Hlavní hrdinky aneb 10 důvodů proč je nenávidím

Ano jsem žena.

Ne nejsem fanoušek knih, kde má žena hlavní roli. Nebo jednu z hlavních rolí.

Tuplem ne, když je to ještě děvče.

A už vůbec ne, když se ta žena snaží působit drsně, aby se pak složila v koutě a plakala. Nebo aby byla drsná. Nebo aby byla feministická.

Vlastně nemusím všechny knihy, kde je hlavní hrdinka. Tady je mých deset důvodů proč je nemám ráda.

1. Jsem slabá žena - klišé

Vážně je nutné tohle řešit? Jistě, žena snese méně fyzické námahy než muž. Bez debat. Existuje určitý důvod, proč na fotografiích dřevorubců neuvidíte jedinou ženu. Nebo proč proti sobě v řeckořímském zápase nenastupují smíšené dvojice. Úloha ženy v dějinách je po většinu času jen za plotnou, nebo jakožto rodička. Další fakt. Ale proč to proboha musíme omývat pořád dokola? Hlavně v době, kdy feminismus už není k smíchu, ale je to všeobecně uznávaný názor. Takže až příště někde budu číst, že ona chudák žena musela něco zatímco muž musel něco jiného, tak tu knihu spálím a nebudu se ptát na dovolení.

2. Jsem drsná žena - hloupost

Určitě jste už také četli nějaké knihy, kde žena není ubohá chudinka, která má svou danou úlohu, je to hrdinka, bojovnice a vůbec ničeho a nikoho se nebojí... Tak tahle maska nikdy nikomu moc dlouho nevydržela.

Nakonec každá hrdinka sklouzne k tomu, že k někomu, nebo něčemu citově tíhne a nebude nic, co by vás odradilo od dalšího zklamání. V těhle knihách je jen jedna cesta a to k tomu, aby pak byla hrdinka jako přes kopírák s těmi ostatními. A nemluvím jen o nějakých autorech, v tomhle ohledu mě zklamal i můj nejmilejší Joe Abercrombie. Nikdo tohle nevydrží.

3. Když já ho miluji - nuda

Vždycky tam je někdo koho milují. Vždycky. Nikdy se tomu nevyhnete. Pokaždé se do krásného děje připlete jedna taková maličkost a často ohromně zbytečná zápletka. Totiž láska.

Občas nechápu proč tam vůbec je. A vlastně proč kazí děj, který by se bez toho citu nádherně obešel. Není důvod dávat na obdiv romanci vystavenou během několika stran, když tam nedává smysl. Jsou dvě rozdílné věci. Prózy postavené na lásce a prózy vystavené kolem čehokoliv jiného. Proč do čehokoliv tolik zasahovat s citem, který z drsných hrdinek dělá slabé dívky a ze slabých žen ještě větši třasořitky?

4. Upíří romance

Mám k tomu ještě něco přidat? Nebo to stačí takhle?

5. Ženy a děti první - k smíchu

Četla jsem hormadu knih, které jsou postavené na středověku. A až moc naturalismu na to abych se tomuto jen od plic zasmála. Skutečně většinou jdou ženy a děti první - většinou na srmt. Pokud jste někde ve skrytu duše doufali, že mužské pokolení není zrůdné a bestiální, pak byste se měli velmi rychle vzdát svých roztomilých a růžových snů.

Hlavně pokud máte v ruce knihu, která je v tomto ohledu velmi střízlivá.

Takže jakmile se někde objeví hrdinka spoléhající na tuto konvenci, mám pocit, že ze mě bude odkapávat med.

A pak ty myšlenkové pochody. Jak je možné, že vypálili i tento dům? Vždyť tam byli staří lidé, ženy, děti, nemocní a zranění...

Uuu, jaké překvapení! Ahoj, realito!

6. Patetismus

Nikdy se nestalo, že by žena nevěřila tomu, co říká. Teda jen do té chvíle, než si to rozmyslí a rozhodne se podporovat nějaký jiný názor. Ale prosím vás, vždycky téměř pláču zoufalstvím, když si představím, jak žena hřímá na muže pod sebou, že se nevzdají, nebo že něco dokážou, nebo cokoliv jiného. A hlavně styl, kterým to říká se prostě nehodí k tomu, aby tam stála křehká květinka s vysokým hláskem a povykovala na lidi pod sebou, jak jsou jednotní a nemají se vzdát.

Ne, děkuji, dnes už jsem zvracela.

7. Empatie

Eeeh!

Copak nestačí tvoje nanicovaté problémy? Musíš se zajímat o to, co trápí ostatní? Asi je to pohon jejího života, zajímat se o to, jak se někdo cítí a jak by se měl cítit a jak se měla zachovat aby se tak necítil. Ale prostě nezajímá. Mám určité standardy kdy už je toho všechno přes čáru. A ve chvíli, kdy jediným cílem hlavní postavy je udělat všechny lidi neskonale šťastné a veselé je jasné, že už to je přes.

Navíc! Když to s tou empatií žena přežene, je to ubohé! Nemůže být záporákem, protože sotva se tam objeví a řekne něco a nějak se zatváří... Je vám jasné, že lže!

8. Jsem jedinečná

Nerada beru lidem sny. Ale těm hrdinkám bych je moc ráda vzala. Ne nejsi. Jakmile máte nějakou hrdinku, všimnete si všech možných rysů, které jste už někde u někoho viděli. Mám ukázku prototypů: Matróna, co nedá dopustit na své děti a děti všech svých blízkých. Žena, která se snaží dosáhnout svého snu za použití všech prostředků, s ní je pak samozřejmě nasnadě i žena, která používá jen legálních prostředků. Žena, která žije svůj sen - samozřejmě až po tom, co se v sáhodlouhé sáze k tomu snu propracuje, aby pak zjistila, že to vlastně není ono. Žena, která jde za něčím, co postupně ztrácí původní smysl, protože se motiv tolik opakuje, že už to ani vám nepřijde důležité, natožpak hrdince samotné.

9. Jsem moc chytrá nebo Jsem moc hloupá

Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Bože můj, proč musí být každá hrdinka buď taková nebo maková? Nemůže být prostě normální? Mám tím na mysli nemůže to být zlatý střed někde mezi Hermionou (která si honí triko nad těmi průměrnými žáky z Bradavic) a vzorem vší hlouposti Bellou (taková ta divná holka ze Stmívání, které jste nic z toho nikdy pořádně nepřáli, protože byla po většinu času hrozně hloupá a mimo). Jediné, co prosím je normální žena, která uvažuje naprosto normálně. Která nerozmýšlí nad nesmrtelností chrousta, ale ani si zasněně nenechává skapávat sliny od pusy... Prosím!

10. Bez nich by to nešlo...

A to je ten hlavní důvod, který mě na tom všem rozčiluje. Že be z nich by to prostě nešlo. Protože všechno je jako jing a jang. Protože kdyby se v knize neobjevila ani jedna žena, byť v okrajové roli, bylo by to prostě zvláštní. Protože všechen ten testosteron musí mírnit ženská ruka. Protože nás je po celé planetě tolik, že se před námi nikdo nikde nemůže ukrýt. Je nás dokonce víc než mužů... A tak si prostě budu muset zvykat, že drsné hrdiny s drsnou minulostí asi brzy nahradí mnohem méně drsné hrdinky s mnohem méně drsnou minulostí.

PS.: Prosím! Článek je napůl ironický, napůl míněný vážně, ovšem nemohu říct, že bych neměla ráda všechny hrdinky, některé nemůžete nemít rádi, nebo jim nějakým způsobem nefandit... Ale o většině z těch, se kterými jsem měla tu čest se to říct nedá. Proto prosím buďte uvědomělí, pokud se rozhodnete napsat komentář a nebuďte přílišně popuzení. Nemá to cenu se dohadovat.