Veronica Roth - Cesty se rozcházejí

Jak všichni víte, young adult mě (vlastně nás obě) prostě nikdy nebralo. Ale tahle lehce zamilovaná scifárna mě oslovila a tak jsem se na druhý díl překvapivě i těšila.  Sice jsem od autorky nečetla její slavnou Divergenci, ale kdybych měla soudit jen podle téhle série, tak stojí za to ji číst. 

Název: Cesty se rozcházejí 

Autor: Veronica Roth 

Počet stran: 392

Nakladatelství: CooBoo

Tahle recenze je pro mě tak trošku sentimentální záležitost. Bez třech měsíců to jsou totiž dva roky, kdy jsem recenzovala první díl Čáry života, byl to tehdy můj úplně první recenzní výtisk, ke kterému jsem se dostala, jak slepá k houslím a já byla posraná až za ušima. Ne, nekecám. Měla jsem strach, že o naši první spolupráci přijdeme ještě dřív, než jsme jí pořádně navázali, protože tohle úplně zvořu. 

No, od té doby se náš blog i moje recenze posunuly (alespoň v to doufám) a já z nich už rozhodně nemám (takový) strach. 

Druhý díl navazuje úplně přesně tam, kde skončil první. Tím úplně přesně myslím, že mezera mezi jednotlivými díly je cca hodinu čistého času. Ježe pokud jste jako já četli první díl před téměř dvěma lety, připravte se, že na prvních pár desítek stránkách budete mít v ději a hlavně ve jménech pořádný zmatek. Kdo koho zabil, kdo pochází z jaké planety a který osud byl komu přidělen. Je v tom vážně guláš. Ale pokud jste první díl četli nedávno určitě oceníte plynulou návaznost.

Příběh opět vypráví Cyra v ich formě a Akos v er formě, což už mi tentokrát nepřišlo tak zvláštní. Další pohled nám nově zprostředkovává Akosova sestra Cisi a to především ten politický, jak se správně tahá za nitky, aby její přítelkyně, vládkyně Thuve, dosáhla svého. Díky třem vypravěčům dostáváme komplexní obraz celého děje a nic nám nezůstává utajeno. 

K mé radosti jsem se dočkala víc a víc sci-fi. Autorka nám předkládá nové planety, osvětluje zákonitosti shromáždění, popisuje která planeta je čím specifická a jakou roli má ve shromáždění. Představovány jsou i nové národy, jazyky a kultury. To mě nezměrně těšilo, spoustu nových, ale ne zahlcujících informací, které dávaly dohromady obraz o celé galaxii, kterou autorka vymyslela. Oproti prvnímu dílu velké zlepšení, co se využití potenciálu sci-fi týče. 

Samozřejmě dochází i na vztahy a to nejen na ty milostné jako mezi Akosem a Cyrou nebo Cisi a Isae, ale hlavně i na ty rodinné a v neposlední řadě na přátelské nebo na vztahy mezi jednotlivými národy a planetami. Autorka nerozvíjí spletitou síť vztahů, ale o to víc se jednotlivým postavám věnuje a my si tak můžeme lépe uvědomovat jejich pocity, motivace nebo vzájemnou nevraživost. 

Přišlo mi, že v tomto díle je více prostoru věnováno Akosovi, což mě opravdu potěšilo, protože Cyry bylo dost v Čárách života a navíc vás může rychle štvát. Akos je více logický, rozvážný a jeho činy mají chladnou logiku. To jakým vývojem ho autorka nechá projít a kolik prostoru mu dává se mi vážně líbilo. 

Hlavní zápletka je vcelku jasná (převážně díky konci v prvním díle), ale zajímavé je, jak se postavy vyrovnávají s následky a jak moc je to (ne)změní. Přišlo mi, že některé části jsou vyloženě odfláknuté a není jim dáno dost prostoru, až po dočtení celé knihy mi došlo, že každá scéna měla své opodstatnění a místo a ty nahuštěné části tak byly napsané záměrně. Přišlo mi, že celá kniha dost převyšuje Čáry života, působí to jako by příběh a jeho postavy dospěly a zvážněly. Dočkáte se i některých velmi nepěkných scén. Příběh je celistvější, postavy o dost více prokreslené, svět a jeho obyvatelé komplexnější, zkrátka a dobře, Cesty se rozcházejí válí!

Nemyslela jsem si, že to kdy o YA řeknu, ale mrzí mě, že tahle série je tak krátká. Zatím to opravdu nevypadá, že by autorka zamýšlela napsat pokračování, už při vydání Čar života bylo oznámeno, že série bude mít jen dva díly a přitom má takový potenciál! Na druhou stranu, konec je opravdu hezky napsaný. Nedočkáte se žádných klišé ani čistých happyendů, nikde nelétají prdelatí andělíčci a jednorožci nezvrací duhu. Konec je poklidný a zanechal ve mě dojem, že příběh někde daleko ode mě stále pokračuje dál. I když bych si ráda z tohoto světa přečetla víc, nebudu se zlobit, když nám do něj autorka už nedá nahlédnout.  Za mě spokojenost!