Už je to dlouho, co nás s Žakelínou zaujala nějaká knížka z knihobudky. Ale jak se říká, kdo se počká, ten se dočká a můžeme říct, že to platí i na velryby. Zvědavost a dobré načasování nám přálo a tak se můžeme pyšnit dalším úlovkem.
Jednou za čas se zjeví autor, který je všeobecně zbožňován a zároveň právě kvůli tomu také automaticky nenáviděn. Teď se nesnažte vrtět hlavou, že tohle jako neděláte, že vy přece soudíte jen autory, jejichž tvorbu znáte. Ráda bych tvrdila, že já tohle nedělám, že některé autory nesoudím, aniž bych je četla. Bohužel, nejsem až tak čistá duše a některým autorům jsem ani nedala šanci se před mým zbrklým soudem ospravedlnit. Jedním z takových je John Green.
Od Greena jsem nikdy nic nečetla. Viděla jsem Hvězdy nám nepřály jako film a už tehdy mi přišlo, že režisér (nebo knižní předloha) dělá z vážných nemocí skvělé lovestory. Po neuvěřitelném boomu, kdy se na sociálních sítích objevovala přání náctiletých dívek, mít rakovinu, aby mohly být jako Augustus a Grace, definitivně jsem Greena zařadila do kategorie "nikdy nehodlám číst". Jenže ono se špatně hejtí, když proto vlastně nemáte žádné důvody. A navíc soudit autora podle jediné knihy mi přijde značně nefér. Vesmír mi tedy seslal znamení v podobě anglické Paper Towns u nás v knihobudce.
Vím, že i Papírová města mají svojí filmovou adaptaci, na kterou jsem ale viděla pouze trailer a tak mi nic nebrání utvořit si na knihu vlastní názor. Navíc je v angličtině, takže se budu během čtení ještě vzdělávat. Ať už tohle dopadne jakkoli, je to situace, ze které se dá jenom získat.
Jak Johna Greena vnímáte vy? Stojí jeho knihy za přečtení, nebo je to jen velká reklamní bublina?
Zdraví vás Dortíček a Žakelína.
Zdraví vás Dortíček a Žakelína.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!