Svět knihy 2019

Stalo se to zase. V květnu na výstavišti opět proběhl svátek všech knihomolů - svět knihy. No a velryby? Velryby byly zase u toho, i když jen na chvíli. 

Už ani nevím pokolikáté jsme se Světa knihy zúčastnily, ať už spolu nebo samostatně. Každopádně nám zkušenost radila, ať si opět zase vybereme pátek, protože co si budeme povídat, v sobotu to je spíš sebevražedná mise, než návštěva veletrhu. Poslední dobou zjišťujeme, že jsem nějak stále méně tolerantní k tolika lidem na jednom místě (asi stárneme) a tak jsem veletrh oběhly docela rychle a zastavovali se pouze tam, kde nás to doopravdy zajímalo.

Po prvním průzkumu areálu bylo potřeba posilnit se tradičním burgerem, abychom nabraly energii na přednášku Jana Kotouče o překladu české fantastiky do angličtiny. Ta mě vážně zaujala, protože jsem si až do teď myslela, že je to věc prakticky nemožná. Sám Kotouč je toho živoucím důkazem, kterému jeho nová kniha Hranice impéria vyšla v angličtině dokonce o pár měsíců dříve než v češtině. Vydávat v angličtině rozhodně není žádný med, stojí to spoustu energie a také peněz, ale pokud jste vytrvalí a patřičně odhodlaní, je to možné.

Hned po přednášce jsem si běžela pro autogram. Jan Kotouč je totiž jeden z nejoblíbenějších autorů mého táty a já ho věrně zásobuji novinkami a upřímně, kdo by pohrdl knihou s věnováním? 

Co zaujalo Dortíčka:

Minulý rok jsem si u stánku Pistorius & Olšanská koupila hned dvě knížky a to Lesní lišky a Poslední neděle v říjnu. a musím říct, že obzvláště Lesní lišky se mi vážně líbily, severské podivno mě baví a ráda bych si přečetla další. Za letních nocí se tu nespí lehce je bráno za jakési neoficiální pokračování Lesních lišek, ale z nějakého důvodu jsem si ho s sebou domů nevzala, snad někdy jindy. Každopádně koho zajímá severská literatura a rád by nějakou drobnou jednohubku, zkuste to!





Na stánku Paseky se mi do ploutví dostala tahle kráska. Moc a moc jsem si ji chtěla odnést domů a jakmile budu mít v ruce nějakou slevičku (a výplatu na účtě), utíkám si pro ní. Ono se to nezdá, ale lingvistika je hrozně zajímavá věda, kor když je to lingvistika vymyšlených jazyků. Tolkienovu elfštinu enbo dothratšinu ze Hry o trůny znají, hlavně díky jejich slavným adaptacím, téměř všichni, kdo kdy zavadili o nějakou popkulturu. Ale kniha toho nabízí daleko, daleko víc. Například Klingonštinu, newspeak z Orwellova 1984 nebo z Burgessova Mechanického pomeranče. Tohle prostě potřebuju.




Co si Dortíček pořídil:

Země příběhů je moje srdcovka. Tahle série je vtipná, nápaditá a především originální (jak to jen ve světě pohádek jde). Poslední díl vycházel jen den nebo dva před začátkem Světa knihy a já se modlila, aby jí tam našla. Těším se na ní, jak malej Jarda na vánoce. Nimbus jsem pořizovala spolubydlící, která tvorbu Neala Shustermana zbožňuje a já od září neposlouchám nic jiného než to, jak neustále posouvali datum vydání Nimba. Konečně bude ticho, škoda že jen do té doby, než to přečte. Jak už jsme zmiňovala výše, Hranice impéria jsou pro mého taťku k svátku. Největším úlovkem je pro mě rozhodně Erebus od Michaela Palina. Nijak se netajím láskou k Monty Pythonům a Michael Palin je navíc i skvělý spisovatel (nejen) cestopisů. Na příběh ztracené lodi Erebus v jeho podání se vážně, vážně těším. V neposlední řadě se musím pochlubit skvělou taškou od Knihcentra, přibalit jsem musela i to úžasné novorozenecké body, protože budu v září teta a musím toho prcka učit lásce ke knihám už od mala, no ne? 

Téměř tradicí se pro mě stal nákup v atikvariátu Fryč, kde si každý rok něco malého pořídím. Letos jsem to vzala doslovně a koupila si další kousek do mé Irvingovské sbírky. Tentorkát Imaginární přítelkyni, která má pouhých 110 stran a spíše než román nebo povídka, to je životopis.









Názor Lesníčka:
Pro mě osobně to byl nejspíš poslední Svět knihy, říkejte tomu třeba postraumatická stresová porucha, nebo jakkoliv chcete, ale jakmile vidím davy lidí jako tady, tak se ve mě vzbouzí úzkost a vzpomínky na starou práci. A to byl pátek dopoledne! A myslete si co chcete, ale slevy se dají ulovit i jindy a ten dobrý burger si můžu dát i bez vstupenky a stresů uvnitř budovy.
Nicméně pro mě to byl docela úspěšný lov. Nenakupuji už s tím zápalem, co dřív, spíš jen vybírám knihy, které mě zajímají, letos jsem si ani nedělala seznam, jen jsem vzala, co mě zaujalo.

Osobně mě zaujal Nimbus, co kupoval Dortíček, ale tím, že jsem první díl dostala darem, tak věřím, že i druhý díl přijde stejnou cestou, takže ten jsem nekupovala, ale asi jsem neviděla žádnou knihu, která by mě zaujala a chtěla bych si ji vyloženě koupit, kdyby taková byla, asi bych ji koupila. Řekla bych, že kdybych nebyla nedočkavá a nekoupila si Kotletu sama, tak bych koupila Poutníka z Mohamedu a kdybych na pivu s Kotletou nedostala ten komiks, asi bych neodolala a koupila ho, ale tím, že vše co jsem chtěla mám a pořád ještě nevymysleli nafukovací knihovnu, spokojím se s tím, co mám.
Co mě zajímalo, ale nebylo a ještě do konce května nebude je Alchymistova šifra: Volání přízraku, kterému Albatros posunul datum vydání, ale ani tak jsem od toho obrovského stánku neodcházela s prázdnou.

Mezi mé úlovky patří tři díly Šesti tudorovských královen od Alison Weir, četla jsem ukázku a usoudila jsem, že by se to mohlo líbit mámě ke dni matek a ostatně, že bych si to pak mohla také přečíst (zcela nezištný dárek, ale hlavně naprosto náhodný nákup). Dále jsem si pořídila knihu Obsidio - závěrečný díl trilogie Illuminae od autorské dvojice: Kaufman - Kristoff, tato kniha byla jedním ze základních bodů mé návštěvy SK. Další kniha, kterou jsem koupila spíš jen ze zájmu byla Alias Grace od Margaret Atwood, jejíž Příběh služebnice jsem přečetla jedním dechem (a osobně nemohu nechat stánek Arga jen tak ladem.)

A co jste letos ulovily vy? 

Váš Lesníček, Dortíček a velrybí crew