Petra Stehlíková - Faja

Občas se podaří, že se v Čechách urodí něco zajímavého. Něco, co nenechá člověka v klidu, co vtrhne na scénu a vy ani nevíte, kde se to vzalo. Přesně tak se objevil Naslouchač. Prakticky z ničeho se v zemičce praštěných Švejků a zamyšlených Kafků objevilo fantasy. Fantasy, které zaujalo, nezklamalo a překvapilo.
Jenže jak si v porovnání první X druhý díl stojí, tradičně slabší, druhý díl?

Název: Faja

Autor: Petra Stehlíková

Počet stran: 440 

Nakladatelství: Host

Petra Stehlíková je přeci jen v našem literárním rybníčku trochu neznámé jméno. Dokud nevydala hit Naslouchač, málokdo o této pražské autorce věděl. Ačkoliv již dříve publikovala na své vlastní náklady, Naslouchač, kterého vydávala na internetu, jí vyšvihl strmě vzhůru. Byl to hit roku 2016. Až na sklonku roku 2017 vydala Faju, navazující druhý díl (vyšel těsně před Vánoci, bylo peklo tu knihu sehnat, jako marketingový tah super, ale vydat knihu o dva týdny dříve by vážně nevadilo, alespoň by nevázlo zásobování). Nemohu ale říct, že Faja je druhý díl z X dílné série, protože ani sama autorka neví, kdy by chtěla děj ukončit, protože podle ní její svět překypuje náměty. A pokud si knihy udrží nějakou úroveň, tak její rozhodnutí podporuji.

Nehodlám nic moc z děje prozrazovat, mám pocit, že kdybych do toho zabrousila, něco podstatného bych prozradila, takže jen na okraj. Když jsme se v minulém díle loučili s Ilane, dívkou tající identitu kvůli své vlastní bezpečnosti, právě opouštěla rodnou hroudu a odsouvala se i s bojovníky, bránící hranici se zamořenou, zničenou polokoulí, do měst v Nížinách. V tomto díle se Ilane dostává hlouběji do tajemství dlouhého života kapitána skupiny, jehož maska se rozpadá i pod náporem prastarého vzkazu psaného krví po zdech. Tajemství, která naruší křehké a těžce vydobyté přátelství. Všechna slova jsou ale jen vítr, když přijde na zkoušky, které dají všanc životy.

Druhý díl začíná. Zkrátka zvláštně. Nechápala jsem, co se děje, snažila jsem se rozpomenout, co se dělo v minulém díle a stejně mi to nedávalo smysl. Prolog je zkrátka vytržen z kontextu celé knihy, s tou situací se setkáte ještě jednou, zhruba tak ve třetině knihy. Matení nepřítele dobré, ale prolog? Nic moc.

Od knihy, která nese nelichotivou nálepku: Dívčí román, můžete očekávat spoustu špatného, pak už může člověk být jen mile překvapen, když se mu nedostane milostných troj-a více-úhelníků, nýbrž vcelku akční čtení, kde se valnou většinu času něco děje, ať už pomalé rozklíčování záhadného vzkazu, psaného na zdech ghett, nebo nebezpečí, které číhá na každém kroku, ať už od lidí, nebo od nestvůr, se kterými jsme se setkali už v minulém díle. Nemohu ale tu nálepku sloupnout, to skutečně ne, protože Ilane je v pubertě. A všichni víme, jak se chovají tvrdohlavé pubertální dívky. "Se s tebou neka! Protože jsi mi neřekl něco, co bych sice nemohla pochopit, ale já to chtěla vědět!" Takže tam "dívčí román" nechám, ale budu shovívavá, protože Bože! Ona má okolo sebe 25 podle popisu pohledných chlapů a neřeší ke komu chová jaké city!

Jenomže v Naslouchači jsme se setkali ne jen s příšerami. Ačkoliv se svět Stehlíkové opírá o reálná místa (hranice obyvatelného a zamořeného světa se nachází v oblasti Uralu a Mrtvé Hory - Ortotenu (co je na tomto místě zajímavé se můžete dozvědět například v knize: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovi expedice?), populaci postihla pařížská horečka, využila i oblasti Středozemního moře), tak si přidala autorka mnoho svého. Vymyslela si města, vymyslela si různé nástroje, oblečení, oblasti upravila podle svého, takže do evropské části Ruska přidala pouště a logicky tedy musela všechny ty věci pojmenovat. A z toho vychází můj problém. Absolutně jsem nebyla schopná, si u některých věcí vzpomenout co to je. Nepomohl ani přehled na konci knihy, ve kterém byly vysvětlené jen nové pojmy a místopisná označení. Takže jsem tak trochu tápala a stoprocentně vím, že jsem v tom nebyla sama. Jenomže ten druhý člověk, na rozdíl ode mě, má přístup k prvnímu dílu... Krátké poznámky pod čarou bych tedy rozhodně uvítala.

Co nesmím opomenout je skutečnost, že začátek se rozjíždí trochu pomalým tempem. Než se člověk dostane k těm skutečně zajímavým částem, tak autorka popisuje Nížiny a města v nich. Na jednu stranu by to mohlo být zajímavé, nicméně mám pocit, že popisy nejsou autorčinou nejsilnější stránkou. Chápu, že se paní Stehlíková snažila přiblížit futuristický svět, který si vybudovala v hlavě, nicméně občas byl popis tak předimenzovaný, že jsem jen kroutila hlavou.

Co dále rozhodně doporučuji je, zaměřit se na přímou řeč od Ilane. Předpokládám, že dívka, která své pohlaví tají, by v rozhovoru s kapitánem nepoužila koncovku -la. Je mi jasné, že to byly omyly a chápu to. Ale byly tam. A my je viděly!

Musím ale i pochválit. Od druhého dílu jsem nečekala nic. Byla jsem připravená, že bych se mohla nudit, nicméně jsem překvapená! A to i přes to, že už jsem nastavená na scénář, první díl bezva, druhý na nic, třetí nejlepší! Těším se na další díl. Protože tento byl ukončen takový cliffhangerem, že mě skutečně zajímá co se bude dít dál, protože zatraceně. Co to je za konec?! To ani nebyl konec, spíš to vypadá, že rozsekli jeden díl na dva!
A to je problém, protože až dostanu do ruky třetí díl, tak zase nebudu vědět, která bije! Jako tentokrát!

Nicméně mám ještě jednu poznámku...
Ach. Ta obálka...

Zdraví a mává

Lesníček&Pepé&Bláža