Fialová aneb jak jsem dělala betačtenáře

Málokdy se člověku poštěstí dostat do rukou knihu, která ještě nevyšla. Nemyslím tím výtisk pro recenzenty, ale knihu, která opravdu ještě ani neprošla nakladatelstvím. Jen nahrubo svázané stránky z domácí tiskárny. Mně se to podařilo a ráda bych Vám představila jak knihu, tak co to znamená být beta čtenářem. 

Anna Šuláková není v literárních vodách žádným nováčkem. Na svém kontě má už několik e-knih rozličných žánrů a asi jako každý spisovatel by si přála svoje dílo fyzicky vydat. Všichni víme, že prosadit se na českém knižním trhnu, jako zatím neznámý autor, je téměř nemožné. Často tedy nezbývá nic jiného než crowdfunding a ani ten vám na sto procent nezaručí, že kniha vyjde. Pojďme tedy podpořit českou autorku, karma zdarma a parádní knížka pro každého přispěvatele. Všechny informace o knize a jak přispět jsou ZDE. Že nechcete kupovat zajíce v pytli? Dortíček vám naprosto rozumí a proto si níže můžete přečíst mojí recenzi.

Anna Šuláková - Fialová 

Lidstvo to (zase) podělalo. Chytrý kdo ustoupí, chytřejší kdo uteče. Někteří lidé přežívají ekologickou krizi na vesmírné stanici Olympos. Většina jich však spí v inkubátorech, kde pomocí zařízení jménem Labyrint během spánku vylepšují své schopnosti. Někteří lidé se však rozhodli přežít na vlastní pěst a jsou to právě oni, kteří vytvořili na zemi zcela nová pravidla a stvořili tak úplně jiný svět, než ten, kteří si všichni pamatují z doby před spánkem. Spolu s novými pravidly však nastupuje i nová lidská rasa a odvěký strach a boj proti tomu, co je nové a odlišné, tak začíná nanovo.

Příběhově sledujeme dvě dějové linky, každou z pohledu jiné mladé dívky. Viktorie netouží po ničem jiném než vypadnout z vesmíru a vrátit se na Zemi, kterou si pamatuje ze svého dětství. Je to dcera vědce, logická, přemýšlivá a díky prožitým zraněním empatická. Asa si pro změnu přeje, aby se nikdy neprobudila, nový svět ji děsí a ji nezbývá nic jiného, než se mu přizpůsobit. Do věcí jde po hlavě se zarputilostí a odhodláním. Se vším je hned hotová a lidi si k tělu nepouští. Zůstala v tomhle novém světě sama. Obě jsou si však blíž, něž by je kdy napadlo. Dívky jsou pěkně prokreslené, každá má své silné i slabé stránky, občas vás bude některá z nich štvát, ale co byste chtěli, však jsou ještě mladé. Dočkáte se i mužských postav, některých víc, některých míň, ale rozhodně nezůstane u čistě dívčího obsazení. 

Fialová zpracovává odvěkou a přitom stále aktuální problematiku akceptace nových a neznámých věcí a zarputilé snahy udržet svět v zajetých pořádcích za každou cenu. Myšlenka dvou znepřátelených skupin sice není to nejoriginálnější na zemi, ale v tomto příběhu je nejenže nezbytná, ale také dobře provedená. Lidstvo je prostě nepoučitelné, když jsme se přestali vraždit kvůli rase, náboženství nebo původu, začneme zase na novo kvůli našim schopnostem. No, asi si nic jiného ani nezasloužíme. 

Ačkoli se na obálce skví nápis: postapo, Fialová předkládá i prvky sci-fi a fantasy. Ty se vzájemně doplňují a tak vzniká příběh, který žánrově zapadá tak trochu všude. Všechny jednotlivé žánrové prvky do sebe však pasují a tak si přesunu mezi žánry sotva všimnete a když už ano, rozhodně vám to nebude vadit. Můžete se tak těšit na vesmírnou stanici, podzemní bunkry, rozvaliny ale také třeba na gladiátorskou arénu nebo středověké město. 

Sama autorka se nebojí knihu označit jako Young adult, vy se zase rozhodně nemusíte bát těch klasických klišé, které k tomuto žánru patří. Žádný otravný milostný trojúhelník, žádné patetické vylévaní srdíček a bezbřehé babrání se v pocitech. Ve světě Fialové není na takové věci čas. Romantická linka je naznačena tak jemně, že si ji snad ani nevšimnete pokud se nebudete pořádně dívat. Takže pokud se stejně jako já YA nálepky bojíte, slavnostně vám přísahám, že tady opravdu nemusíte. 

Fialová je příběh o odvaze postavit se zavedeným pořádkům, o odvaze zůstat sám sebou, o odvaze vrhnout se po hlavě do neznámého, i když máte sakra strach. Nenajdete tu žádná velká proroctví, vyvolené zachránce všehomíra ani lovestory, ze které dostanete cukrovku a možná právě to jsou důvody, proč dát knize šanci. Příběh o síle, lidské nepoučitelnosti a hlavně - o fialové. 

 Není čtenář jako beta čtenář

Bětačtenáři jsou lidé, kteří čtou knihu ještě před jejím vydáním, tím však nemyslím, že jim kniha přijde poštou deset dní předem, než všem ostatním, to jsou recenzní výtisky. Beta čtenář dostává dílo přímo od autora, často v nějaké na koleně zkompletované formě. Úkolem takového čtenáře je si text (logicky) přečíst, trochu se v něm ponimrat a své nálezy a názory pak předat zpět autorovi. Cílem je posoudit text jako celek, ale také třeba najít slabá místa, nesouvislosti v ději nebo třeba upozornit autora na faktografické chyby. Můžete být sebelepší mistr slov, ale pokud vaše postavy budou mlít nesmysly, čtenáře si opravdu nezískáte. Ve zkratce: cílem beta čtenáře je podávat konstruktivní zpětnou vazbu, tak je to.

Dělat kritiku něčího díla se zdá být velmi snadné. Kritizovat umí každý a my Češi jsme na to experti. Tohle je naprd, sám bych to udělal líp. Přesně tak beta čtenářství fungovat nemá. Nad konstruktivní kritikou je potřeba přemýšlet, dokázat si svoje názory ospravedlnit a mít je o co opřít. Názor, 'mě se to nelíbí prostě proto' autorovi nepomůže a vy budete vypadat jako blbci. 

Sama jsem dělala tuto službičku jen pár známým a proto mě nabídka k přečtení Fialové hodně překvapila. Avšak nezalekla jsem se ničeho, nakoupila si lepítka, vyhrabala fixy a dala se do čtení. Bohužel mě kniha zastihla v ne zrovna skvělém psychickém stavu a tak jsem se ke čtení dostávala vždycky až večer, i tak jsem se snažila dostat se v příběhu každý den o kousek dál. Hlavní rozdíl od klasického čtení beletrie byl pro mě fakt, že jsem se daleko víc soustředila. Četla jsem zásadně doma, bez hudby nebo puštěného playstationu a přítel po mě nesměl nic chtít. 

Snažila jsem se text opravdu vnímat, ne ho jen číst. Dává tohle smysl? Řekla by tohle opravdu mladá holka? Proč se stalo tohle, bude to mít dál nějaký účel? Tohle slovo je zvláštní, za to tohle přirovnání sedí jak prdel na hrnec. Lepítkovala jsem, dělala poznámky a najednou byl konec. A to jsem si říkala, jak to čtu naschvál pomalu a pečlivě. Po dočtení jsem si snažila v hlavě srovnat všechny ty drobné připomínky, poznámky a nápady a přetvořit je v srozumitelný, celek, který budu moci autorce předat. O všem jsme pak s Anno několik dní debatovali, já se doptávala, upozorňovala nebo si naopak nechala některé pasáže vysvětlit. Jo a taky jsem se nechala nalákat na druhý díl,  samozřejmě. 

Musím říct, že beta čtenářství pro mě bylo zajímavou zkušeností z literárního světa a opět novým způsobem jak knihu vnímat. Pokud se, třeba i díky Vám, vybere dostatečná částka na první díl, budu se těšit na beta čtenářství toho druhého. 

Zdraví Dortíček & velrybí crew