František Kotleta - Rázová vlna

Poslední díl trilogie SPAD jsem toužebně sledovala v knihkupectvích, ale věděla jsem, že se knihy nesmím ani dotknout! Věděla jsem, že na mě určitě myslí Ježíšek. Bodejď by ne, když Kotleta vydával jednu dobu knihy v takovém ideálním harmonogramu, jednu k Vánocům, jedu k mým narozeninám. A ještě že jsem se jí nedotkla, protože pak bychom měli doma hned tři výtisky. Dvě pod stromečkem a jednu už zařazenou v knihovně. Teď mám jenom dva.

Název: Rázová vlna (trilogie SPAD)

Autor: František Kotleta (Pseudonym)

Počet stran:

Nakladatelství: Epocha

Trilogie SPAD, která pro mě osobně vyvedla Františka Kotletu ze začarovaného kruhu, který si sám vyznačil po trilogii Bratrstva krve a ostatních krvácích, kde víc než o děj jde o efekt a akci. Upřímně mě to pomalu začalo unavovat, ta šablona z akce, krve, hlášek, sexu a pořád dokola. Zprvu to bylo něco nového, neokoukaného a skvělého, jednoduše to bavilo. Zkrátka vzal od pana Kulhánka pochodeň krále braku a vesměs hrdě ji nesl. Jenže pak přišlo několik knih které mi nesedly a já čekala co bude dál. A přišel SPAD.
Recenze na SPAD, recenze na druhý díl trilogie: Poločas rozpadu.

Poslední díl začíná přesně tam, kde ten druhý skončil. Naprosto přesně, jako kdybyste je od sebe jenom odřízli. Na jednu stranu to je dost neotřelé řešení, na druhou stranu stručně popsat, co se dělo v předchozím díle, by asi k zahození také nebylo, protože jsem chvílemi pátrala v paměti, co se vlastně stalo, až jsem rezignovaně vytáhla Poločas rozpadu a posledních pár stran přečetla znovu.
Světu, který je po poslední válce zničen a zbývají jen poslední kusy civilizace, hrozí nové výbuchy jaderných hlavic z rukou fanatických Měnitelů, jejichž cílem je přeměnit všechno co zůstalo v jedno velké nic. A v tom se jim pokusí zabránit všichni hrdinové, kteří přežili minulé díly.

Světe div se, ono to zase funguje. Pojďme zachránit svět za jakoukoliv cenu.
Je jasné, že styl vyprávěni se nezměnil. Akce, akce, popis, akce. Jen mi přišlo, že se děj poněkud zklidnil, jistě stále se jedná o kvalitní řezničinu prošpikovanou nějakým tím sexem a sem tam hláškou, ačkoliv kadence šílených přirovnání a zábavných hlášek se poněkud zpomalila, nicméně se mi zdálo, že akce lehce ustoupila na úkor popisů a vymýšlení strategií. Co se ještě změnilo je přístup k hlavním hrdinům, který se projeví především v grande finále, jedná se o situaci, které jsme doposud nebyli v autorových knihách svědky. A mě ten přístup potěšil, je to něco, na co jsem dlouhou dobu čekala a ono to konečně přišlo.

Je neskutečné, jak si s knihami můžete spojit písničky. Jistě, může za to sám Kotleta, protože píseň je ve všech dílech stále připomíná, ale nikdy by mě nenapadlo, jak skvěle může spolupracovat postapokalyptická trilogie plná krve, vnitřností, střelného prachu a kulek s prvorepublikovým Kristiánem. Protože jen pro ten dnešní den stojí za to žít. Je v to jistá, nádherná ironie. A v tomto díle tomu Kotleta nasadil korunu národním popěvkem Ach synku, synku. Myslím, že kdybych se doslechla, že někdo nakombinoval tyto dvě písně s výčtem výše jmenovaných skutečností, asi bych pozvedla obočí, nevěřila a myslela si něco o zadních partiích, ale ono to překvapivě funguje. Ono to funguje stejně dobře, jako americká šablona: Pojďme zachránit svět. A to je super zpráva.

Kolem a kolem si dovolím tvrdit, že Rázová vlna drží krok s předchozími díly, občas zaostává, ale důstojně doplňuje a uzavírá celou trilogii. Přestože mým favoritem zůstává stále první kniha, která přinesla věží vítr do plachet, mohu směle říct, že tato trilogie pro mě překonala Hustej nářez. Možná je to tím, že se mi postupem let změnil oblíbený žánr, možná je to tím, že jsem si užívala výraznější děj. Nebo složitější postavení hlavních hrdinů? Kdo ví?

Musím se ještě zmínit o obálce, oba předchozí díly mě zaujaly už po grafické stránce. Co se této obálky týče, měla jsem podezření, už když jsem viděla miniaturu. Ne, nelíbí se mi. Možná by se mi líbila, ale ona klečící žena mi v obličeji připomíná jinou - reálnou - ženskou a přes to se nepřenesu, protože jsem jí nesnášela.

Zavřete oči, odcházím. 

A těším se na dalšího Kotletu.

Lesníček&Pepé