Král hororu, pacifista píšící o válečných hrůzách a nadšený křesťan se sejdou v baru, vážně to zní jako začátek dobrého vtipu, že? Ale kdepak, to je jen můj dnešní výběr ze sta knih, které by si měl člověk za život přečíst. Tenhle mix vážně stojí za to.
Stephen King - Misery
Misery se ke mně dostala tou největší náhodou. Naše učitelka hudební výchovy jí našla při úklidu skříněk ve třídě a se slovy, že pokud si ji nikdo nevezme, tak ji vyhodí, nám ji nechala ve třídě. To by tak hrálo, vyhazovat Kinga, řekla jsem si a knihu sbalila. Na Kingovi se mi vždycky víc než nadpřirozeno, líbily jeho postavy a jejich vzájemná dynamika. Vždy do detailu prokreslené, vzájemné vztahy napnuté jak kšandy. A pokud čtete pozorně, na konci vás čeká dramatické vyvrcholení s nemalou dávkou krve. Jo, přesně taková je i Misery. Člověk by řekl, že se z dvou postav v jednom domě, přičemž jedna se nemůže ani hýbat, se toho moc vytřískat nedá. Pravý opak dámy a pánové, pravý opak! King je opravdu mistr postav a Misery to dokazuje na každé stránce. Ačkoli zde žádné nadpřirozeno nenajdete, zaručuji, že vám místy naskočí husí kůže.
Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
K tomuto autorovi jsem se, asi jako většina z nás, dostala díky povinné četbě na střední. A jsem za to nesmírně ráda. Válečné knihy už nějakou dobu nejsou zrovna na nejvyšší příčce v mém pomyslném žebříčku oblíbených žánrů, ale Remarqua bych si s chutí přečetla znovu. Jeho styl psaní je surový, ale stále lidský, což mnohým válečným knihám chybí. Klade důraz na přátelství a sílu mezilidských vztahů, ale zároveň ukazuje, jak je člověk v porovnání se světem a jeho mocnostmi malý a bezvýznamný. Na západní frontě klid se mi vrylo pod kůži a i skoro desítku let po jejím přečtení si některé pasáže stále pamatuji. Každopádně pokud se vám tento titul líbil, určitě neváhejte a přečtěte si pokračování Cesta zpátky. Obzvláště silná kniha je Jiskra života z prostředí koncentračního tábora. některé klasiky jsou klasikami oprávněně. Remarque rozhodně stojí za váš čas.
C. S. Lewis - Letopisy Narnie
Zelená a tajemná obálka knihy Čarodějův synovec mě v naší knihovně jednoduše fascinovala. Tak by se dalo shrnout, jak jsem se k Narnii vlastně vůbec dostala. Jako malý špunt slídící v knihovně rodičů, možná jste tímto způsobem také narazili na některé vaše knižní poklady z dětství. Prequel jsem tedy četla dřív, než samotnou sérii, ale o to víc mě celý ten svět fascinoval. Sérii jsem však dočetla jen po nějaký čtvrtý nebo pátý díl a pak jsem jednoduše... vyrostla a zapomněla na ni. Po čase jsem si uvědomila, že jsem sérii vlastně nikdy nedokončila a jala jsem se to, jako už dospělá, napravit. No, nebylo to zrovna moudré rozhodnutí. Lewis byl silně věřící a jeho oddanost anglikánské církvi se na knihách nemálo projevovala. Netrvalo mi dlouho než jsem zjistila, že celá Narnie je jednou velkou náboženskou alegorií. Sérii jsem dočetla s velkým sebezapřením, a vždycky když si vzpomenu na zakončení posledního dílu (Polední bitva), znovu se trošku naštvu. Přitom Narnie je plná krásných míst a postav, které nakopnou vaši fantasii do nebeských výšek. Plná důležitých morálních lekcí i ponaučení, plná skvělých příběhů. Takovou jsem si jí z dětství pamatovala a mrzí mě, že jsem si tuhle představu zničila svým "dospěláckým" pohledem na věc.
PS: filmy miluju!
A co vy? Četli jste nějaký z výše zmíněných titulů? Jak se stavíte k dočítání sérií s velkým časovým odstupem? A co čtení klasiky? Je to pro vás nutná povinnost nebo ji máte rádi? Dějte vědět.
Zdraví Dortíček & velrybí crew
C. S. Lewis - Letopisy Narnie
Zelená a tajemná obálka knihy Čarodějův synovec mě v naší knihovně jednoduše fascinovala. Tak by se dalo shrnout, jak jsem se k Narnii vlastně vůbec dostala. Jako malý špunt slídící v knihovně rodičů, možná jste tímto způsobem také narazili na některé vaše knižní poklady z dětství. Prequel jsem tedy četla dřív, než samotnou sérii, ale o to víc mě celý ten svět fascinoval. Sérii jsem však dočetla jen po nějaký čtvrtý nebo pátý díl a pak jsem jednoduše... vyrostla a zapomněla na ni. Po čase jsem si uvědomila, že jsem sérii vlastně nikdy nedokončila a jala jsem se to, jako už dospělá, napravit. No, nebylo to zrovna moudré rozhodnutí. Lewis byl silně věřící a jeho oddanost anglikánské církvi se na knihách nemálo projevovala. Netrvalo mi dlouho než jsem zjistila, že celá Narnie je jednou velkou náboženskou alegorií. Sérii jsem dočetla s velkým sebezapřením, a vždycky když si vzpomenu na zakončení posledního dílu (Polední bitva), znovu se trošku naštvu. Přitom Narnie je plná krásných míst a postav, které nakopnou vaši fantasii do nebeských výšek. Plná důležitých morálních lekcí i ponaučení, plná skvělých příběhů. Takovou jsem si jí z dětství pamatovala a mrzí mě, že jsem si tuhle představu zničila svým "dospěláckým" pohledem na věc.
PS: filmy miluju!
A co vy? Četli jste nějaký z výše zmíněných titulů? Jak se stavíte k dočítání sérií s velkým časovým odstupem? A co čtení klasiky? Je to pro vás nutná povinnost nebo ji máte rádi? Dějte vědět.
Zdraví Dortíček & velrybí crew
Z knih jsem četla Na západní frontě knih, která se mi líbila moc, v podstatě mi pomohla překonat odpor ke knihám s tématikou války. :) Co se týče dalších zmíněných: od Kinga jsem četla Carrie, která se mi moc nelíbila a na další knihy se v nejbližší době nechystám. Narnii mám moc ráda, ale jako film. O knihách jsem se dozvěděla až jako starší a už jsem neměla chuť si je číst. :)
OdpovědětVymazatTenhle seznam 100 knih vypadá ale vážně úžasně. :)
S Kingem je to těžké, má toho tolik a přitom tolik rozličných žánrů, že člověk opravdu neví, dek začít, ale určitě bych mu ještě dala šanci. Ty filmy miluju a a myslím, že děláš dobře, když knihy necháš být. Na drobné detaily jsou navíc filmy velmi věrné, což se nestává moc často.
VymazatJe skvostný, rozhodně se tak dostaneš k titulům, které by tě jinak ani nenapadlo číst. :)Díky moc za komentář!
Ty jo, Poslední bitva mě bavila strašně moc a spolu s Koněm a jeho chlapcem a s Plavbou Jitřního poutníka ji považuji za nejlepší díly Narnie. Problém jsem měla naopak se Stříbrnou židlí a s Čarodějovým synovcem, v kterém ty alegorické prvky působily... no, přišly mi nejvýraznější a bez Lewisovy "přidané hodnoty".
OdpovědětVymazatPo téhle stránce imo zajímavější Kosmická trilogie, kde je hlavní protagonista psaný podle Tolkiena, ale ani ta Narnie není čistokrevná alegorie (na rozdíl od Velkého rozvodu či Rad zkušeného ďábla).
Každopádně Lewis nealegorický je v Dokud nemáme tvář, což je naprosto perfektní adaptace Amor/Éros a Psýché, z pohledu "zlé sestry". :)
Ono je to hlavně tím, že já Poslední bitvu četla už jako dospělá a tak mě ty alegorické prvky víc bily do očí, kdežto v předchozích dílech jsem si je vůbec neuvědomovala, nebo´t mi bylo asi jedenáct :). O Radách zkušeného ďábla už jsem několikrát slyšela a přemýšlím, že tomu dám šanci, pokud mě někdy napadne se do náboženství trochu víc ponořit. :)
Vymazat