Vánoční nadílka

I na mě Ježíšek letos myslel a přinesl mi nějaké to čtivo. Některé kousky jsem čekala, jiné pro mě byly pořádným překvapením. Ale všechny si užívám stejnoměrně. No dobře, některé o něco víc. Tak se na ně podívejte se mnou. 

 Laird Barron - Krev je můj chleba 

Na tuhle krásku se všude pějí samé chvalozpěvy. A tím všude nemyslím jen blogy nebo instagram, ale i noviny, časopisy a literární kritiky. Krev je můj chleba asi bude opravdu něco vyjímečného, tak soudím i podle několika ukázek, které jsem četla. Je to vtipné, ironické, krvavé, ale zároveň místy dost poetické. Navíc tuhle knihu vydalo moje oblíbené nakladatelství Gnóm!, které si zaslouží veškerou vaši pozornost. Vydává kvalitní literaturu jak obsahem tak zpracováním. Krev je můj chleba vychází v edici Pul Robot, jejíž motto je: když brak, tak jenom ten nejlepší! V této edici vychází oddechová žánrová literatura, která se za označení brak vážně nestydí. Navíc brak už dávno nemusí být pouze pejorativní označení a může to být i překvapivě kvalitní literatura. Na tenhle kousek se prostě opravdu těším!

Ursula K. Le Guin - Proč číst fantasy 

Další kousek z mého oblíbeného nakladatelství. Tentokrát se jedná o eseje a přednášky slavné madam Le Guin, americké autorky sci-fi a fantasy. Až do nedávna jsem od ní nic nečetla a to byla sakra velká chyba. Má neuvěřitelnou představivost, témata, která volí jsou mi hodně blízká i když nejsou zrovna populární (například lingvistika). Tenhle kousek jsem vyhrála v soutěží u mé oblíbené Kaleidoskop šílenství, ke které se určitě jděte podívat. Hrozně se těším na další moudra této nadané autorky, která nás bohužel minulý rok opustila. No lepší objevit ji pozdě než nikdy, ne?





Bianca Bellová - Mona

Ani vám nedokážu přesně říct, proč se mi styl psaní Biancy Bellové tak líbí. Možná protože je velmi přímočarý až surový, možná je důvod úplně jiný. Její kniha Jezero ve mě nechala blíže neurčený, ale nesmazatelný dojem. Mona v recenzích slibuje podobný, ale přesto jiný zážitek, tak mi nezbývá nic než si knihu přečíst a udělat si názor sama.







Jeden z nás: příběh o Norsku 

Reportážní literaturu z nakladatelství Absynt jsme objevila teprve nedávno a hned jsem jí propadla.  Je fajn číst knihy, které vás opravdu něco naučí, ale zároveň jsou čtivé. Jeden z nás vypráví o Breivikovi, masovém vrahovi, která na spáchal sérii teroristických útoků a postřílel sedmdesát sedm lidí na letním táboře demokratické mládeže. Co jsem se tak rozhlížela, jedná se prý asi o nejlepší absyntovku vůbec. Nebude snadné o něčem tak příšerném číst, ale možná právě proto bychom si touto knihou měli zalistovat všichni. Solidní bichlička s 584 stranami mi dá zabrat, ale nebojím se (snad jen trošku toho obsahu).





Ema Labudová - Tapetář 

Tahle knížka pro mě byla pod stromečkem velkým překvapením. Znala jsem ji podle názvu a četla na ni snad jen názor od TKF (Tomáš Kaplan Fojtík) a to popravdě možná ani ne celý. Avšak podle anotace to vypadá slibně, Navíc kniha vyhrála Literární cenu knižního klubu a autorce je prosím dvacet let. Jo, ve mě to taky vyvolalo pocit méněcennosti, ale co naděláme, že jo? 184 stran určitě nebude problém a třeba pro mě bude tapetář zajímavým zážitkem.

A co jste pod stromečkem objevili vy? Dostaly se k vám další knihy nebo to letos bylo hlavně o ponožkách a teplých svetrech? Dejte nám vědět. Zdraví Dortíček & velrybí crew