. Nuda, nuda, nuda.

Fakt se to stalo mě jako kniha neskutečně rozčilovala. Jedná se o jakousi autobiografii nějaké americké blogerky, o které jsem do té doby neslyšela a jakmile jsem o ní uslyšela, už jsem se začala modlit v její likvidaci. Je to podle anotace tak vtipné až… No až jsem chtěla spáchat sebevraždu.

Ovšem to jsem nevěděla, že může být ještě něco horšího (vlastně věděla, ale nevěřila jsem, že něco tak divného potkám víckrát za rok). Pád mi na určitou dobu znechutil autory soudobého sci-fi. Bylo to hrozné. Vypisovat, co všechno mě děsilo a vadilo, by bylo nadlouho. Jen řekněme, že deus ex machina není mým oblíbeným závěrem knihy.

Ale to nejhorší z nejhoršího mě potkalo už na začátku roku. Vznešené království: Rytíř u mě bude mít nálepku nejhorší kniha všech dob už asi do konce života. Co všechno tam bylo špatně, můžete zjistit TADY.

TO NEJLEPŠÍ

Nezařazuji re-reading to by pak vyhrál Pán prstenů s Farmou zvířat a Krysařem. Toto jsou knihy, které mě nadchly po té, co jsem je přečetla poprvé v životě.

Kniha Ani sami Bohové mě při prvním zběžném ohledání moc nenadchla. Ale jakmile jsem se začetla, zjistila jsem, že to je jedna z nejlepších knih vůbec. Bravo pane Asimov, tohle se hodně povedlo.

Na druhou stranu od Half a King jsem měla veliká očekávání. Můj oblíbený autor. Kniha YA historicko-fantasy. Bože, tolik věcí, co se mohlo pokazit. A bum! Všechno dopadlo nad očekávání dobře a já se utvrdila v oblíbenosti autora. (RECENZE)

Marťan potom byla kniha, po které jsem ani moc netoužila, ani mě moc nepotěšila, když jsem ji prvně zahlédla – pod stromečkem. Ale přesto mě děj nadchnul a já s nadšením prožívala každý sol na Marsu spolu se zábavným společníkem Markem Watneyem. (RECENZE)

A Maus? To bylo něco, co mě v prvé řadě potěšilo jako dárek a ve druhé řadě mě neskutečně nadchl po stránce obsahové. Jistě že jsem věděla o čem kniha je, ale nikdy jsem neměla šanci pořádně si ji přečíst vychutnat. Vždy jen v rychlosti prolistovat. A teď když ji mám? Jsem šťastná jako blecha. A zděšená jako každý člověk, co čte o holokaustu. (RECENZE)

PŘEKVAPENÍ ROKU 

To je pro asi ku podivu SPAD od Františka Kotlety. Nečekala jsem nic. Absolutně a vůbec nic. Ale doslala jsem super knihu. Bezva věcičku. Plno akce, zábavy a trochu zamyšlení v jednom ne zrovna náročném příběhu. Přesto svůj titul kniha získala i před věhlasnými autory i před významnými díly, právě díky tomu, že mě znovu obrátila k autorovi a nutí mě zase s příjemným napětím a očekáváním vyhlížet novou knihu od něj. (RECENZE)

A to je za nás vše! Věříme, že se Vám rok 2017 vydaří a bude plný dobrých knih!