Dohráno: Assasin's Creed Origins

Assassin's Creed je název, který znají lidé po celém světě. Hry, knihy, (prý nepovedený) film, zkrátka a dobře assassíni jsou všude. A přesto se mi povedlo se jim velmi úspěšně vyhýbat pěknou řádku let, ale všechno musí jednou skončit. Lesníček a slevy na PS storu mě donutily tuhle herní legendu zkusit. No a kde nejlépe začít, než u zrození assassínského řádu. 

Název: Assassin's Creed Origins 

Vývojáři: Ubisoft Montreal

Vydavatel: Ubisoft Entertainment 

Rok vydání: 2017

Samozřejmě, že jsem assasíny znala, ale nějakým způsobem mě naprosto minuli. Až na jeden velmi krátký experiment s Brotherhood na PS Vita (jo, jsem stará a měla jsem Vitu) jsem byla touhle sérií zcela nepolíbená. Znala jsem Ezia, viděla jsem několik videí, poslouchala Lesníčkovy nadšené reakce na nové díly, ale to bylo tak všechno. Nakonec se objevilo právě AC Origins na PS storu za naprosto směšné peníze a já si řekla, že možná právě prequel k celé assasínské historii by mohl být to pravé. Navíc sliboval překrásný starověký Egypt a to já sakra můžu.

Jestli Ubisoft něco umí, tak je to historické prostředí, říkali všichni. A měli pravdu. Egypt je TAK nádherný až doslova a bez keců oči přecházejí. V žádné jiné hře jsem se tolik nerozhlížela, nedělala tolik fotek, ani se jen tak v klidu nekochala výhledem. Chrámy, sfinga, pyramidy, obelisky, sochy bohů, tajemné hrobky, potopené lodě, tržiště, alexandrijská knihovna, hypodromy a tak bych mohla jet klidně až do nekonečna. A nic z toho není odfláknuté nebo splácané jen tak na půl. Všechno je provedené v naprosto neuvěřitelných detailech. Lidé v ulicích tančí, nadávají vám, prodávají na tržištích a po směně jdou do taverny na jedno. V Origins je toho k vidění tolik, že to zastíní i hlavní příběhovou linku. A to i přes všechnu tu krásu není dobře. 

Ujímáme se Bayeka, jednoho z posledních egyptských Medjayů (něco jako egyptská verze policisty/ochránce lidu) a vypravíme se jak jinak, než za pomstou. Bayek je sympaťák a i když mu osud nachystal to nejhorší, nezatrpkl a vy si ho tak opravdu oblíbíte. Rozumný, rozvážný, místy vtipný, spravedlivý a hlavně vás po několika hodinách neomrzí stejně jako létání s jeho věrnou orlicí Senu. S ostatními postavami je to těžší, větší prostor je udělen jen Baykeově ženě Aye (za kterou si občas taky zahrajete) a na zbytek si po pár dnech stěží vzpomenete. Bohužel to platí i o záporácích, kteří mají v příběhu hrát, logicky, významnou roli, ale místo toho řeknou pár vět a pak je prostě zabijete a ani z toho nemáte nijaký větší pocit zadostiučinění. Snaha ukázat hráči jejich motivaci je minimální, osobnostní rysy zakrsly ve fázi vývoje a někdy ani to ne. Je to škoda, protože o některých postavách bych se ráda dozvěděla víc, přišly mi zajímavé, ale dostalo se mi akorát pár před smrtných vět a tím to skončilo. Dál ani ň.  

Věc, která je pro hru dvojsečnou zbraní, je její neuvěřitelná velikost. Mapa je obrovská a i po ukončení hlavní linky ji budete mít stále ještě zhruba polovinu neodkrytou. Neustále je co dělat: prozkoumávat okolí, přepadávat nepřátelské tábory, zachraňovat dámy v nesnázích, hledat poklady a ztracené syny/dcery/otce, likvidovat zvířecí doupata, závodit na hypodromu nebo se třeba utkat v gladiátorské aréně. I když se zdá nabídka pestrá, po chvíli vám dojde, že všechny aktivity jsou na jedno brdo. Přijít, vymlátit/vyvraždit/ukrást/najít/odnést. Občas si zahrajete i na detektiva. Vedlejší questy se snaží sázet na propracovanější příběhy, některé jsou povedenější než jiné, ale bohužel i ty jsou jako přes kopírák. Jdete někoho/něco najít a to vás pošle dál někoho zabít. Po čase to začne nudit. Některé vedlejší questy jsou připojené k hlavní dějové lince, ale vůbec bych se nedivila, kdybyste mezi tím vším okolo, úplně zapomněli, že nějakou hlavní linku vůbec máte. 

Co ale nenudí je bojový systém. Ten je (jak jsem si přečetla na internetech) kompletně předělaný a já musím říct, že jsem nadmíru spokojená. K dispozici máte lehkou a těžkou zbraň, štít, několik typů luků a v ledvince na boku pár vychytávek, jako třeba uspávací šipky, jed nebo ohnivé bomby. Pro každého něco. Za získané zkušenosti si nakupujete další schopnosti, takže si Bayeka můžete dokonale přizpůsobit svému hernímu stylu. Ať už jste raději neviditelný stín, nebojácná mlátička všech a všeho a nebo radši zapálíte celý tábor a utečete, AC Origins vám umožní to všecko a ještě víc. Během hry také sbíráte suroviny a materiály, za které vylepšujete své vybavení nebo je jednoduše prodáte. 

Méně je někdy více a Ubisoft by se měl místo kvantity zaměřit na kvalitu. Ale i přes všechno moje reptátní AC Origins stojí za to kvanta času, které v něm strávíte. Egypt je prostě zpracován příliš nádherně, než abyste si ho nechali ujít jen kvůli tomu, že vývojáři nevědí, kde přestat. Hra toho nabízí kvanta a je jen na vás, abyste objevili i mnou nezmíněná skrytá místa, easter eggy nebo vtipné hříčky přírody (doslova). Egypt čeká jen a jen na vás.

PS: Vím, že Ubisoft se pomocí AC Origins pokouší celou značku Assassin's Creed oživit, zvednout zpátky na nohy a pokud možno ji donést zpět na výslunní, jakému se těšila původní trilogie. Ačkoli jsem ostatní hry nehrála, má pocit, že tohle je dobrý krok vpřed. Jak dlouho jim to vydrží, těžko říct, ale já si další díl rozhodně zahraji.