Mám ráda naše místní nádraží. Na každém je totiž knihobudka. Občas neulovím nic, občas se zasměju jejímu obsahu nebo naopak kroutím hlavou (naposled jsem objevila erotické pohádky). Tentokrát je to klasika, kterou všichni v nějaké verzi znáte, ale kdo z vás ji doopravdy četl? Hm?
nebudu se ani snažit spočítat kolikrát byl takový Dracula vydaný nebo zfilmovaný. A už vůbec nebudu počítat kolik VŠEHO se tímhle hraběcím krvesajem inspirovalo. Od knih, přes filmy, po seriály, hry, divadla a muzikály. (Lucka Bílá tklivě zpívající "Jsi můůůj pááán"). Dracula je prostě všude. A teď se přiznejte, kdo z vás četl originální knihu? Moc rukou se určitě nezvedlo, že jo? Nebojte, jsme na tom stejně.
Já Draculu četla ve zjednodušeném anglickém vydání pro studenty. Takové ty drobné paperbacky s ilustracemi, které se objednávaly přes katalog, který donesla učitelka, pamatujete si to, že jo? Nechci si přijít tak stará. Dracula je hlavně jednou z knih na mém stovkovém seznamu (článek zde) a já si řekla, že tahle oškubaná anglická verze se nepočítá.
Stačilo si přát a knihobudky mě vyslyšely. A tak mi při čekání na vlak padl do ruky pan Van Helsing bojující se zlem ve vydání z roku 1970 od Odeonu. Co vám budu povídat, nemám tušení, kdy to budu číst, ale chci si to přečíst a to je hlavní!
Myslím si, že je škoda, že se tolik klasiky vlastně opomíjí, protože její motiv už byl nesčetněkrát zpracován. Vezměte si třeba takový Frankenstein, kdo z vás četl originál od Mary Shelley? Všichni známe filmy a tak máme pocit, že když známe ústřední zápletku, automaticky známe knihu. Jenže s adaptacemi se to má tak, že si to každý vždycky přebere trochu jinak a pak to dopadá tak, že si všichni myslí, že Frankestein je to monstrum i když je to ten doktor (!!!). Klasiky by se měly číst, tak.
Jakou klasiku jste nečetli vy? A kterou verzi Draculy máte nejraději?
Zdraví Dortíček & velrybí crew
Já Draculu četla ve zjednodušeném anglickém vydání pro studenty. Takové ty drobné paperbacky s ilustracemi, které se objednávaly přes katalog, který donesla učitelka, pamatujete si to, že jo? Nechci si přijít tak stará. Dracula je hlavně jednou z knih na mém stovkovém seznamu (článek zde) a já si řekla, že tahle oškubaná anglická verze se nepočítá.
Stačilo si přát a knihobudky mě vyslyšely. A tak mi při čekání na vlak padl do ruky pan Van Helsing bojující se zlem ve vydání z roku 1970 od Odeonu. Co vám budu povídat, nemám tušení, kdy to budu číst, ale chci si to přečíst a to je hlavní!
Myslím si, že je škoda, že se tolik klasiky vlastně opomíjí, protože její motiv už byl nesčetněkrát zpracován. Vezměte si třeba takový Frankenstein, kdo z vás četl originál od Mary Shelley? Všichni známe filmy a tak máme pocit, že když známe ústřední zápletku, automaticky známe knihu. Jenže s adaptacemi se to má tak, že si to každý vždycky přebere trochu jinak a pak to dopadá tak, že si všichni myslí, že Frankestein je to monstrum i když je to ten doktor (!!!). Klasiky by se měly číst, tak.
Jakou klasiku jste nečetli vy? A kterou verzi Draculy máte nejraději?
Zdraví Dortíček & velrybí crew
Souhlasím s tebou, že je spousta velkých knih, které veřejnost zná jen v přepracováních. :) S Draculou to mám stejně jako ty. Četla jsem hned několik předělávek, zjednodušenou anglickou verzi... ale opravdového Draculu ne, i když bych někdy ráda. :)
OdpovědětVymazatŘíkala jsem si, že určitě nejsem jediná. Až to přečtu (což bude nemám tušení kdy) dám určitě vědět!
VymazatNo vidíš - Frankensteina jsem četla, dokonce v angličtině v nezkrácené verzi, ale film jsem nikdy neviděla a ani to neplánuji. :D
OdpovědětVymazatTak to si světlá výjimka! Příklad pro nás ostatní, co to flákáme :D
VymazatOch tak toto je fakt pekný kúsok. Dracula je skvelý (nie síce fantastický, ale to čaro rozhodne má!) Ja som čítala slovenský preklad z roku 2007 neskrátenú verziu. A celkom som si ho užila.
OdpovědětVymazatPodľa mňa najväčší problém pri klasikách je, že človek ani nevie odkiaľ tú knihu pozná. Pozná jej zápletku a možno aj hlavné postavy. A v tom prípade už ho kniha nezaujíma (väčšina prípadov) alebo si pozrie radšej film. To je výhoda, ale aj prekliatie klasickej literatúry.
Přesně to myslím, jasně, některé klasiky si člověk doopravdy radši pustí než přečte (pro mě většina ruské literatury), ale tak přemýšlím, jestli se tím o něco neochuzujeme, protože někde přeci musí být důvod proč se knihy těmi klasikami staly.
Vymazat