Kopie - Lauren Oliver

Lyra a Gemma opět vypráví svůj příběh v jedné knize. Jaké je pokračování příběhu o replikách, vládních tajemstvích a touze po lidskosti v knize, která se dá číst z obou stran? 

Název: Kopie

Autor: Lauren Oliver

Počet stran: 450

Nakladatelství: CooBoo

Pro Gemmu i Lyru to měl být nový začátek, vyrovnat se s minulostí a nechat ji za sebou. Znovu se naučit žít. Jenže je to všechno opět jedna velká lež, peníze a moc totiž hýbou světem a lidé, kteří je mají, vždycky chtějí víc. Tak se Gemma snaží najít Lyru a Lyra zase lék. Naleznou toho však daleko víc.

Hned ze začátku musím říct, že Lauren Oliver je mojí oblíbenou YA autorkou. A to je prosím co říct, protože já mám jen dvě (ta druhá je Holly Black). Mám pocit, že má originální nápady a u jejích knih neprotáčím každé dvě stránky oči a nejspíš jí i leccos upustím. Jenže ani všechny tyhle věci mi bohužel nezabrání říct, že Kopie pro mě byla zklamáním, o to větším protože jsem se vážně těšila.

Nejdřív to pozitivní. V jedničce si lidé dost stěžovali, že se oba příběhy hodně překrývají a tak značnou část knihy čtou v podstatě to samé. Kopie daleko víc využívá potenciál čtení z obou stran a tvoří tak daleko větší příběh, kterému opravdu dobře porozumíte až když máte oba díly skládačky. Gemma a Lyra už neputují spolu a za celou dobu se potkají pouze dvakrát, to dává prostor jejich vlastním příběhům, které na sobě už nejsou tolik závislé.

Gemma i Lyra si skoro proměnily místo, co se osobností týče. Z ukňourané a lítostivé Gemmy se stává dívka činu, která se už nebojí porušovat všemožné hranice a zákony ať už na truc svému otci anebo protože má všeho dost a rozhodla se protentokrát vzít věci do svých rukou. Mezitím z Lyry vyprchalo všechno, co se mi na ní v prvním díle líbilo. Sice je stále zvědavá a snaží se přijít na to jak funguje opravdový svět, ale je neuvěřitelně odtažitá. Nemyslím tím jen k ostatním postavám, ale hlavně ke čtenáři. Vůbec jsem s Lyrou nedokázala soucítit (a že bylo pryč), nebylo mi jí ani líto, prostě mi byla tak nějak ukradená a čtení její části (ač dějově potenciálně zajímavé) ve mě absolutně nic nezanechalo, dokonce jsem knihu na čtrnáct dní odložila.

Kamil ve své životní roli velrybího modela.

Musím uznat, že kniha má spád, všechen děj se odehrává v rámci ani ne jednoho týdne a tak tu nejsou žádné prostoje, kdy jen čekáte až se něco stane. Můj největší problém byl s tím, že mě kniha zanechala naprosto lhostejnou jak vůči postavám, tak vůči ději. A i když kniha poskytuje vcelku zásadní zvraty, překvapivé chování replik nebo odhalení tajných projektů, nic to se mnou neudělalo. Nedá mi to spát a pořád přemýšlím jestli to je knihou nebo mnou. Možná mě rozčiloval fakt, že právě ta zlomová odhalení víceméně nic neznamenají, protože autorka s nimi dál nepracuje. Prostě, tady jste právě odhalili otřesnou a děsivou pravdu, ze které vás mrazí až do morku kostí, ale už se o tom nikdy víc nezmíníme, protože proč by jo. Netuším jestli je to autorčina snaha o otevřený konec (který mi nevadí) anebo si to prostě nechce moc komplikovat.  Co musím vypíchnout je zakončení, které je stejně jako v jedničce otevřené, ale je velmi... laskavé a přináší čtenáři (vzhledem k ději) jakous takous úlevu a možná i trochu naděje.

Na Kopii jsem se opravdu těšila, ale kniha mě nedokázala vtáhnout a postavy ani děj mě vlastně nijak extra nezajímaly a nic ve mě nezanechaly. Skoro si až říkám, že měla Lauren Oliver možná zůstat jen u prvního dílu. Škoda, škoda. Musím dát tři velrybky.

PS: Jestli váháte kým začít radím vám řídit se podle toho, zda chcete tu záživnější část (Gemmu) číst jako první, anebo se naopak prokousat Lyrou, která je takový unylá a pak si spravit chuť. Obě části mají něco do sebe, ale Gemma podle mě řeší zajímavější témata. Nebo si prostě hoďte mincí, no.