Blogerská merenda Albatros Media a.s.

A je to tu, blogeři Albatrosu se opět sešli!
A že jsme se dozvěděli zajímavé věci.
Omlouváme se za nedostatečný fotoreport. 
Tak tady máte Timmyho se skleničkou vína.

Již tradičně se sraz konal na Žižkově ve VinCafe, které bylo stejně tak tradičně nacpané k prasknutí. Poté, co jsme se všichni sešli, objednali, posadili, tentokrát jsme si sedli s Lennym, kterého všichni znáte z Komiksových bublin, pokud neznáte, určitě se na něj podívejte, je boží.

Jako obvykle jsme dostali každý svoje destičky, kde jsme si mohli prolistovat vycházejícími novinkami, kterými nás Albatros a všechna jeho přidružená nakladatelství v blízké době zahrnou. A že jich je dost.

Za sebe - Lesníčka - mohu s klidem říct, že mojí nejočekávanější knihou na následující tři měsíce je rozhodně Pražské jaro od Brita Simona Mawera, které vyjde pod Knihou Zlín 19.11.! Je třeba Kniha u nás vyjde vůbec poprvé. O autorovi jste nejspíš slyšeli v souvislosti s jeho úspěšnou knihou Skleněný pokoj inspirovanou vilou Tugendhat (kniha je právě filmována a premiéru si odbude příští rok v listopadu).


Další knihou, která mě zaujala je kniha Jeden kopeček šmoulový od české herečky Marie Doležalové s úžasnými kolážemi Elišky Podzimkové, kterou jste určitě všichni již zaznamenali. Nikdo tam nemusel dlouho mluvit, abych si řekla, že tu knihu hrozně chci, ale zároveň jí vůbec nechci. Protože sakra, devadesátková nostalgie. Tamagoči, šmoulová zmrzlina, videopůjčovny a vůbec všechny ty super vzpomínky. Bude to dojemné vzpomínání a nevím jak to ustojím. Proto jí taky nechci. Budu plakat.

A poslední knihou která zaujala nás obě a jsem si jistá, že téměř každého v místnosti je kniha Pečeme s Kafkou - komiksové stripy od Toma Gaulda z nakladatelství Plus. Jeho práci sdílejí média téměř po celém anglicky mluvícím světě. A jsou skutečně zábavné a určitě některé z nich znáte. My se na ně každopádně velmi těšíme a nemůžeme se dočkat, až se nám dostanou do ploutví!

Další důležitou součástí těchto merend je i balíček ušitý každému blogerovi na míru. Každý balíček obsahuje jednu reading copy, jednu knihu vlastního výběru (vypíšete tři knihy a jednu vám holky z Albatrosu vyberou) a pak je to různé, někdy je tam merch k nějaké novince, jindy tam je DVD, jindy svíčka, dneska jsme tam měli hromadu sladkostí a dobrot.

Mým recenzním výtiskem byla kniha WarCross od Marie Lu, která se na pulty prodejen dostane až 1.10. pod nakladatelstvím CooBoo.
Už jsem jí přečetla, ale recenzi neudělám. Protože... Já prostě bytostně nenávidím YA žánr. Takže když jsme se setkala s elegantním, sexy a inteligentním hlavním fešákem a otrhané a zuboženou hlavní hrdinkou s pohnutým osudem, ve světě, kde když si nasadíte brýle, objevíte se ve virtuální realitě kombinující sociální sítě, Google, YouTube, obecně veškeré věci z internetu a nějakou nevýraznou herní platformu, tak mi vlasy vstávaly na hlavě. Já nechci kousat ruku, která nás krmí, rozhodně ne, ale co se YA týče, prokousala jsem se Hunger Games, Illuminae a Čtenářkou. Další knihy tohoto žánru dávám jen velice, ale velice stěží, zkrátka se mi to nelíbí. Jsem konzervativní? Možná. Ale raději si přečtu literaturu faktu, nebo nějakou dobrou esej, než knihu, u které tuším jak skončí a která mě rozčiluje jen svou přítomností.
Knihou kterou jsem dostala podle svého výběru pak byla kniha Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová, která je součástí Knihozemě a která mě již tehdy zaujala, nicméně mezi těmi ostatními knihami jsem se k ní prostě nedostala. Každopádně se na knihu velmi těším a doufám, že mě potěší víc než WarCross... (To asi skoro všechno.)




Já naštěstí (Dortíček) nejsem na YA takový pes jako tady Lesníček, asi jsem víc splachovací. Proto mě nejvíc zaujal Krutý princ od Holly Black, kterou mám opravdu rána. Recenze jsem zatím četla hodně rozporuplné, ale já v Holly Black věřím. Její knížky jsou originální náměty a postavy jsou uvěřitelné, jednoduše jí mám ráda a doufám, že mě ani tentokrát nezklame.






V balíčku jsem dostala skvělé Kočky útočí od Sarah Andersen od které mám i její diáře (ty jsem nedostala, ty jsem si pracně vydobyla z Bookdepository), které jsou absolutně skvostné. Jako recenzní výtisk ke mě přistála Tatérka od Alison Belshamové. Už dlouho jsem si detektivku nepřečetla a tahle zní obzvláště nechutně, vrah co zabíjí lidi kvůli tetování, které jim pak stáhne z kůže, fakt ňamka. Zatím mám za sebou 162 stran a rozhodně to není zlé, až na ty postavy. Hlavní vyšetřovatelé na sebe žárlí jak šetnáctileté holky a snad každý má nějaké děsivé tajemství. Zatím je mi asi nejsympatičtější policista, co má rád dortíky (jak překvapující, že?). Ale čeká mě ještě přes dvě stě stran, tak mají postavy dost času si to vyžehlit. Každopádně námět je fakt zajímavý a nejvíc mě láká dozvědět se vrahův stahovací motiv.

Velmi kvalitní fotka z koleje, kam jsem hned po merendě jela.